Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
6 C 73/2021-34
Okresní soud v Berouně, sídlem adresa, Česká republika, rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Lanzovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 57.632,90 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 57.632,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3.045,87 Kč a dále ve výši 9,75 % ročně z částky 20.865,10 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.893,70 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 13.689,43 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení úroku ve výši 7.193,82 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 20.865,10 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení a dále úroku ve výši 5.568,93 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 13.689,43 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 24.812 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 57.632,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3.045,87 Kč a dále ve výši 9,75 % ročně z částky 20.865,10 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1.893,70 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 13.689,43 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení úroku ve výši 7.193,82 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 20.865,10 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení a dále úroku ve výši 5.568,93 Kč a ve výši 29 % ročně z částky 13.689,43 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 24.812 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkové částky 57.632,90 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených zápůjček na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 23. 8. 2018 a smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 7. 6. 2018, obou uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce - společností právnická osoba, IČO, ulice a číslo, obec a číslo. Tvrdil, že na základě v pořadí prvé uvedené smlouvy číslo jejíž nedílnou součástí byly příslušné smluvní podmínky vytištěné na zadní straně smlouvy, výše uvedený právní předchůdce žalobce poskytl téhož dne žalovanému po řádném posouzení jeho úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) s odbornou péčí na základě informací vyžádaných si a doložených od žalovaného k jeho rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům ještě před uzavřením samotné smlouvy peněžní prostředky v hotovosti ve výši 30.000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Na jejím základě se pak žalovaný zavázal uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 23.146 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčený peněžitý obnos za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.366 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny (poplatku) za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11.540 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6.240 Kč. Celkovou částku pak měl uhradit v 60 týdenních splátkách po 886 Kč do data 17. 10. 2019. Jelikož však tomuto svému závazku nedostál, neboť nehradil sjednané splátky řádně a včas (poslední zaplatil dne 21. 6. 2019, celkem bylo splaceno 18.350 Kč), porušil tím své smluvní závazky, v důsledku čehož mu k datu 15. 10. 2019 vznikl dluh, sestávající z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 20.865,10 Kč a poplatku (tj. součet úroku a poplatků) ve výši 13.817,80 Kč, k nimž je dále účtován úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny, a to ode dne 18. 10. 2019, tedy od data uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celé zápůjčky až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 pak byla předmětná pohledávka za žalovaným se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobce jako právní nástupce původního věřitele tak po žalovaném požaduje zaplacení částky 34.682,90 Kč (jistina 20.865,10 Kč, poplatky 13.817,80 Kč), k níž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení jednak v kapitalizované výši 7.193,82 Kč (za dobu ode dne 18. 10. 2019 do 18. 12. 2020) a 3.045,87 Kč (za dobu ode dne 29. 6. 2019 do 18. 12. 2020), jednak jdoucí v sazbách 29 % ročně a 9,75 % ročně z uvedené dlužné jistiny ode dne 19. 12. 2020 až do zaplacení. V souladu s druhou smlouvou číslo jejíž nedílnou součástí opět byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce vytištěné na zadní straně smlouvy, pak tentýž věřitel poskytl žalovanému v den podpisu smlouvy v hotovosti částku 30.000 Kč s tím, že i v tomto případě řádně posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr podle příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěr) s odbornou péčí tímtéž způsobem, jak je uveden shora. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal uhradit věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku 25.750 Kč, sestávající z kapitalizovaných úroků za zapůjčenou sumu za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.366 Kč (úroková sazba 29 % ročně), odměny (poplatku) za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11.540 Kč a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8.844 Kč. Celkovou částku pak měl uhradit opět v 60 týdenních splátkách po 930 Kč do data 1. 8. 2019 Ani tomuto svému závazku ale nedostál, neboť nehradil sjednané splátky řádně a včas (poslední zaplatil dne 21. 6. 2019, uhrazeno celkem 32.800 Kč), porušil tím své smluvní závazky, v důsledku čehož mu vznikl dluh, vyčíslený k datu 1. 8. 2019 na částku 13.689,43 Kč na jistině a 9.260,57 Kč na poplatku (tj. součet úroku a poplatků); k těmto částkách je dále účtován úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny, a to ode dne 2. 8. 2019, tedy od data uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celé zápůjčky až do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 byla i tato pohledávka za žalovaným se všemi právy s ní spojenými včetně příslušenství postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalobce jako právní nástupce původního věřitele tak po žalovaném požaduje v tomto případě zaplacení částky 22.950 Kč (jistina 13.689,43 Kč, poplatky 9.260,57 Kč), k níž žalobce dále účtuje příslušenství, a to úrok a zákonný úrok z prodlení jednak v kapitalizované výši 5.568,94 Kč (za dobu ode dne 2. 8. 2019 do 18. 12. 2020) a 1.893,70 Kč (za dobu ode dne 9. 8. 2019 do 18. 12. 2020), jednak jdoucí v sazbách 29 % ročně a 10 % ročně z uvedené dlužné jistiny ode dne 19. 12. 2020 až do zaplacení. Jelikož žalovaný nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu a své výše uvedené dluhy zcela neuhradil, domáhal se žalobce svého nároku soudní cestou.
2. V průběhu řízení pak žalobce k výzvě soudu doplnil, že jeho právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv o zápůjčce na základě informací vyžádaných od žalovaného, které následně ověřil oproti žalovaným předloženým dokladům a případně i nahlédnutím do příslušných databází. Takto získané informace pak byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného ze dne 23. 8. 2018 a 7. 6. 2018. Žalovaný současně ve smlouvě prohlásil, že jím poskytnuté údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. O pravdivosti těchto tvrzení pak věřitel poté, co si prověřil žalovaného též v insolvenčním rejstříku, neměl důvod pochybovat. Následně dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je dostatečná.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Jelikož se žalovaný k jednání soudu nedostavil (aniž by svou neúčast řádně omluvil), soud věc ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
5. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 6. 2018 a Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce tak zjistil, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, obec a číslo, ulice a číslo, se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti obnos ve výši 30.000 Kč. Za jeho poskytnutí mu pak náležel poplatek v částce 25.750 Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 5.366 Kč, částky (poplatku) za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11.540 Kč a úhrady za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8.844 Kč. Celkovou dlužnou částku 55.750 Kč pak byl povinen uhradit ve sjednaných 60 týdenních splátkách po 930 Kč počínaje dnem uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve smlouvě ve výši 29 % ročně jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy s tím, že ve smyslu článku 9.1 smluvních podmínek je smlouva uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky.
6. Dále pak ze smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 8. 2018 a Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dle této smlouvy se tentýž věřitel zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti obnos ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit tomuto věřiteli za uvedenou zápůjčku poplatek v částce 23.146 Kč, vypočtený jako součet úroku v částce 5.366 Kč, částky (poplatku) za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11.540 Kč a úhrady za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6.240 Kč. Celkovou dlužnou částku 53.146 Kč pak byl povinen uhradit ve sjednaných 60 týdenních splátkách po 886 Kč počínaje od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy pak bylo rovněž ujednání o výši výpůjční úrokové sazby, která činila 29 % ročně a byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Smlouva je pak ve smyslu článku 9.1 těchto podmínek opět uzavřena na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky dlužné částky.
7. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 7. 6. 2018 pak bylo zjištěno, že pro účely sjednání zápůjčky právní předchůdce žalobce vycházel z následujících údajů žalovaného, dle nichž byl jmenovaný svobodný, měl celkem čtyři vyživovací povinnosti a bydlení měl ve spoluvlastnictví. Byl zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník u zaměstnavatele právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 14.527 Kč a k tomu měl další příjem v částce 10.000 Kč; další čisté příjmy domácnosti pak činily 29.000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny na částku 5.000 Kč, celkové příjmy domácnosti pak představovaly částku 53.527 Kč. Jiné závazky žalovaný neměl. Tvrzení o svých poměrech pak žalovaný dokládal pracovní smlouvou na dobu neurčitou a výplatními páskami za březen a duben 2018. Dle zákaznické karty ze dne 23. 8. 2018 již žalovaný neměl oproti výše uvedenému další příjem, další čisté příjmy domácnosti se však navýšily na částku 37.000 Kč; celkové příjmy jeho domácnosti tedy činily 51.172 Kč, měsíční výdaje pak hradil částkou 5.000 Kč a splátky u téhož věřitele pak částkou 4.185 Kč měsíčně. Doložil pak svou pracovní smlouvu (na dobu neurčitou) a dvě výplatní pásky.
8. Z tabulky umoření – přehledu čerpání a splácení„ úvěru“ ze dne 12. 1. 2021 ke smlouvě číslo dále soud zjistil, že žalovaný na v plné výši čerpanou zápůjčku ve výši 30.000 Kč uhradil celkem 18.350 Kč (věřitelem započteno na úhradu jistiny, úroku a poplatků s tím, že k datu 21. 6. 2019 činil dluh na jistině celkem 20.865,10 Kč. Podle tabulky umoření ke smlouvě číslo ze dne 12. 1. 2021 žalovaný čerpal zápůjčku v plné výši 30.000 Kč dne 7. 6. 2018, celkem pak na ni splatil 32.800 Kč, započtených věřitelem opět na jistinu, úrok a poplatky. Ke dni 21. 6. 2019 dluh na jistině představoval 13.689,43 Kč.
9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně přílohy – seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 s informacemi o zpracování osobních údajů z téhož dne a poštovního podacího lístku má soud dále za doložené, že právní předchůdce žalobce smluvně postoupil obě své předmětné pohledávky za žalovaným žalobci (jehož existence je dokládána výpisem z obchodního rejstříku), o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.
10. Nakonec pak předžalobní výzvou k plnění ze dne 28. 6. 2021 žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě pohledávek ze zápůjček ve stanovené lhůtě do 13. 7. 2021 s upozorněním na možnost soudního vymáhání nároku v případě jejich neuhrazení. Odeslání této písemnosti k rukám žalovaného je dokládáno poštovním podacím lístkem.
11. Na podkladě takto provedených listinných důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdce žalobce právnická osoba poskytl žalovanému postupně na základě celkem dvou uzavřených smluv o zápůjčce ze dne 7. 6. 2018 a 23. 8. 2018, obsahujících vždy i ujednání o smluvních podmínkách, v hotovosti jednak částku 30.000 Kč, jednak potom další obnos ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se pak zavázal uhradit věřiteli poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem, který byl v obou případech zápůjčky sjednán pevnou výpůjční úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a ve smlouvách výslovně vypočteným na částky 5.366 Kč v prvém případě a stejně tak i 5.366 Kč v případě druhém, a spolu s poplatky v částkách 11.540 Kč a 8.844 Kč (tedy u prvé smlouvy celkem 55.750 Kč), resp. 11.540 Kč a 6.240 Kč (tzn. u druhé smlouvy celkem 53.146 Kč) vždy ve sjednaných splátkách. Při sjednávání smlouvy právní předchůdce žalobce vycházel z údajů o poměrech žalovaného, dle nichž byl žalovaný svobodný, měl bydlení ve spoluvlastnictví a celkem čtyři vyživovací povinnosti. Ze svého pracovního poměru, sjednaného na dobu neurčitou, dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 14.527 Kč, resp. 14.172 Kč, k němuž měl ještě v červnu 2018 další příjem ve výši 10.000 Kč (v srpnu téhož roku již tento příjem neměl) a celkové příjmy jeho domácnosti činily 53.527 Kč, resp. 51.172 Kč (včetně dalších čistých příjmů domácnosti v částce 29.000 Kč, resp. 37.000 Kč) oproti výdajům ve výši 5.000 Kč a v srpnu 2018 též splátkách dalších závazků v částce 4.185 Kč. Za dobu od čerpání zapůjčených obnosů až do data 21. 6. 2019 pak na zápůjčky splatil celkem 18.350 Kč a 32.800 Kč; dále pak již nebylo hrazeno nic. Protože sjednané splátky ani v jednom případě nehradil řádně a včas, dostal se s těmito svými peněžitými závazky do prodlení. Následně pak zapůjčitel dne 18. 12. 2020 postoupil tyto své pohledávky za žalovaným žalobci, o čemž žalovaného vyrozuměl. Žalovaný své dluhy zcela neuhradil ani na základě zaslané předžalobní upomínky, a je tedy se splněním svých peněžitých závazků vůči žalobci jakožto právnímu nástupci původního věřitele, vyčíslených na jistinách na částky 20.865,10 Kč a 13.689,43 Kč, v prodlení.
12. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 citovaného zákona lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
13. Ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ustanovení § 1880 tohoto zákona nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě anonymizováno informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
15. Ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.
16. Dle ustanovení § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.
17. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Po zhodnocení takto provedených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je zčásti důvodná, a že tedy je třeba v souladu se shora citovanými ustanoveními považovat nárok žalobce co do požadované částky 57.632,90 Kč (součet jistin a poplatků) za oprávněný. Z provedeného řízení má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaný spolu platně uzavřeli v celkem dvou případech smlouvu o zápůjčce, dle nichž se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému a také mu poskytl v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky vždy ve výši 30.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto zápůjčky za sjednaných podmínek splácet v pravidelných splátkách spolu s pevně sjednanými úroky a dále s příslušnými poplatky. Tyto své smluvní závazky však porušil, neboť zapůjčené prostředky řádně nesplácel. Soud pak v tomto konkrétním případě neměl pochybnosti o tom, že právní předchůdce žalobce dostál své shora uvedené zákonné povinnosti a řádně posoudil schopnost žalovaného sjednané zápůjčky (spotřebitelské úvěry) splácet, a to již s ohledem na doložený zdroj a výši příjmů žalovaného a celkových příjmů jeho domácnosti, oproti nimž následně porovnal výši výdajů, jež nijak nevybočují z obvyklé výše životních nákladů. Proto i disponibilní prostředky, představované rozdíly mezi příjmy a výdaji, jsou hodnoceny jako adekvátní poměrům žalovaného a nejsou pro žalovaného likvidační, neboť porovnáním výše splátek sjednaných předmětnými smlouvami o zápůjčce s výší příjmů žalovaného i jeho domácnosti nejde o natolik výrazné výdaje, jež by byly způsobilé ohrozit hrazení (již zohledněných) základních životních potřeb žalovaného či pokrytí případných mimořádných výdajů. Žalovaný pak vůči uvedenému tvrzením žalobce neuplatnil žádnou obranu, ve věci se nijak nevyjádřil, a soud tedy neměl žádné pochybnosti o oprávněnosti žalovaného nároku, pokud se jedná o zapůjčené a doposud zcela nesplacené prostředky spolu s pevně sjednanými úroky a poplatky, neboť z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný své závazky vyplývající z platně uzavřených smluv řádně a včas neplnil a svým povinnostem vůči původnímu věřiteli, potažmo žalobci, který se na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek stal aktivně legitimovaným v této věci, nedostál. Ze všech uvedených důvodů tedy soud výrokem I. žalobě zčásti vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku 57.632,90 Kč jakožto nesplacený zůstatek celkové dlužné částky na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 23. 8. 2018 (jistina 20.865 s poplatky zahrnujícími pevně sjednaný úrok), a to spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, a to jednak kapitalizovaným ke dni postoupení pohledávky (18. 12. 2020) částkou 3.045,87 Kč, a jednak jdoucím v zákonné výši z dlužné jistiny zápůjčky ode dne následujícího po kapitalizaci, tj. ode dne 19. 12. 2020, až do zaplacení, a jednak jakožto nesplacený zůstatek celkové dlužné částky na základě další smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 7. 6. 2018 (opět součet jistiny 13.689,43 Kč a poplatků zahrnujících pevně sjednaný úrok), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení, jednak kapitalizovaným opět k datu 18. 12. 2020 částkou 1.893,70 Kč, jednak jdoucím v této zákonné výši z dlužné jistiny ode dne následujícího po kapitalizaci tohoto příslušenství až do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § ustanovením 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
21. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do úroku, zčásti kapitalizovaného částkou 7.193,82 Kč (za období ode dne 18. 10. 219 do 18. 12. 2020) a dále jdoucího ve výši 29 % ročně z částky 20.865,10 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení a částkou 5.568,93 Kč (za období ode dne 2. 8. 2019 do 18. 12. 2020) a dále jdoucího ve výši 29 % ročně z částky 13.689,43 Kč ode dne 19. 12. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, neboť ji v tomto směru neshledal opodstatněnou. Požadavek žalobce na zaplacení úroků nad rámec úroků pevně sjednaných ve smlouvách částkami 5.366 Kč a 5.366 Kč (jež byly spolu se sjednanými poplatky zahrnuty do celkových nákladů na úvěr, resp. zápůjčku, označených ve smlouvách jako„ poplatek“) nelze považovat za oprávněný, neboť takto nebylo toto příslušenství mezi smluvními stranami sjednáno. Ze smluvních podmínek je zřejmé, že smluvní úrok ze zápůjček byl v obou případech shodně sjednán pouze pevnou částkou (jako součást celkového poplatku za zápůjčku) a pro tyto účely byl vypočten za použití sazby 29 % ročně. Ani ze smluvních podmínek, upravujících trvání smluvních vztahů (v obou případech sjednaných na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek), pak žádné takové ujednání o závazku žalovaného hradit zapůjčiteli 29 % roční úrok z dlužné jistiny až do jejího zaplacení nevyplývá a nelze k němu dojít ani výkladem těchto smluvních ujednání, jež by zejména v případech, kdy je druhou smluvní stranou spotřebitel (jíž by měla být jako slabší smluvní straně poskytována náležitá ochrana), mělo být formulováno jednoznačně a bez možnosti různých, často i zavádějících výkladů. Žalobce pak na výzvu soudu k dotvrzení okolností, na jejichž základě mu měly tyto nároky vzniknout, nereagoval, a soud proto vycházel z obsahu předložených smluvních ujednání. Po jejich posouzení pak dospěl k závěru, že v tomto směru se žalobce nedomáhal svého nároku po právu, a proto soud jeho žalobu v uvedeném rozsahu zamítl.
22. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem III. ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný (k příslušenství se při určení míry úspěchu ve sporu nepřihlíží), přiznal právo na jejich náhradu v plné výši a v celkové částce 24.812 Kč, představované jednak zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 2.306 Kč a jednak náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 17.100 Kč dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, za celkem pět úkonů právní služby po 3.420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 2x sepis podání ve věci samé, kvalifikovaná výzva k plnění, účast na jednání) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 1.500 Kč rovněž za pět úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. advokátního tarifu; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představovanou částkou 3.906 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze, se sídlem adresa, Česká republika, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně, se sídlem adresa, Česká republika.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.