Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3257/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany zastoupeným Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany, proti žalovaným: 1) M. M., a 2) A. M., zastoupeným advokátkou, o určení vlastnického práva k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. května 2006, č. j. -117, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby soud určil, že je vlastnicí níže specifikovaných pozemkových parcel; v příslušném katastru nemovitostí jsou jako jejich vlastníci zapsáni i žalovaní. Své vlastnictví žalobkyně opírala o tvrzení, že tyto nemovitosti nabyla přídělem v roce 1957, příp. později vydržením.

Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. února 2006, č. j. -100, ve znění usnesení ze  dne  17. října 2006, č. j. -139, zamítl žalobu, „kterou se žalobce domáhal na žalovaných určení, že je vlastníkem parcel číslo 890 o výměře 527 m² ostatní plocha, parcely číslo 891/1 o výměře 2539 m² ostatní plocha, parcely číslo 891/2 o výměře 459 m² zastavěná plocha a nádvoří, číslo 891/3 o výměře 292 m² ostatní plocha, číslo 892 o výměře 1169 m² ostatní plocha, číslo 907 o výměře 333 m² ostatní plocha zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Č. B. na LV číslo 901 pro okres Č. B., obec L., a dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že sporné nemovitosti byly podle § 2 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., o osídlení půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci, přiděleny právním předchůdcům žalovaných za úhradu podle § 7 téhož dekretu v rámci osídlení a ti se v roce 1947 stali  přídělci parcel č. 220, 221 a 229, které mimo jiné tvořily usedlost čp. 19. Jestliže se právní předchůdci žalovaných stali vlastníky přídělu čísla popisného 19, nemohl je již stát žalobkyni přidělit, neboť již nebyl jejich vlastníkem. Žalobkyně jejich vlastnictví nemohla ani vydržet, neboť nesplňovala podmínku  dobré víry jako předpokladu vydržení vlastnictví. V tomto směru soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 10. 2005, č. j. -85, a jeho závazný právní názor, který v této věci již v předchozím řízení vyslovil.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 2. května 2006, č. j. -117, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. K dovolací argumentaci žalobkyně ohledně dobré víry jako předpokladu vydržení vlastnického práva odkázal na shora zmíněné rozhodnutí dovolacího soudu.  K námitce týkající se otázky intabulace odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. a na R 27/1996. K výhradám žalobkyně ohledně doby, kdy se právní předchůdci žalovaných ujali držby sporných nemovitostí odkázal na důkaz výpovědí svědkyně A. M., provedený soudem prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o („OSŘ“). Namítá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdci žalovaných převzali celý příděl v rozhodný den ve smyslu § 5 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. a tak nebyla splněna zákonná podmínka vzniku vlastnického práva ke sporným nemovitostem. Dále uvádí, že rozsudek Nejvyššího soudu č. j. -85, z něhož vychází dovoláním napadené rozhodnutí, je v dané věci irelevantní, když dovozuje, že k nabytí vlastnického práva vydržením nemohlo v případě žalobkyně dojít, neboť sama způsobila nepřehlednost ve vlastnických vztazích k nemovitostem. Dále připomíná okolnosti, za nichž docházelo k intabulaci ve smyslu  § 431 zákona č. 946/1811 ř. z., s tím, že byla v době realizace přídělu pro právní předchůdce žalovaných povinná a vztahovala se i na nabývání vlastnictví na základě rozhodnutí státních orgánů. K otázce vydržení vlastnického práva v aplikaci na daný případ připomíná dvojí roli státu - mocenskou a soukromoprávní z pohledu vlastního postavení žalobkyně jako účastnice přídělového řízení. Dodává, že v postavení účastnice přídělového řízení neměla povinnost přezkoumávat příslušnou přídělovouu; její vydání respektovala s ohledem na zásadu presumpce správnosti vydaného rozhodnutí. Po dobu padesáti let nikdo nezavdal svým chováním příčinu k tomu, aby žalobkyně jakkoliv o správnosti přídělovéy pochybovala. Její vlastnické právo nerozporovali právní předchůdci žalovaných ani při výstavbě telekomunikačního uzlu, přestože si byli vědomi, že výstavba probíhá na parcelách, které měly být v jejich vlastnictví. Tvrdí, že od roku 1957 sporné parcely užívala v dobré víře a splnila podmínky nabytí vlastnictví vydržením. Uzavírá, že se rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. -85 jeví jako diskriminační, neboť kterýkoliv jiný účastník přídělového řízení, který by přijal příděl v omylu, stejně jako právní předchůdce žalobkyně, by byl v případě deklarace vzniku svého vlastnického práva vydržením úspěšný. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým  lze napadnout  pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu  má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v  rozhodování dovolacího soudu  dosud nebyla vyřešena  nebo která  je  odvolacími   soudy  nebo  dovolacím  soudem  rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

Protože dovolání podle je přípustné jen pro řešení právních otázek,  je dovolatel oprávněn napadnout   rozhodnutí   odvolacího   soudu,   proti   němuž  byla přípustnost  dovolání  založena  podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů  uvedených v 241a odst. 2 ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení; to v dané věci znamená, že se nemůže zabývat správností skutkového zjištění, zda se přídělci ujali užívání sporných pozemků. Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadené dovoláním posuzuje otázku možného vydržení sporných pozemků zcela v souladu s konstantní judikaturou,  uvedenou též v této věci dříve vyneseném rozsudku Nejvyššího soudu  z 27. 10. 2005, č. j. -85, jehož obsah je účastníkům řízení znám a proto by bylo nadbytečné jej znovu uvádět. Lze dodat, že ve  smyslu      je  dovolací soud vázán uplatněnými  dovolacími  důvody [s výjimkou důvodu uvedeného v ]  včetně  toho,  jak  je  dovolatel obsahově   vymezil. Vázanost dovolacím  důvodem se v řízení o dovolání, jehož přípustnost je dána    projevuje tím,  že dovolací soud je oprávněn  přezkoumat jen  ty právní  otázky, které dovolatel v dovolání označil. Proto se dovolací osud mohl zabývat jen otázkou vydržení vlastnického práva, když možnost jiného způsobu nabytí pozemků neučinil dovolatel předmětem dovolání.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle jiného ustanovení ,  dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2007

JUDr. Jiří  Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu