Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
7587CB816EAB5474C1257A4E0068BCF6.html
HTML · 15.8 KB
No categories available
32 Odo 1715/2006
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
částku 4 250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v B. rozsudkem ze dne 2. února 2006 č. j. 1 Cm 342/98 -111 uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 49 985 Kč s 16,5% úrokem z prodlení od 4. 4. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaná si objednávkou ze dne 24. 2. 1997 objednala u žalobkyně dodávku 2 kusů pneumatik G. o rozměru 16,9 x 14,28. Toto zboží jí bylo následně dodáno dne 17. 3. 1997 v ceně 21 564 Kč za jeden kus tak, že bylo převzato řidičem nákladního automobilu na provozovně žalobkyně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že cena dodaného zboží nebyla sjednána, ani způsob jejího určení, nebyla prokázána ani vůle účastníků uzavřít smlouvu bez dohody o ceně, takže nebyla prokázána existence peněžitého závazku žalované vůči žalobkyni z kupní smlouvy. Přijetím objednaného zboží však žalované podle § 451 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ “) vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat, přičemž musí být podle § 458 odst. 1 ObčZ vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Ohledně výše bezdůvodného obohacení vyšel soud prvního stupně z ceny pneumatik, která byla žalované zřejmě známa z žalobkyní zveřejněných ceníků.
K odvolání žalované Vrchní soud v O. rozsudkem ze dne 10. srpna 2006 č. j. 2 Cmo 236/2006 -138 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 49 985 Kč s 16,5% úrokem z prodlení od 4. 4. 1997 do zaplacení zamítá, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění prvního stupně, ohledně výše bezdůvodného obohacení však dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran prokázání výše peněžité náhrady, která by odpovídala skutečnému majetkovému prospěchu žalované, neboť i v dané věci bylo nutno vycházet především z nákladů, které by bylo třeba ze strany bezdůvodně obohaceného (žalované) vynaložit na získání stejného plnění v daném místě a v daném čase a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané pod sp. zn. 29 Cdo 200/2000 . Vylíčení rozhodujících skutečností bylo nutno doplnit o tvrzení o výši bezdůvodného obohacení a navrhnout důkazy, což žalobkyně neučinila, nedostavila se k odvolacímu jednání, čímž zmařila možnost, aby ji odvolací soud v souladu s § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) poučil, když tak neučinil soud prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “). Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla s poukazem na § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. odmítnutí dovolání žalobkyně jako nepřípustného s ohledem na to, že bylo rozhodováno o peněžitém plnění nedosahujícím částky 50 000 Kč.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. l o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
V dané věci napadá žalobkyně rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 49 985 Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení byl nárok na náhradu bezdůvodného obohacení vzniklého dodávkou zboží bez uzavření kupní smlouvy mezi dvěma podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, přičemž je s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že se uplatněný nárok týká jejich podnikatelské činnosti; ve smyslu § 261 odst. 1 obchodního zákoníku se proto jedná o obchodní závazkový vztah. Vzhledem k tomu, že se jedná o peněžité plnění, jehož výše nedosahuje zákonné hranice stanovené pro obchodní věci, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 3 950 Kč [§ 3 odst. 1 , § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 a § 18 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 31. ledna 2007
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu