Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 417/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro P. 6 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 21. června 2004, č. j. -10, vydal předběžné opatření, jímž žalované uložil, aby strpěla odběr vody žalobkyní z vnitřní sítě žalované do objektu restaurace „N. S.“ v domě stojícím na pozemku v katastrálním území P. Současně uložil žalobkyni, aby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení podala u soudu návrh na zahájení řízení ve věci samé.

K odvolání žalované Městský soud v P. jako soud odvolací usnesením ze dne 11. listopadu 2004, č. j. -38, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Dovodil, že o stejném návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření již bylo (zamítavě) rozhodnuto usnesením Městského soudu v B. ze dne 23. února 2004, č. j. -86, které nabylo právní moci dne 19. března 2004. Rozhodnutí o novém návrhu tedy brání překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu , a . Námitku žalobkyně, že ustanovení a nelze vztáhnout na řízení o vydání předběžného opatření, jelikož je v něm rozhodováno usnesením, neshledal odvolací soud důvodnou s tím, že tato ustanovení dopadají podle ustálené judikatury nejen na řízení ve věci samé, ale i na řízení o předběžném opatření. Proto rozhodl podle a odst. 2 písm. c) ve znění před 1. 4. 2005 (dále jen „OSŘ“).

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, v němž namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jejího názoru ze znění vyplývá, že podmínky řízení se týkají a mají dopad jen na rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření, ovšem meritorním rozhodnutím není. To vyplývá jak z judikatury dovolacího soudu, tak i ze skutečnosti, že dovolání žalobkyně není přípustné podle , nýbrž podle . Žalobkyně je přesvědčena, že dopadá jen na případy, kdy je rozhodováno rozsudkem, nikoli usnesením, a že rozhodnutí odvolacího soudu, vycházející z opačného výkladu zákona, je nesprávné. Proto navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná vyslovila (a podrobně rozvedla) názor, že procesní ustanovení o podmínkách řízení je navzdory jejich zařazení do části třetí nutno aplikovat i na řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, a navrhla, aby dovolání žalobkyně bylo buď odmítnuto podle , nebo zamítnuto.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „OSŘ“).

Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (účastnicí řízení), je přípustné podle a opírá se o způsobilý dovolací důvod uvedený v . Jelikož obsahuje náležitosti uvedené v a jsou splněny i podmínky a 4 , přezkoumal Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) napadené usnesení podle . Žalobkyně nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v , a b) a , případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval jen výslovně uplatněným dovolacím důvodem tak, jak jej žalobkyně obsahově vymezila, a dospěl k závěru, že její dovolání není opodstatněné.

Žalobkyně otevřela dovolacímu přezkumu jedinou právní otázku, a to závěr odvolacího soudu, že ustanovení (a na ně navazující ustanovení upravující jednotlivé podmínky řízení) se použije i v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření. Vzhledem k vázanosti dovolacího soudu důvody dovolání ( ), která se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v a 3 byl uplatněn, ale i v tom, v čem dovolatel spatřuje jeho naplnění, t. j. v jeho obsahovém vymezení, se dovolací soud správností napadeného usnesení z hlediska dalších právních otázek, na nichž toto rozhodnutí spočívá, nemůže zabývat. Žalobkyně je přesvědčena, že shora uvedený názor odvolacího soudu je nesprávný a že v důsledku toho je naplněn dovolací důvod podle .

Podle lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle může předseda senátu před zahájením řízení nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Podle soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Úprava předběžných opatření před zahájením řízení je obsažena v až 77a , tedy v části druhé nazvané „Činnost soudu před zahájením řízení“. Naproti tomu ustanovení je systematicky zařazeno do části třetí upravující řízení v prvním stupni. Právě z této skutečnosti a dále z dikce „podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé“ dovozuje žalobkyně své přesvědčení, že pro řízení o předběžném opatření neplatí. O tom, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení předběžného opatření, není rozhodnutím ve věci samé, není sporu; to ovšem odvolací soud v žádném případě netvrdí, takže argumentace žalobkyně judikaturou dovolacího soudu, jakkoli správná, je nadbytečná. Pokud pak žalobkyně dovozuje, že usnesení o předběžném opatření nemá meritorní charakter, z toho, že dovolání v této věci není přípustné podle , nýbrž podle , pomíjí, že usnesení uvedená v nemají povahu rozhodnutí ve věci samé jen proto, že jimi bylo zastaveno řízení, a že dovolání podle uvedeného ustanovení je přípustné proti usnesení, jímž odvolací soud zastavil jakéhokoli řízení, tedy včetně řízení podle části třetí, v němž soud prvního stupně předtím vydal meritorní rozhodnutí.

Ustanovení až 77a neupravují postup soudu v řízení o předběžném opatření v plném rozsahu a zákon ani nestanoví podpůrné použití ustanovení obsažených v ostatních částech . Nicméně ze systematického uspořádání lze dovodit, že pro řízení upravená v části druhé (včetně řízení o předběžném opatření) se plně použijí ustanovení části první a přiměřeně též ustanovení částí dalších, zejména části třetí. To platí samozřejmě jen tehdy, není-li v až 77a stanoveno jinak, a jen v rozsahu potřebném k dosažení účelu sledovaného institutem předběžného opatření (srovnej též Bureš/Drápal/Krčmář a kolektiv: , komentář, vydaný nakladatelstvím C. H. Beck, 7. vydání 2006, strana 286).

Účelem předběžného opatření je – jak vyplývá z obecného ustanovení – zajistit v případě potřeby prozatímní úpravu poměrů účastníků nebo odstranit riziko ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Předběžným opatřením dochází na přechodnou dobu k úpravě práv a povinností účastníků řízení ( ), případně i jiných osob ( ). Podle usnesení, jímž bylo vydáno předběžné opatření, lze nařídit výkon rozhodnutí nebo exekuci. Nařízení předběžného opatření má tedy pro osoby, jež jsou jím dotčeny, závažné důsledky. Proto je v zájmu jejich právní jistoty nezbytné předejít tomu, aby totéž předběžné opatření mohlo být – při nezměněných okolnostech – nařízeno několikrát nebo aby o stejném návrhu mohla být vydána rozdílná rozhodnutí. Právě k tomu slouží tzv. negativní podmínky řízení, tedy požadavek, aby rozhodnutí ve věci nebránila překážka věci zahájené ( ) nebo překážka věci pravomocně rozhodnuté ( ). Lze tedy uzavřít, že ačkoli jsou ustanovení a systematicky zařazena v části třetí , je k dosažení účelu sledovaného institutem předběžného opatření třeba je použít i v řízení o předběžném opatření podle části druhé hlavy druhé . Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že jak v řízení u Městského soudu v B., tak i v této věci jde o stejné účastníky i totožný předmět řízení (a tento závěr, jak už bylo uvedeno, nepodléhá dovolacímu přezkumu, jelikož jej žalobkyně nezpochybnila), a s odkazem na a 159a odst. 5 rozhodl podle a odst. 2 písm. c) , je jeho postup důsledkem správného výkladu adekvátně použitého právního předpisu.

Žalobkyni se tedy prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo správnost napadeného usnesení zpochybnit. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než podle části věty před středníkem její dovolání zamítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by podle věty prvé, , a měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 13. února 2007

Vít Jakšič

předseda senátu