Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1597/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dovolání proti výrokům v záhlaví označeného rozsudku, jimiž Vrchní soud v P. potvrdil rozsudek ze dne 28. února 2005, č.j. -173, kterým Krajský soud v P. zamítl žalobu proti žalované „v rozsahu částky 11,441.442,41 Kč spolu se 17% úrokem z prodlení z částky 7,157.087,12 Kč od 1. června 2000 do 15. září 2002 a z částky 6,874.632,68 Kč od 16. září 2002 do zaplacení“ a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Dovolatelka namítá, že je dán dovolací důvod podle ustanovení (dále jen „), tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání opírá o ustanovení , přisuzujíc zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve věci samé řešení otázky, zda „lze jednostranně započíst pohledávku ze smlouvy o úvěru před dobou stanovenou ve smlouvě o úvěru pro vrácení peněžních prostředků v případě, kdy je dlužníku dána možnost plnit před touto sjednanou dobou splatnosti. Potud dovolatelka akcentuje, že otázku splatnosti pohledávky ze smlouvy o úvěru odvolací soud vyřešil v rozporu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem ve věci vedené pod sp. zn. (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 27/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 27/2006“), přičemž shledává závěr odvolacího soudu o splatnosti pohledávky ze smlouvy o úvěru nesprávným.

S přihlédnutím k tomu, že dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním i ve výrocích, jimiž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, zabýval se Nejvyšší soud především tím, zda dovolání je v této části přípustné. Výše uvedené výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení (srov. např. usnesení uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení a bez dalšího odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá. Otázku kladenou dovolatelkou (z pohledu věcné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu) totiž zodpověděl již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 90/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v rozsudku ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. . V nich uzavřel, že je možné započíst splatnou pohledávku proti pohledávce nesplatné, pročež otázka (ne)splatnosti pohledávky ze smlouvy o úvěru není (byť ji odvolací soud vyřešil v rozporu s dovolatelkou odkazovaným R 27/2006) významná.

Jelikož od výše uvedených právních závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, není dovolání přípustné ani podle ustanovení ; proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první a písm c) i v této části odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. ledna 2007

JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu