Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 72/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. , uznán vinným, že

„dne 28. 8. 2005 v době kolem 01:30 hodin v baru, za přítomnosti hostů baru, a před uvedeným barem, v podnapilém stavu nejprve bezdůvodně slovně napadal hlídku Policie ČR ve složení nprap. J. M. a pprap. V. K., která na místě v civilním oděvu prováděla prověřování trestné činnosti spáchané bezprostředně předtím jinou osobou, a přestože byl upozorněn na skutečnost, že policisté jsou ve službě a provádějí služební zákrok, tyto napadal vulgárními výrazy a vyhrožoval jim pobitím tak, že opakovaně vykřikoval „Vykurvení policajti, buzeranti, zmrdi, policajti, až nebudete ve službě, rozbiju vám hubu a rozkopu hlavu“, kdy při tomto opakovaně hrozil policistům sevřenou pěstí, čímž znemožňoval dokonání služebního zákroku, a následně vyběhl z baru zadním vchodem a v době, kdy hlídka prováděla šetření v baru, nezjištěným předmětem propíchl a znehodnotil všechny čtyři kusy pneumatik u služebního vozidla zn. Škoda Felicia, bez majáku a bez označení Policie ČR, čímž způsobil poškozené organizaci Policie ČR, škodu ve výši 4.000,- Kč“.

Takto zjištěný skutek obviněného soud prvního stupně právně posoudil jednak jako trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. b) tr. zák., jednak jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a odsoudil jej za to podle § 250b odst. 3 za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 17. 2. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále rozhodl podle § 229 odst. 1 tr. ř. o uplatněném nároku na náhradu škody.

O odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl dovoláním. Učinil tak prostřednictvím obhájce JUDr. J. P. a vymezil jej důvodem dovolání uvedeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný setrval na tvrzení, že v průběhu trestního řízení nebyla jeho vina dostatečně prokázána. Zopakoval svoji obhajobu (údajně podporovanou výpověďmi svědků R. Š., M. Š., K. E., D. K., T. M. a J. K.), že se skutek, pro který na něho byla podána obžaloba, nestal, a namítl, že soudy neprovedly žádný přímý důkaz, který by jeho vinu dokládal. Dodal, že pokud by soudy při hodnocení provedených důkazů důsledně respektovaly zásady uvedené v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., dospěly by ke skutkovým zjištěním nasvědčujícím tomu, že přisouzený skutek není trestným činem.

Ze shora uvedených důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu a aby jej zprostil z důvodu uvedeného v § 226 písm. a) tr. ř. obžaloby.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. konstatoval, že dovolatel uplatnil námitky směřující výlučně do skutkové oblasti, které deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání přitom podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích tohoto důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o hodnocení provedených důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění, což právě obviněný ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.

Z tohoto pohledu nemohly námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obstát. Je tomu tak proto, že dovolatel prostřednictvím svých dovolacích argumentů brojil výlučně proti rozsahu vedení dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů a navazující správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů. Do této kategorie námitek patří ta jeho tvrzení, v rámci nichž namítl jednak to, že dokazování před nalézacím soudem bylo provedeno v rozporu se zásadami uvedenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť nebyl proveden žádný důkaz přímo prokazující jeho vinu, a jednak to, že soudy zcela pominuly výpovědi svědků R. Š., M. Š., K. E., D. K., T. M. a J. K., jež plně podporují jeho obhajobu založenou na tvrzení, že se předmětný skutek nestal.

Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny rozsahu provedeného dokazování a odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (sekundárně) dovozoval nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. , ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své úvahy stran závěru, že se předmětný skutek stal a že se jej dopustil právě obviněný, soudy obou stupňů (zejména soud prvního stupně) ve svých rozhodnutích zevrubně rozebraly a náležitým způsobem odůvodnily.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. a , v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. ledna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a