Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1520/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit mu slevu z kupní ceny odtahového nákladního automobilu ve výši 100.000,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že automobil byl nejprve předmětem finančního leasingu na základě smlouvy mezi žalobcem jako nájemcem a společností H. s.r.o., jako pronajímatelkou, která uzavřela se žalovaným kupní smlouvu, na základě které nabyla označený automobil do vlastnictví za sjednanou cenu 260.000,- Kč. Po převzetí věci žalobce zjistil, že vůz trpí vadami. Šlo zejména o netěsnosti motoru a nefunkční brzdy. Vady oznámil žalovanému na základě zmocnění pronajímatele a uplatnil vůči němu nárok na slevu ve výši 160.000,- Kč. Žalovaný však odmítl slevu poskytnout. Následně žalobce uzavřel s pronajímatelem – H., s.r.o, kupní smlouvu, pode které nabyl automobil do vlastnictví za kupní cenu 105.715,40 Kč a současně byla na žalobce převedena práva z odpovědnosti za vady ve vztahu k žalovanému.

Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 30. dubna 1999, č.j. -68 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. prosince 2000, č.j. -81 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním závěrem, že práva z odpovědnosti za vady, která se poskytovatele leasingu v zásadě ani nedotýkají, mohou být převedena na uživatele poté, co věc nabude do svého vlastnictví.

Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 18. prosince 2003, č.j. -214 uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobci 30.000,- Kč s 18% úrokem od 1. 3. 1996 do zaplacení (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný porušil podstatným způsobem kupní smlouvu, neboť ojeté vozidlo značky nebylo v rozsahu prokázaných závad schopno provozu na pozemních komunikacích a proto žalobci přísluší nárok na slevu z kupní ceny ve výši rozdílu mezi hodnotou, kterou mělo zboží bez vad a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami, ve výši 30.000,- Kč (§ 420 odst. 1, 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“ a § 436 odst. 1, 2 obch. zák.).

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. listopadu 2004, č.j. -246 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud zavázal soud prvního stupně právním závěrem, že z předložených důkazů nelze dovodit, že žalobce jednal jako zmocněnec jménem vlastníka vozidla – společnosti H., s.r.o.,  a žalobce tak uplatnil vůči žalovanému řádně a včas právo z odpovědnosti za vady na poskytnutí slevy z ceny vozidla.

Okresní soud v Rokycanech usnesením ze dne 5. dubna 2005, č.j. -253 na základě zpětvzetí žaloby ( )  zastavil řízení o 33.100,- Kč s příslušenstvím.

Okresní soud v Rokycanech poté rozsudkem ze dne 26. srpna 2005, č.j.                                     -284 žalobu o 66.900,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce oznámil vady a uplatnil u žalovaného nárok na slevu v mezích zmocnění za společnost H., s.r.o., a vady vozidla tak byly oznámeny osobou oprávněnou. Podle okresního soudu však žalobce nemá právo na zaplacení slevy z kupní ceny vozidla, neboť ujednání obsažené v kupní smlouvě ze dne 23. 9. 1996, týkající se převodu práv a povinností z odpovědnosti za vady, je neplatné ve smyslu § 263 obch. zák.  a nelze je ani hodnotit jako postoupení pohledávky podle ustanovení § 524 obč. zák., neboť takováto smlouva musí mít písemnou formu a postupovaná pohledávka v ní musí být určitě označena.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. května 2006, č.j. -309 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dovodil, že zpráva o vadách dne 17. 1. 1996 nebyla uplatněna osobou oprávněnou tj. kupujícím, když předmětný přípis nelze posoudit jako jednání této společnosti – vlastníka vozidla v zastoupení. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že kupující neuplatnil práva z odpovědnosti za vady a z tohoto důvodu nemohl následně kupní smlouvou ze dne 23. 9. 1996 převést na žalobce nárok z odpovědnosti za vady, který je předmětem tohoto řízení. Za situace, kdy v průběhu řízení nebylo prokázáno, že společnost H., s.r.o., uplatnila sama práva z odpovědnosti za vady, případně, že žalobce po nabytí vlastnictví k předmětnému vozidlu uplatnil právo z odpovědnosti za vady, není žaloba důvodná.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení – ohledně částky 30.000,- Kč s příslušenstvím a ve zbytku ohledně 36.900,- Kč s příslušenstvím podle , odst. 3 žalobce namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Podle jeho závěru odvolací soud pochybil, že vady vozidla nebyly v zastoupení prodávajícího vytknuty řádně a včas. V řízení bylo prokázáno, že právo z odpovědnosti za vady bylo uplatněno oprávněnou osobou a vzhledem k tomu, že postoupení práv a povinností z odpovědnosti za vady je možné a neodporuje zákonu, je zde dána aktivní legitimace žalobce. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal a po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že bylo vázán právním  názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], a nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ].

V posuzovaném případě odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl v rozsahu 30.000,- Kč s příslušenstvím jinak než v dřívějším rozsudku, avšak ne proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Dovolání i v tomto rozsahu je přípustné pouze za situace, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.

Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu , neboť odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že rozhodnutí v napadené části po právní stránce zásadní význam má.

V dané věci je třeba při přezkoumání právního závěru odvolacího soudu poukázat především na skutkové závěry obou soudů, z nichž soudy vyšly při právním posouzení věci. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalobce zaslal žalovanému písemnou zprávu o vadách ze dne 17. 1. 1996, ve které svým jménem označil vady automobilu a uplatnil volbu práva z odpovědnosti za vady. V tomto dopise není uvedeno, že takto činí v zastoupení, tedy jménem vlastníka předmětného automobilu – společnosti H., s. r. o. V průběhu řízení a rovněž ani v dovolání žalobce netvrdil a ani nenavrhl důkaz  o tom, že vůči žalovanému uplatnil v zastoupení vlastníka jiným úkonem uvedené právo z odpovědnosti za vady resp. že by takto učinil sám svým jménem po nabytí vlastnického práva k vozidlu. Podání žaloby na zaplacení slevy z kupní ceny nelze považovat  za zprávu o vadách, kterou by žalobce svým jménem vůči žalovanému uplatnil  právo z odpovědnosti za vady, neboť tento procesní úkon nemá náležitosti hmotněprávního úkonu oznámení o vadách ve  smyslu ust. § 428 a násl. obchod. zák.  Dospěl-li odvolací soud za této situace k závěru, že právo z odpovědnosti za vady nebylo uplatněno oprávněnou osobou, tj. kupujícím,  je tento závěr v souladu s hmotným právem.

Z písemného úkonu nevyplynulo, že žalobce jedná za společnost H., s. r. o., která k tomuto úkonu byla oprávněná, proto zde platí ve smyslu ust. § 32 odst. 1 obč. zák. nevyvratitelná domněnka, že žalobce uplatnil práva z odpovědnosti za vady vlastním jménem a společnosti H., s. r. o., tak nevzniklo uplatněné právo z odpovědnosti za vady. Na uvedenou nevyvratitelnou domněnku proto nelze aplikovat vykládací pravidlo projevu vůle obsažené v ust. § 266 odst. 1 obchod. zák. a dovozovat, že pokud žalovaný věděl o zastoupení, které udělila společnost H., s. r. o., žalobci,   je třeba tento úkon posuzovat jako úkon zastoupeného, tj. H. s. r. o., jenž byl učiněn jejím zástupcem – žalobcem, jak v dovolání nesprávně namítá dovolatel.

Protože rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, není proti němu dovolání podle ustanovení přípustné.

Přípustnost dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nepřichází v úvahu ( ). Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení, byť je začleněno do rozsudku, a stává se proto formálně jeho součástí ( ve spojení s ). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Přípustnost dovolání podle dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání není založena ani ustanovením , a , neboť napadené výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Za procesní situace, kdy nejdou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v až , Nejvyšší soud České republiky podle věty první ve spojení s dovolání žalobce jako nepřípustné bez jednání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalovaném v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. ledna 2007

JUDr. Kateřina    Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu