Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 82/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně A. – C. a. s., proti žalovaným 1) M. D., zastoupenému advokátem, a 2) J. S.,  zastoupenému  advokátkou, o zaplacení částky 3,500.000,- Kč s  příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. listopadu 2005, č.j. -206, takto:

I. Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 17. ledna 2005, č.j. -132, jímž Okresní soud v Klatovech uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 3,500.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 5. srpna 2003 do zaplacení a náhradu nákladů řízení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že prohlášení o ručitelském závazku žalovaných ze dne 31. března 1998 (dále jen „ručitelské prohlášení“), kterým bylo zajištěno splnění závazku společnosti F. I. spol. s  r. o. (dále jen „dlužník“) ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 31. března 1998  mezi Č. s. a. s. a dlužníkem (dále jen „smlouva o úvěru“), je platným právním úkonem podle ustanovení § 303 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jímž se žalovaní zavázali uspokojit věřitele, nesplní-li dlužník své závazky vzniklé na základě smlouvy o úvěru, a to včetně případných závazků vzniklých odstoupením od smlouvy nebo její výpovědí, s tím, že každý z ručitelů ručí za závazky v plném rozsahu. Tato pohledávka byla smlouvami o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Dlužník závazek ze smlouvy o úvěru nesplnil, žalobkyně má proto právo podle ustanovení § 306 odst. 1 obch. zák. domáhat se splnění závazku na ručitelích.

Námitku neplatnosti ručitelského závazku pro neurčitost podle ustanovení                       (dále jen „obč. zák.“), když závazky ze smlouvy o úvěru nejsou specifikovány, nepovažoval za důvodnou, jelikož ručitelské prohlášení obsahuje označení věřitele, dlužníka a konkrétní finanční závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru.

Neakceptoval ani výhradu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, podle níž smlouva o postoupení pohledávek  uzavřená mezi Č. k. a. a žalobkyní je neplatná, neboť veřejná obchodní soutěž, jejímž předmětem byl i prodej pohledávky ze smlouvy o úvěru, nebyla vyhlášena podle , o zadávání veřejných zakázek, s odůvodněním, že smlouvu o postoupení pohledávek nelze považovat „za dodávku svého druhu, která by mohla být považována za veřejnou zakázku“ ve smyslu tohoto zákona.

Odvolací soud konečně nepovažoval za důvodnou ani námitku promlčení s ohledem na dobu splatnosti poslední splátky úvěru - 20. března 2000 - a dobu podání žaloby.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení                                 (dále jen „ “) a co do důvodů na ustanovení   a b) , jejichž prostřednictvím namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé namítají, že v odvolacím řízení nebyly „zcela respektovány procesní předpisy o dokazování“, čímž bylo porušeno právo na spravedlivý proces zakotvené                 v článku 36 d. Odvolací soud pochybil, pokud neprovedl důkazy „k vyvrácení pochybností ohledně platnosti smlouvy o postoupení pohledávek                   na žalobkyni“ a závěry odvolacího soudu k aktivní legitimaci žalobkyně a k platnosti ručitelského prohlášení spočívají na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.

Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem spatřují v závěru,                        že ručitelské prohlášení je platným právním úkonem, neboť z textu ručitelského prohlášení              je zřejmé, že závazky, na něž se má vztahovat, nejsou dostatečně specifikované a není v něm ani uvedeno, že jde o ručení za veškeré závazky ze smlouvy o úvěru. Vyjadřují přesvědčení, že ručitelské prohlášení jednoznačně identifikuje smlouvu o úvěru, nikoliv však závazky z této smlouvy, za něž je poskytnuto ručení.

Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolatelé - jak je zřejmé z obsahu dovolání - výslovně napadají rozhodnutí odvolacího soudu i v  jeho výrocích o nákladech řízení. V této části není dovolání přípustné, když z ustanovení až jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); Nejvyšší soud proto dovolání (ve shora uvedeném rozsahu) podle ustanovení věty první a odmítl.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení , jehož se žalovaní výslovně dovolávají. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy, že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy,                jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z  hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).

Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132, na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení   nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. ). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní  význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky týkající se vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí              ve věci [ ], tj. výhrady akcentující neprovedení navržených důkazů, jež měly sloužit ke zpochybnění  aktivní legitimace žalobkyně. Totéž platí                         o výhradách co do (ne)úplnosti skutkových zjištění, když dovolací důvod podle u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen dle , dovolatelé k dispozici nemají.

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze spatřovat ani v závěru                 o určitosti (a platnosti) ručitelského prohlášení. Je tomu tak již proto, že uvedený závěr postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě a jen pro projednávanou věc. Právní posouzení věci v  tomto směru přitom Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem (§ 37 odst. 1  obč. zák. a § 303 obch. zák.)  [k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2006, sp. zn. , jakož i nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. ].

Jelikož dovolání žalovaných není přípustné ani podle ustanovení   , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalovaných byla odmítnuta                       a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2007

JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu