Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1798/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit na nákladech dovolacího řízení žalobci částku 5.075,- Kč k rukám jeho zástupce JUDr. K. Š. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud svým rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2001, č.j. -162 (s opravným usnesením na čl.170), kterým bylo určeno, že vlastníkem pozemků parc. č. 886 a násl., jak jsou identifikovány ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a zapsány u Katastrálního úřadu pro B. – m. na LV č. 10001 pro obec B. a katastrální území Z., je žalobce. V nákladovém výroku byl prvostupňový rozsudek změněn tak, že žalobci byly přisouzeny náklady řízení ve výši 14.325,- Kč; na nákladech odvolacího řízení pak byl opět žalobce zavázán nahradit 10.225,- Kč.

Odvolací soud konstatoval naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva k nemovitostem ( ), neboť jako jejich vlastník byl doposud zapsán žalovaný. Posoudil rozhodný právní aspekt věci jako přechod vlastnictví; stát nabyl mj. i sporné pozemky na základě dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb., účinného dne 24. 10. 1945. K nabytí vlastnického práva nebyla nutná intabulace, tedy zápis vlastnictví do pozemkové knihy. Tehdejší postup podle § 17 cit. dekretu nebyl vkladem vlastnického práva, nýbrž zápisem již existujícího vlastnického práva, které získal stát k datu 24. 10. 1945. Odvolací soud nepřijal námitku žalovaného, že nebyly zjištěny zákonné důvody pro znárodnění proto, že město nelze považovat za energetický podnik a u některých nemovitostí (stavba, zahrada) jejich charakter vylučoval užití pro energetické účely. Podle § 4 odst. 2  dekretu č. 100/1945 Sb. mohly zákonné podmínky pro znárodnění dopadat i na majetek jiného subjektu než vlastníka energetického podniku; přitom pozemky pod znárodněnými objekty byly určeny a sloužily k provozu znárodněného podniku. Rozsah znárodnění poté vymezil výměr ministra průmyslu ze dne 12. 10. 1948, č.j. , což bylo patrno i z výpisu z pozemkové knihy (vložky č. 87 a 90, k. ú. Z.). U pozemků parc. č. 190/1 a 528/1 navíc žalovaný neprokázal, že by je před rokem 1950 vlastnil, a u pozemku parc. č. 254/2 platilo totéž od roku 1933. Jak již zmíněno, u ostatních parcel pozbyl žalovaný vlastnické právo znárodněním; k 31. 12. 1949 mu již nenáležely, a nemohly být tedy součástí tzv. historického majetku obce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, opřené o nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem; dovodil současně, že vzhledem k předchozí kasaci odvolacím soudem s jeho závazným právním názorem je dána přípustnost dovolání. Dovolatel  tvrdil, že

1/ pozemky tvořily tzv. historický majetek obce, byly jeho vlastnictvím ke dni 31. 12. 1949, ke dni účinnosti , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, byly vlastnictvím České republiky a příslušný p. p. k nim vykonával právo hospodaření - byly tedy splněny podmínky podle uvedeného zákona a pozemky přešly ex lege do vlastnictví žalovaného;

2/ podle , 149 y č. 150/1948 Sb. tvořilo komunální vlastnictví, tedy              i vlastnictví obcí, součást národního majetku – majetek obce tedy nemohl být předmětem znárodnění podle dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb.;

3/ ohledně pozemků ve vložkách č. 87 a 90 pozemkové knihy pro k. ú. Z. trval na správnosti svých předchozích tvrzení o obecním vlastnictví s tím, že nebyl proveden důkaz vyhláškou ministra průmyslu ze dne 19. 7. 1949 a že pozemky svou povahou vyloučily užití pro energetické účely;

4/ odvolací soud zvýhodnil žalobce a porušil právo žalovaného na spravedlivý proces tím, že provedl důkaz výměrem ze dne 12. 10. 1948 v rozporu s

Dovolatel žádal, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil témuž soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání nesouhlasil s argumentací dovolatele, shrnul své stanovisko - v podstatě souladné se závěry odvolací instance - a navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl.

Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a prostřednictvím advokátky, bylo přípustné podle (Krajský soud v Brně v předchozím průběhu věci usnesením ze dne 22. 11. 2000 zrušil předchozí zamítavý rozsudek soudu prvního stupně se závazným právním názorem), a dovolací důvody byly uplatněny podle , b) (vada řízení s následkem nesprávného rozhodnutí, nesprávné právní posouzení věci).

Dovolání není důvodné.

Jak již dříve vyložil Nejvyšší soud, při nabytí práv k nemovitostem podle rozhodnutí orgánů státu v období bezprostředně po roce 1945 nebyl podmínkou účinnosti rozhodnutí vklad resp. zápis rozhodné právní skutečnosti do pozemkové knihy (podrobněji viz R 35/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ke znárodnění podniků na základě dekretů presidenta republiky (včetně dekretu č. 100/1945 Sb.) docházelo ex lege dnem účinnosti dekretu, nikoli až konkretizujícím správním aktem (rozhodnutím), vydaným na základě tohoto dekretu; znárodnění tedy bylo originárním způsobem nabytí vlastnictví (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 2.10.1996, sp. zn. , publikovaný ve svazku č. 6 Sbírky nálezů a usnesení ÚS pod č. 90; dovolací soud dodává, že při vydání návazného správního aktu není oprávněn k jeho přezkumu – R 9/1999, 11/2000).

Podle přešly do vlastnictví obcí dnem účinnosti zákona věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a obce či městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily. Podle téhož zákona přešly na obce – shrnuto – také pozemky a stavby, jež obce vlastnily za podmínek zákonem stanovených ke dni 31. 12. 1949.

Aplikací především těchto relevantních ustanovení, jak se to ostatně stalo             i předmětem výkladu odvolacího soudu v odůvodnění jeho rozsudku, nelze dospět k závěrům příznivým pro dovolatele. Zejména k tvrzením v první části dovolání (označeným shora jako bod 1) je třeba zdůraznit, že v řízení před nižšími instancemi byl prokázán jak fakt znárodnění nemovitostí (s účinky ke dni 24. 10. 1945), tak i již jen deklaratorní vydání výměru o rozsahu znárodnění ve prospěch Z. p. a Z. e. (oba n. p.) ze dne 12. 10. 1948. Intabulace nebyla právní skutečností spojenou s nabytím vlastnictví a předmětné pozemky tak nemohly být k rozhodnému datu 31. 12. 1949 ve vlastnictví (a tzv. historickém majetku) obce resp. města B. Podmínky obecní restituce podle tedy v posuzované věci nebyly naplněny.

Došlo-li ke přechodu předmětných pozemků na stát s účinností k datu 24. 10. 1945, pak je z hlediska dovolacího přezkumu irelevantní námitka sub 2 (výše)                o nezbytnosti aplikace označených článků tzv. y 9. května z roku 1948.

Ohledně bodu 3 shora dovolací soud konstatuje, že podkladem pro závěry odvolacího soudu týkající se pozemků parc. č. 190/1, 528/1 a 254/2 v k. ú. Z. byla skutková zjištění nižších instancí; do skutkového základu takto zjištěného přitom, jak se podává z , není dovolací soud oprávněn zasahovat. Poukázal-li ve skutkových souvislostech dovolatel též na potřebnost čtení vyhlášky ze dne 19. 7. 1949, pak stran tohoto potenciálního důkazu nelze než uzavřít, že ve světle časově předchozích aktů aplikace práva se již nejeví jako podstatný pro právní posouzení věci.

Stran bodu 4 dovolacích námitek, jak je rozčlenil odvolací soud, lze připustit, že při jednání odvolacího soudu byl „konstatován“ výměr z 12. 10. 1948. Poněvadž se však – viz odůvodnění rozsudku – tento výměr stal již součástí skutkových zjištění první instance, nepokládá dovolací soud tuto vadu řízení za podstatnou pro rozhodnutí.

Odvolací soud tedy rozhodl ve smyslu věty před středníkem         správně, a dovolací soud proto dovolání žalovaného zamítl.

Podle věty první a vzniklo úspěšné straně žalující právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady vznikly z důvodu vyjádření se k dovolání; za tento úkon náleží podle základní sazba 10.000,- Kč, ovšem krácená na polovinu pro jediný úkon v dovolacím řízení ( , cit. vyhl.). Tedy 5.000,- Kč s tím, že bylo nutno přičíst režijní paušál 75,- Kč podle

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 31. ledna 2007

JUDr. Ludvík  D a v i d , CSc., v. r.

předseda senátu