Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1245/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v P. rozsudkem ze dne 19. dubna 2005, č.j. -35, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro P. ze dne 19. listopadu 2004, č.j. -21, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 77 814 Kč s 19 % úrokem z prodlení ročně z dlužné částky od 9. 12. 1998 do zaplacení a zaplatit náklady řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně vyšel ze závěru, že žalobkyně dodala žalované zboží, aniž by se jí podařilo prokázat, že došlo ke vzniku smlouvy, plnila tedy bez smluvního podkladu a žalovaná, která plnění přijala na úkor žalobkyně, získala bezdůvodné obohacení podle (dále jen „obč. zák.“), jež je povinna vydat. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil hodnotu bezdůvodného obohacení od údaje o ceně převzatého zboží, když v prvostupňovém řízení nenastala žádná pochybnost o tom, že by hodnota zboží byla odlišná od ceny, za níž bylo mezi účastníky běžně u daného zboží obchodováno. Pokud odvolatelka namítala promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, odvolací soud tuto námitku ve shodě se soudem prvního stupně odmítl jako neodůvodněnou. Pro posouzení délky promlčecí doby soudy aplikovaly ustanovení obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), neboť se jednalo v daném případě o bezdůvodné obohacení vzniklé přijetím plnění bez právního důvodu z obchodního závazkového vztahu. Promlčecí doba je podle obch. zák. čtyřletá a nárok byl v této lhůtě u soudu uplatněn. Za věcně správné považoval odvolací soud i posouzení nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení podle ve spojení s obch. zák.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z Má za to, že rozhodnutí vychází z nesprávného právního posouzení věci podle , spočívajícího v nesprávném určení výše bezdůvodného obohacení vzniklého jí podle obč. zák. Poukazuje přitom na ustálenou judikaturu, podle níž je nutno za peněžitou náhradu ve smyslu obč. zák. považovat cenu obvyklou, tj. cenu obvykle vynakládanou v daném místě a čase za obdobné zboží. Soud prvního stupně, který posouzení výše bezdůvodného obohacení zpřístupnil účastníkům až v odůvodnění svého rozsudku, když žalobu na zaplacení kupní ceny zboží posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, avšak v rozporu s ustálenou judikaturou dovodil výši bezdůvodného obohacení pouze od údaje o ceně převzatého zboží. Namítá, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, nesprávně posoudil i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, odvíjející se ode dne následujícího po splatnosti faktury vystavené na kupní cenu za dodané zboží. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala uzavření kupní smlouvy mezi účastníky, dovolatelka se domnívá, že za výzvu k zaplacení bezdůvodného obohacení mohlo být považováno až doručení žaloby žalované dne 18. 5. 2004. Žalovaná tedy nemohla být z hlediska obch. zák. před tímto datem v prodlení se splněním svého peněžitého závazku. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém vyjádření navrhla odmítnutí dovolání, když podané dovolání postrádá předpoklad zásadního právního významu napadeného rozhodnutí. Poukazuje na to, že dovolatelka sama uvádí, že problematika výše bezdůvodného rozhodnutí, jež svým dovoláním napadá, byla již opakovaně judikována. Má za to, že oba soudy správně přihlédly k dané skutečnosti, že účastníci mezi sebou již po dobu cca 2 roky zpět obchodovali za stejné ceny, v jakých bylo v dané věci ohodnoceno bezdůvodné obohacení. Připomíná, že právě žalovaná od počátku tvrdila, že jí bylo dodáno zboží mimosmluvně, měla proto možnost předložit důkaz o tom, že výše bezdůvodného obohacení neodpovídá hodnotě zboží vyjádřené mezi účastníky běžně obchodovatelnou cenou u stejného zboží.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací ( zákona ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v k tomu oprávněnou osobou (žalovanou) řádně zastoupenou advokátkou ( , 4 ), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Směřuje-li dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzované věci), připouští zákon dovolání pouze v případě, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Pro úsudek dovolacího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (nevydává ohledně ní žádné rozhodnutí) a jeho kladně vyjádřeným závěrem se podané dovolání stává přípustným.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle přípustné, neboť právní otázka posouzení výše bezdůvodného obohacení byla v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu posouzena v rozporu s hmotným právem.

Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být při získání bezdůvodného obohacení vydáno vše, co bylo bezdůvodným obohacením nabyto, a není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

Dovolatelce je třeba dát za pravdu, že při posouzení výše peněžité náhrady je zapotřebí vycházet z nejnižších nákladů, které by v daném místě a čase musely být vynaloženy na dosažení stejného plnění (srov. např. R 12/89).

Pokud tedy odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který potřebné dokazování ohledně výše bezdůvodného obohacení v daném místě a čase neprováděl a z tohoto pohledu neaplikoval ustanovení § 458 odst. 1 obč. zák., je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s hmotným právem.

Při přezkoumání právního posouzení nároku na zaplacení úroku z prodlení odvolacím soudem, dospěl dovolací soud k závěru, že námitka dovolatelky není v tomto směru důvodná. Podle ustanovení § 340 odst. 2 obch. zák. je dlužník povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Dovolatelka sice důvodně namítá, že počátek prodlení se nemůže odvíjet od splatnosti faktury, jestliže nedošlo k prokázání uzavření kupní smlouvy mezi účastníky, ale na druhé straně nelze odvolacímu soudu vytknout, jestliže fakturu považoval za výzvu doručenou žalované ve smyslu uvedeného ustanovení § 340 odst. 2 obch. zák., když faktura obsahovala požadavek žalobkyně, do kdy má žalovaná požadovanou dlužnou částku zaplatit.

Pokud tedy, jak výše uvedeno, bylo rozhodnutí odvolacího soudu vydáno v rozporu s hmotným právem, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení věty za středníkem zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný ( , věta první za středníkem ); v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( , věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. ledna 2007

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu