Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 911/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl právní věci žalobce M. B., zastoupeného, advokátem proti žalovaným 1) S. c. p., zastoupenému advokátem a 2) České republice – Ministerstvu financí, zastoupené advokátem, o zaplacení 108.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2003, č. j. - 80, ve znění opravného usnesení ze dne 23. května 2003, č. j. – 85, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 27. února 2003, č. j. - 80 zrušil odvolací soud k odvolání prvního žalovaného, rozsudek pro zmeškání Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 24. března 1999, č. j. -28, kterým soud prvního stupně uložil oběma žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 108.300,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí uzavřel, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci nebylo řádně doručeno předvolání k jednání soudu prvního stupně.

Usnesením ze dne 23. května 2003, č. j. – 85 odvolací soud opravil výrok usnesení ze dne 27. února 2003, č. j. – 80 tak, že se napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušuje pouze ve vztahu k prvnímu žalovanému.

Proti opravnému usnesení ze dne 23. května 2003, č. j. – 85, podala druhá žalovaná dovolání. Dovolatelka se domnívá, že jí v důsledku napadených rozhodnutí byla odňata možnost jednat před soudem, když má za to, že opravné usnesení Vrchního soudu v Praze bylo vydáno v rozporu s ustanovením (dále jen „ “). Dovolatelka soudí, že rozhodnutími odvolacího soudu byl vůči ní rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Co do přípustnosti dovolání odkázala na ustanovení , přičemž dovozuje, že usnesením odvolacího soudu ve znění opravného usnesení byl napadený rozsudek vůči ní potvrzen. Tvrdí, že přes opravné usnesení s ní bylo nadále jednáno jako s účastníkem řízení, byla obesílána k jednání a byla jí doručována rozhodnutí a byl vůči ní i vydán mezitímní rozsudek ve věci samé, a to až do rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání proti mezitímnímu rozsudku, v jehož odůvodnění odvolací soud uvedl, že v dalším řízení má být jednáno výlučně s prvním žalovaným, neboť ve vztahu ke druhé žalované nabyl rozsudek pro zmeškání právní moci. Dovolatelka tvrdí, že jí byla v důsledku napadených rozhodnutí odňata možnost jednat před soudem.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud opravné usnesení odvolacího soudu zrušil.

Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl a druhé žalované uložil povinnost nahradit mu náklady dovolacího řízení.

První žalovaný ve vyjádření k dovolání vyjadřuje s dovoláním druhé žalované souhlas.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté , kterým se mění a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci.

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení , 238a a

O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v v dané věci nejde; ustanovení nepřichází v úvahu, jelikož napadené usnesení není měnícím, jak se dovolatelka mylně domnívá, neboť tímto usnesením pouze odvolací soud v souladu se zněním vyhlášeným při jednáním (viz č. l. 77 spisu) a odůvodněním usnesení ze dne 27. února 2003, č. j. – 80 opravil podle ustanovení zjevnou chybu vzniklou při přepisování tohoto usnesení. O ustanovení až f) nejde proto, že je nelze podřadit usnesením, jež jsou zde (jako ta, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.

Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit z ustanovení , neboť napadené usnesení není usnesením potvrzujícím, jak toto ustanovení předpokládá.

Dovolání není přípustné ani z hlediska ustanovení Dovolatelka sice tvrdí, že ji postupem soudů obou stupňů byla odňata možnost jednat před soudem tím, že s ní soudy jednaly jako s účastnicí řízení ovšem za situace, kdy dovolatelka účastnicí řízení nebyla (což plyne z toho, že nepodala odvolání jakož i z rozhodnutí odvolacího soudu ve znění opravného usnesení) nelze to, že byla pozvána na jednání a bylo jí doručeno soudní rozhodnutí dovozovat, že ji byla odňata možnost jednat před soudem. Správný není ani závěr dovolatelky, že se na projednávanou věc vztahuje ustanovení , neboť podmínky tohoto ustanovení nejsou v projednávané věci naplněny. Tvrzení dovolatelky o tom, že vůči ní byl vydán mezitímní rozsudek z tohoto rozsudku neplyne, když je dovolatelka sice uvedena v záhlaví mezitímního rozsudku (jak je u sporů s více účastníky obvyklé i poté, co účast některého z nich na řízení skončila), výrok rozsudku a jeho odůvodnění však nenasvědčuje tomu, že by se týkal i druhé žalované, když v odůvodnění tohoto rozsudku soud prvního stupně výslovně uvádí, že ve vztahu ke druhé žalované se stal rozsudek pro zmeškání dnem 31. května 1999 pravomocným. Navíc tento rozsudek odvolací soud zrušil. Existenci jiných vad řízení uvedených v ustanovení , jež zakládá přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatelka netvrdila a z obsahu spisu neplyne.

Tento závěr sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto podle a podle dovolání druhé žalované odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, a § 224 odst. 1, neboť dovolatelka, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit žalobci náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni v částce 375,- Kč podle bodu 5, , , vyhl. č. ve znění pozdějších předpisů a z paušální náhrady 75,- Kč připadající na jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů, vč. 19 % daně z přidané hodnoty.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 31. ledna 2007

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

předsedkyně senátu