Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1926/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Z. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému statutárnímu městu P., zastoupenému advokátkou, o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky, vedené u Okresního soudu v Plzni-městě pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 3. 2006, č.j. -88, takto:

Rozsudek Krajského soudu v  Plzni ze dne 10. 3. 2006, č.j. -88, a rozsudek Okresního soudu v Plzni-městě ze dne 24. 8. 2005, č.j. -51, se zrušují a věc se vrací k Okresnímu soudu v Plzni-městě k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni svým rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Okresního soudu v Plzni-městě též identifikovaný shora, kterým byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky - bytu č. 1022/10 v P., ul. Brněnská 43, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu (podrobnější znění navrhovaného výroku je v žalobním petitu). Žalobce byl zavázán, aby nahradil žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 7.556,50 Kč k rukám jeho právní zástupkyně.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními a v podstatě i s právním posouzením věci soudem prvého stupně. Výzvu žalovaného žalobci ze dne 25. 1. 2001 nekvalifikoval jako právní úkon, jenž by zakládal účinky nabídky převodu bytu ve smyslu , o vlastnictví bytů. Perfektním návrhem smlouvy byl až další text vypracovaný (ovšem nepodepsaný) žalovaným a zaslaný později žalobci; ten byl podepsán žalobcem dne 21. 8. 2002. Podpis žalovaného ovšem na návrhu smlouvy nadále nebyl, šlo tedy o smluvní návrh žalobce a pokud nakonec (viz dopis žalovaného z 27. 4. 2005) k akceptu návrhu žalovaným nedošlo, návrh zanikl podle o. z.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, jemuž současně vytýkal nesprávné právní posouzení věci a procesní vadu (nepřezkoumatelnost), spatřoval v tom, že řeší otázku vázanosti vůle navrhovatelem smlouvy v obecném kontextu procesu uzavírání smluv podle Výzvu - obchodní nabídku žalovaného považoval za právně závaznou a dovozoval, že ve smyslu o. z. nebyl tento návrh smlouvy odvolatelný. Byl to tedy žalovaný, nikoli žalobce, kdo navrhl uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky. Žalovaný si posléze nemohl věc rozmyslet a smlouvu nepodepsat; žalobce navíc již zaplatil kupní cenu. Dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil první instanci k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání žádal, aby dovolací soud žalobcovo dovolání zamítl.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený  advokátem, podal dovolání v zákonné  lhůtě (, ). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení a uplatněné dovolací důvody, přezkoumatelné v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, byly podřaditelné pod ,  b)

Přípustnost dovolání je podle dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Ustanovení umožňuje dovolateli použít důvod, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle je dovolacím důvodem, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; může jít o nesprávnou aplikaci právního předpisu či nesprávný výklad jinak relevantní právní normy, obojí s podstatným vlivem na rozhodnutí ve věci samé.

Dovolání žalobce je přípustné a návazně i důvodné.

, o vlastnictví bytů, upravuje v povinnost vlastníka budovy nabídnout převod bytu do vlastnictví jeho nájemci – fyzické osobě, jestliže se vlastník rozhodl s jednotkou disponovat. Nepřijme-li nájemce nabídku převodu bytu do šesti měsíců od doručení, může být byt převeden jiné osobě.

Pouhá jinak řádně podepsaná „obchodní nabídka“ – výzva žalovaného ze dne 25. 1. 2001 zajisté nebyla podle svého obsahu perfektní smluvní nabídkou převodu vlastnictví k bytové jednotce ve smyslu § 6 a následujících citovaného zákona, byť se za ni (viz též článek VIII Zásad prodeje bytů a nebytových prostor z majetku města Plzně) prohlašovala. Obsahovala však, z hlediska uzavření smlouvy, podmínku, že se koupě bytu uskuteční v případě splacení veškerých „pohledávek (dluhů)“ vůči městu.

Po doručení „obchodní nabídky“ žalovaného žalobce tuto dne 25. 3. 2002 přijal písemným prohlášením a po následném doručení úplného textu smlouvy, vypracovaného žalovaným (s volnými místy pro podpisy), tuto dne 21. 8. 2002 podepsal, zároveň zaplatil kupní cenu i náklady vkladu do katastru, a odeslal smlouvu zpět žalovanému.

Dovolací soud má zato, že je nutné – bez ohledu na časový odstup jednotlivých součástí volního projevu – posuzovat právní relevanci projevu vůle žalovaného, ve smyslu § 35 odst. 1, 2 o. z., v souladu s jeho jazykovým vyjádřením i souvisejícími okolnostmi, přičemž podle § 36 odst. 1 o. z. lze vázat mj. vznik práva na splnění podmínky.

Reagoval-li žalovaný na včasné žalobcovo prohlášení ke své „obchodní nabídce“, projevující zájem o převod bytu, tím způsobem, že mu zaslal smlouvu o převodu bytu (byť bez svého podpisu), pak tím dovršil projev vůle – nabídku podle Žalobce zjevně nabídku přijal jak explicitně podpisem smlouvy, tak i zaplacením kupní ceny.

Za tohoto stavu zbývalo k uzavření smlouvy resp. vázanosti projevu vůle pro obě strany, aby byla splněna podmínka, kterou si město již dříve vyhradilo, totiž neexistence dluhu vůči němu. Dopisem ze dne 27. 4. 2005 však vedoucí hospodářského odboru magistrátu žalobci oznamuje, že „k uzavření kupní smlouvy nedošlo“ pro nedoplatek na nájemném ve výši 6.278,- Kč a pro další důvody na straně nájemce, jež měly být porušováním nájemní smlouvy. Po městu není možné „spravedlivě požadovat, aby s takovým nájemcem uzavřelo kupní smlouvu“.

K uvedeným důvodům městem tvrzeného nesplnění podmínky žalobcem a tedy i k úplnému posouzení všech právních aspektů věci však neučinily soudy nižších stupňů příslušná důkazní zjištění.

Bude tedy třeba, aby se v dalším průběhu řízení zabýval soud prvního stupně zejména tím, zda po vrácení podepsané smlouvy žalobcem existoval jeho dluh na nájemném, po jakou dobu a za jakých okolností, případně zda by v těchto souvislostech mohlo dojít k takovému rozporu s dobrými mravy, jenž by bránil výkonu práva (podpisu smlouvy po splnění podmínky) žalovaným ve smyslu § 3 odst. 1 o. z.

Stran přípustnosti dovolání je pak zřejmé, že závěr obou nižších instancí o zániku resp. neexistenci řádné nabídky převodu bytu ze strany žalovaného je řešením právní otázky v rozporu s hmotným právem; tím je dána přípustnost dovolání podle , odst. 3 Týž závěr nižších instancí posléze naplnil i existenci dovolacího důvodu podle Nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu, v intencích , nebyla shledána.

Rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně je tedy podle věty za středníkem a odst. 3 nesprávný, a dovolací soud proto vrátil věc, za současného zrušení obou rozhodnutí, soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto řízení, v němž budou nižší instance vázány ve smyslu právním názorem dovolacího soudu, se rozhodne též o náhradě nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 31. ledna 2007

JUDr. Ludvík  D a v i d, CSc. , v. r.

předseda senátu