Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3321/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobkyně Č. o. s., zastoupené advokátkou, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně T. j. S. N., proti žalované T. j. S. I., zastoupené advokátkou, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované města I., o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. října 2005, č. j. -385, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku ve výši 3.175,- Kč, k rukám advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně – vycházeje z právního názoru odvolacího soudu vysloveného v rozsudku ze dne 28. června 2001, č. j. -124 – nahradil projev vůle žalované k dohodě o navrácení majetkových práv ve výroku tohoto rozsudku uvedených. Odvolací soud má zato, že sporné pozemky byly ve výzvě ze dne 30. října 1991 ( o podmínkách a způsobu navrácení majetkových práv vyplývajících ze , kterým se zrušuje , o organizaci tělesné výchovy, a kterým se upravují některé další vztahy týkající se dobrovolných tělovýchovných organizací ve znění pozdějšího předpisu) a stejně tak i v žalobě ve smyslu tehdy platné právní úpravy ( , kterou se provádí o evidenci nemovitostí ve znění pozdějšího předpisu) specifikovány takovým způsobem, že nejsou pochyby o tom, o které pozemky se jedná a postupné upřesňování žaloby (označením druhu pozemku) nemohlo mít na hmotněprávní účinky spojené s podáním žaloby u soudu žádný vliv. Tomu ostatně svědčí i skutečnost, že žalovaná na předmětnou výzvu reagovala způsobem, ze kterého je zřejmé, že neměla pochyb, čeho se výzva týká a že se nejedná o jiné pozemkové parcely se stejným číselným označením, ale o parcely stavební, původně náležející sokolským tělocvičným jednotám. Žalobkyně řádně označila všechny sporné nemovitosti v souladu s tehdejší právní úpravou, navíc s uvedením knihovní vložky, na které byly tyto nemovitosti zapsány v pozemkové knize, a také listů vlastnictví, na něž byly zapsány v katastru nemovitostí. Za této situace proto odvolací soud shledal nadbytečným provádět v tomto směru další dokazování.

Žalovaná namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „“)]. Je toho názoru, že žalobkyně v žalobním návrhu označila jiný pozemek, než jaký jí byl dovoláním napadeným rozhodnutím vydán, neboť jeden ze sporných pozemků umístěný v katastrálním území Kounické předměstí se nachází ve dvou číselných řadách, a to jednak pod parc. č. 119, druh pozemku zahrada o výměře 201 m2, jenž je ve vlastnictví paní H. H., bytem v I., Rybářská 7, a jednak pod parc. č. st. 119, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří o výměře 1.049 m2 ve vlastnictví žalované. Dovolatelka poukazuje na relevantní judikaturu dovolacího a Ústavního soudu, podle které je označení pozemku bez upřesnění druhu evidence určité pouze v případě, že se v témže katastrálním území nenachází pozemková parcela shodného parcelního čísla vedená v jiném druhu evidence. Jestliže byl v žalobě podané v roce 1992 označen předmětný pozemek parcelním číslem bez uvedení „st.“ a následně došlo ke změně žaloby a opravě petitu uvedením označení „st.“, jedná se o takovou změnu, která měla vliv na prekluzi práva žalobkyně. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v části pojící se k pozemku parc. č. st. 119, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 1.049 m2, umístěném v katastrálním území Kounické předměstí, zrušil a věc vrátil tomuto soudu zpět k dalšímu řízení.

Žalobkyně uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné, neboť unesla důkazní břemeno k prokázání svých skutkových tvrzení ohledně splnění zákonných podmínek k navrácení sporného majetku, přičemž tento majetek také dostatečně určitě identifikovala. V průběhu celého řízení požadovala stejné nemovitosti, když doplnění specifikace sporného pozemku o označení „st.“ bylo důsledkem pochybení pracovníka vyhotovujícího výpisy z pozemkových knih, který opomněl před číslo parcely uvést „st.“ a žalobkyně tak vycházela v dobré víře ze správnosti takovéto specifikace. Za této situace tak nemohlo dojít k prekluzi jejího práva. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl.

Dovolání je přípustné ( ), poněvadž směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí (rozsudek ze dne 15. dubna 1997, č. j. -106) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu (rozsudek ze dne 28. června 2001, č. j. -124), který dřívější rozsudek v dovoláním napadené části zrušil ( ); důvodné však není.

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Jelikož existence vad vyjmenovaných v , větě druhé, namítána nebyla a nevyplývá ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, podle kterého byl sporný pozemek žalobkyní specifikován v žalobním návrhu náležitým způsobem.

K hledisku požadavku náležité identifikace nemovitostí, a to pozemku a budovy, jako předmětu řízení v žalobním návrhu či ve výroku soudu (v řízení o určení vlastnictví k uvedeným nemovitostem) vyjádřil Nejvyšší soud názor např. v rozsudku ze dne 25.listopadu 1999, sp.zn. , když dovodil, že  lze odkázat na ustanovení a c) katastrálního zákona - Podle uvedených ustanovení v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, musejí být označeny pozemky, jež nejsou evidovány zjednodušeným způsobem [ katastrálního zákona], parcelním číslem s uvedením katastrálního území, ve kterém leží, a budovy označením pozemku, na němž jsou postaveny, příslušností stavby k části obce a číslem popisným nebo evidenčním, pokud se budově toto číslo přiděluje. Obdobně stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 28.června 2000, Cpjn 38/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7 ročníku 2000 pod poř. č. 44, dovodilo, že je-li předmětem právního úkonu, na jehož podkladě má být zapsáno právo do katastru, pozemek evidovaný v katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem ( , ve znění pozdějších předpisů), je jeho označení parcelním číslem podle dřívější pozemkové evidence a uvedením názvu katastrálního území ve kterém leží, bez uvedení, zda jde o parcelní číslo podle pozemkového katastru, přídělového operátu nebo scelovacího operátu, z hlediska ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, určité v případě, že se v témže katastrálním území nenachází pozemková parcela shodného parcelního čísla, vedená v jiném druhu evidence.

Z uvedené judikatury použitelné co do jejího výkladového smyslu i pro poměry označování nemovitostí dle , o evidenci nemovitostí, a vyhl. č. zřetelně plyne, že ve zde posuzovaném případě od počátku řízení nevznikala pochybnost o identitě pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení; dovolací soud se zde zcela ztotožňuje s právními názory soudu odvolacího, jenž se vyčerpávajícím způsobem vypořádal s formalistickou a obstrukční obranou žalované. Ta zjevně nikdy neuvažovala o tom, že by měla  být povinnou k vydání jiných pozemků, byť shodných čísel, jimiž ani nedisponovala. Upřesněním označení pozemků, jímž nebyl měněn – přinejmenším mezi účastníky identifikovatelný – předmět restitučního nároku, žalobkyně jen odstranila pochybnosti o materiální vykonatelnosti dohody pro potřeby katastrálního řízení.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle se tedy dovolatelce právní posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo; jeho rozhodnutí je tím ve smyslu správné, a podle téhož ustanovení Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 3.100,- Kč (srov. , , ve znění , č. , č. a č.   čl. II), v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,  Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a -čl. II), celkem tedy ve výši 3.175,- Kč. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.

V Brně dne 31. ledna 2007

JUDr. František   I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu