Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1263/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 10. 2004, č. j. -126, zamítl žalobu na zaplacení částky 46.089,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o uplatněném nároku na náhradu za poškození vozu žalobce, k němuž došlo pádem zmrzlého sněhu se střechy domu ve vlastnictví žalovaného. Soud v řízení zjistil, že žalobce dne 25. 12. 2001 zaparkoval svůj osobní automobil u chodníku před domem č.p. 4 v ulici R. z D. v Č. B. a po příchodu ke svému vozu dne 2. 1. 2002 zjistil poškození vozu. Svědkyně N. I. a L. Š. viděly v přesně nezjištěný den pád zmrazků se střechy domu č.p. 4 na auto žalobce, protože však nebylo zjištěno přesné datum, kdy k události došlo, soud dospěl k závěru, že pokud se nepodařilo prokázat datum škodné události, nelze tvrzení svědkyň podpořit dalšími důkazy, zejména ve vztahu ke zkoumání „klimatologických podmínek“ a není pak možné dovozovat závěr o porušení prevenční povinnosti žalovaného ve smyslu § 415 obč. zák.

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 1. 2. 2005, č. j. -142, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 46.089,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně dovodil, že za situace, kdy na základě provedených důkazů je bezpečně prokázáno, že zmrazky (střípky ledu) se střechy domu ve vlastnictví žalovaného spadly na vozidlo žalobce a způsobily vymáhanou škodu, je odpovědnost žalovaného jako vlastníka domu dána ve smyslu § 420 obč. zák. Bylo totiž jeho povinností provést opatření zamezující či snižující možnost sesuvu sněhu a pádu se střechy domu na veřejně přístupná místa nebo alespoň na možnost takovéhoto nebezpečí v daném místě upozornit a porušení prevenční povinnosti (§ 415 obč. zák.) bylo v daném případě v příčinné souvislosti se škodou způsobenou žalobci na jeho autě a není rozhodující, že nebylo najisto postaveno, konkrétně kterého dne ke konci roku 2001 ke škodné události došlo. Závěr soudu získaný na základě přímých svědků by totiž znalecký posudek z oboru meteorologie, který obsahuje pouze teoretické úvahy o pravděpodobnosti pádu sněhu se střechy domu ve dnech 25., 26., 28 a 29. 12. 2001, nemohl zvrátit. Žádné skutečnosti svědčící pro závěr o spoluodpovědnosti žalobce na vzniku škody (§ 441 obč. zák.) nebyly zjištěny.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z o. s. ř a odůvodňuje je nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem ( ) a tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval a vyložil obč. zák. a nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že není právně významné, který přesný den koncem prosince 2001 se škodná událost stala, a nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně, že se nepodařilo prokázat datum škodné události, a v této souvislosti poukazuje na výpovědi obou svědkyň, které původně uvedly datum 26. 12. a později je opravily na 29. 12. Uvádí, že v průběhu řízení byly pořízeny dva znalecké posudky (z oboru stavebnictví a z oboru meteorologie, klimatologie, agrometeorologie), které měl odvolací soud k dispozici a které vyloučily možnost poškození předmětného vozidla před budovou žalovaného pádem sněhu či zmrazků ve dnech 26. a 29. 12. 2001, a to vzhledem i k atypickému sklonu střechy (pouze 15%). Dovolatel zpochybňuje věrohodnost výpovědi svědkyň N. I. a L. Š. s tím, že pozorovaly pád střepů ledu zpovzdálí za snížené viditelnosti a samotný padající předmět přímo neviděly, mohlo se proto jednat např. o střípky skla z nezjištěného předmětu, který byl vyhozen z okna některého z bytů, když skutečnost, že se jedná o led, nebyla objektivně zjištěna a prokázána. Dovolatel poukazuje na to, že s výjimkou tohoto případu nebyla obdobná událost od r. 1968, kdy byl dům postaven, oznámena. Je přesvědčen, že svou prevenční povinnost proti sesuvu sněhu se střechy domu splnil samotným sklonem konstrukce střechy, čímž preventivně eliminoval možnost pádu sněhu či ledu a podstatným způsobem ji snížil. Neměl proto důvod činit další preventivní opatření. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. , napadené rozhodnutí přezkoumal podle ust. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. , není důvodné.

Dovolatel jednak nesouhlasí se skutkovým závěrem, že nebylo prokázáno přesné datum škodné události, a jednak vznáší pochybnosti o věrohodnosti svědkyň N. I. a L. Š.

Námitky proti skutkovým zjištěním jsou dovolacím důvodem podle ust. , tj., že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu citovaného ustanovení považuje výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti je logický rozpor. Nesprávnost skutkového zjištění, které je výsledkem činnosti soudu při hodnocení důkazů, lze tedy vyvodit ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl či neměl uvěřit svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.

Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že koncem prosince 2001 spadly se střechy domu zmrazky sněhu na vůz žalobce zaparkovaný před domem ve vlastnictví žalovaného. Toto skutkové zjištění čerpal soud prvního stupně především z výpovědi obou shora jmenovaných svědkyň, a je tedy podloženo důkazy, jež byly v řízení provedeny. Za situace, že nelze dovodit, že by v hodnocení těchto a dalších důkazů provedených v řízení byl logický rozpor, námitky proti samotnému hodnocení důkazů, tj. zda soud měl či neměl svědkovi uvěřit, dovolací důvod podle ust. nenaplňují. Naopak úvahy dovolatele o tom, že na vůz žalobce mohl pravděpodobně spadnout nějaký jiný předmět, jsou ničím nepodloženou konstrukcí. Nelze přisvědčit ani námitce, že s ohledem na závěry dvou znaleckých posudků, jež byly v řízení podány, má zásadní význam pro rozhodnutí zjištění přesného data škodné události. Jednak pro jednoznačný závěr o datu, kdy k pádu zmrazků na zaparkovaný vůz žalobce v době mezi 25. 12. 2001 a 2. 1. 2002 došlo, neměl soud spolehlivý podklad v provedených důkazech (a to včetně zprávy policie z 21. 2. 2002), a jednak s vypovídací hodnotou znaleckého dokazování o pravděpodobnosti pádu sněhu se střechy domu se odvolací soud vypořádal v rámci hodnocení důkazů. Skutkový závěr, z něhož odvolací soud při svém rozhodování vycházel, vyplývá z důkazů provedených v řízení a nejde o situaci, že by soud při zjišťování skutkového stavu věci opomenul nějaké rozhodné skutečnosti, jež byly v řízení prokázány.

I když dovolatel uvádí, že dovolání podává též z důvodu nesprávného posouzení věci po stránce právní, z obsahu jeho dovolání vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, a podstatou jeho námitek je nesouhlas s hodnocením provedených důkazů. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Jak se ukázalo, konstrukce střechy nebyla dostatečným opatřením k zabránění pádu sněhu či zmrazků na veřejně přístupnou komunikaci před domem, jak namítá dovolatel, a nelze tedy vytýkat odvolacímu soudu nesprávný právní názor při aplikaci § 415 obč. zák. V ostatním dovolatel právní posouzení věci odvolacím soudem nezpochybňuje, nýbrž namítá nesprávnost skutkových zjištění, z nichž rozhodnutí vychází, a nabízí vlastní verzi skutkového děje.

Z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle ust. , věty první před středníkem, zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , a , když žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu jeho nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek

V Brně dne 8. února 2007

JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.

předsedkyně senátu