Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

124 C 9/2021

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

zaplacení částky částka s příslušenstvím a smluvní pokuty

takto:

I. Řízení se co do úroku 63,67% ročně z částky částka od datum do datum, částky částka a částky částka, zastavuje.

II. Nárok žalobkyně jímž se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, pohledávku ve výši částka, úrok ve výši 35 % ročně z částky částka od datum do datum, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do úroku 63,67% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], částky [částka] a částky [částka], zastavuje. II. Nárok žalobkyně jímž se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, pohledávku ve výši [částka], úrok ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v registru příjmení a anonymizováno a zda žalovaný není v insolvenci. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 98,67 % ročně (efektivní úroková sazba) splácet v 42 měsíčních splátkách po částka. příjmení však pouze částka. Protože se žalovaný ocitl v prodlení 65 dní se splátkou či její částí, a to konkrétně 10. splátkou splatnou dne datum, byl úvěr ke dni datum na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od datum do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši částka, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, úroku v nominální roční úrokové sazbě ve výši 98,67 % a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den datum. Žalobkyně se na jednání dostavila, žalovaný se z jednání omluvil, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti ( , (dále jen „“)).

3. Žalobkyně při jednání vzala svůj nárok částečně zpět a to co do úroku 63,67% ročně z částky částka od datum do datum, částky částka a částky částka

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru, splátkového kalendáře, karty klienta, oznámení o schválení úvěru, prohlášení klienta a předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne datum uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, jenž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 98,67% ročně, a to v 42 měsíčních splátkách po částka, splatných 21. dne v každém kalendářním měsíci. Z dokladu o vyplacení a zprávy banky vyplývá, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši částka za každou splátku, se kterou se žalovaný takto octl v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši částka za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru. Souhrn všech žalobkyní uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka. Z hodnocení klienta, výpisu z nebankovního registru klientských informací, výpisu z registru příjmení, pracovní smlouvy, výplatních pásek a detailu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že jeho příjem ze zaměstnání činí částka, je svobodný a jeho výdaje činí celkem částka za náklady na bydlení, dále bylo počítáno s částkou životního minima částka. Výši příjmu žalovaný doložil. Stran výdajů nebyly předloženy žádné doklady. Žalovaný byl v rámci anonymizováno ohodnocen skóre anonymizováno, tedy jako více rizikový klient. V registru příjmení neměl žalovaný žádný záznam. Z oznámení ze dne datum bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení.

5. Podle , (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ,2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek anonymizována dvě slova ze dne

datum ve věci C číslo).

8. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu ust. , odst. 3 , (dále jen ) v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména stran ověřování skutečných výdajů žalovaného nikoliv jen dle informací sděleným žalovaným.

10. K poučení soudu žalobkyně uvedla, že nemá žádné další důkazy, kterými by prokázala, jak byla ověřována úvěruschopnost žalovaného, o poskytnutí lhůty pro doplnění tvrzení a důkazů nežádala.

11. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného. V tomto směru se omezila pouze na údaje zjištěné od žalovaného. Nepožadovala po žalovaném doložení nákladů na bydlení, spokojila se pouze s tvrzením, že bydlí u rodičů a přispívá jim na bydlení částkou částka, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za dopravu, telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla (např. doložení příjmů žalovaného), ale za situace, kdy nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů je tak zadlužena, že úvěruschopná není.

12. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce ohledně řádného plnění povinnosti poskytovatele úvěru, co se týče posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zdejší soud se s argumentací uvedenou v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č.j.  – 133 zcela ztotožňuje, považuje jí za správnou, a proto na níže uvedenou argumentaci odkazuje.

13. Krajský soud v Praze tedy dospěl k závěru, že:„ Jak uvedeno výše, žalobkyně v tomto případě svou zákonnou povinnost posouzení úvěruschopnosti řádně nesplnila, jí učiněné zkoumání se jeví jako provedené pouze účelově, tzv.„ naoko“. Jak bylo soudem prvního stupně zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace týkající se jeho příjmů a výdajů, nicméně zejména výdaje žalovaného (a to ani alespoň ty podstatné) nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů zejména k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně se při posouzení informací spokojila pouze s tvrzeními a dokladem žalovaného o příjmech a s nikterak nedoloženými údaji o výdajích. Ty pak byly paušálně k žalovanému samotnému uvedeny jen formální částkou životního minima částka. Výdaje na bydlení byly uváděny nedoloženou částkou částka, která výrazně neodpovídá obvyklým výdajům na nájemní bydlení, jímž měl žalovaný dle vyplněného formuláře disponovat. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), lze doložit poměrně snadno příslušnými doklady (smlouvy, výměry, inkasa, apod.) od jejich dodavatelů. Přehlédnout nelze ani to, že výdaje na bydlení bez jejich doložení (v rozsahu částka až částka) měsíčně měli dosud všichni klienti žalobkyně, jejichž případy byly odvolacím soudem projednávány, ať již měli údajně bydlet„ v pronájmu“ či jinde. Jde tedy o údaje zjevně smyšlené v součinnosti s představiteli žalobkyně (podle určitého návodu), nikoli jen samotnými spotřebiteli, jinak by nemohly být všechny údaje stejné. Nelze také uvěřit, že žalovaný nemá ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky, má-li podle prohlášení např. svůj mobilní telefon, e-mail atd.), stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče„ rozumně očekávat.“ Žalovaný přitom deklaroval, že žije sám a nevede s další osobou společnou domácnost a nikdo jiný se tedy nepodílí na hrazení jeho nákladů. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc u osoby, která je podle shora uvedených podkladů pro poskytnutí úvěru rizikovější podle skóre NRKI.

14. Odvolací soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů (či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání, či dokonce insolvence), ale taktéž výdajů klienta (např. obecně a hrubě zjistitelných z výpisu z jeho účtu), a to především alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. V daném případě bylo při posouzení žalovaného jakožto žadatele o úvěr uvedeno, že disponuje nájemním bydlením, avšak tato skutečnost nebyla nijak ověřena či doložena (např. nájemní smlouvou). Stejně tak nebyly nijak ověřeny v hodnocení klienta uváděné náklady na bydlení (zahrnující vedle nájemného i náklady hrazené zpravidla formou inkasa, vynakládané na elektřinu, vodu, plyn apod.), a to přes krajně nepravděpodobnou uváděnou výši nákladů bydlení. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmé neověřování uvedených údajů spotřebitele žalobkyní, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“

15. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

16. Žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši částka, přičemž žalobkyni vrátil částku

částka. Bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně tak nepřipadá v úvahu.

17. Soud tak nárok žalobkyně ve výroku I. podle ,2 zastavil a ve výroku II. zamítnul.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu, ve dvou vyhotoveních.