Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1680/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání proti usnesení ze dne 9. 11. 2004, č.j. -3, jímž okresní soud nařídil podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2004, č.j. -72, exekuci a jejím provedením pověřil PhDr. JUDr. J. Š., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení exekuce jsou splněny, odvolání neobsahuje žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce a námitky povinného mohou mít opodstatnění až v řízení o zastavení exekuce.

V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – povinný namítá, že oprávněný odmítl poskytnout povinnému patřičnou součinnost ke splnění vymáhané povinnosti, a proto se povinný nemohl dostat do prodlení s jejím plněním. Demontáž vyvrtávačky a její přemístění musí být provedeno odborným způsobem, náklady s tím spojené by však měl nést oprávněný, a proto povinný oprávněného vyzval k převzetí věci. Povinný do vlastnického práva oprávněného nikdy neoprávněně nezasahoval a vyvrtávačku mu neprávem nezadržoval. Zastavení exekuce není možné, neboť byla již provedena; nicméně vyvrtávačka je v exekučním titulu a v usnesení o nařízení exekuce označena nesprávně, a proto byla povinnému vlastně odebrána jiná věc, než která je v těchto rozhodnutích uvedena. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, nicméně jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Dovolatel především vytýká odvolacímu soudu, že nezohlednil nedostatek součinnosti oprávněného při provádění exekuce. K této námitce je třeba převedším uvést, že nikoli každá pasivita oprávněného je – v exekučních souvislostech relevantním – nedostatkem jeho součinnosti. Soudní praxe dovodila, že nedostatek součinnosti oprávněného je v exekučním řízení významný, spočívá-li v tom, že oprávněný odmítne odebranou věc převzít; tato okolnost je důvodem zastavení exekuce podle (srov. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněné v Soudní judikatuře č. 16, ročník 1998 pod č. 114). Ve stádiu nařízení exekuce významná není, a proto právní závěr odvolacího soudu, že se k ní při nařízení exekuce nepřihlíží, je v souladu s ustálenou soudí praxí.

Naopak zcela lichá je námitka „nedostatku součinnosti“ oprávněného, jejž dovolatel spatřuje v tom, že oprávněný odmítl nést náklady demontáže a přepravy věci. Náklady spojené s demontáží a přepravou věci jsou náklady exekuce ve smyslu , jež platí exekutor a hradí mu je nikoli oprávněný, nýbrž povinný ( ).

V řízení o opravných prostředcích proti usnesení o nařízení exekuce je nerozhodná rovněž okolnost, že při provedení exekuce byla povinnému fakticky odebrána jiná věc, než jaká je uvedena v exekučním titulu a v usnesení o nařízení exekuce. Dojde-li k tomu, může povinný své právo k neprávem odňaté věci uplatnit žalobou na její vydání podle , ve znění pozdějších předpisů. Provedení exekuce by bránila pouze situace, kdy by exekuce byla nařízena k odebrání jiné věci, než která je uvedena v exekučním titulu, neboť v takovém případě by exekuce nebyla podložena vykonatelným titulem; o takový případ však v souzené věci nejde. Navíc je třeba mít na paměti, že vadné označení věci v exekučním titulu nebrání nařízení a provedení exekuce, jestliže věc je přesto označena natolik jasně a určitě, že nemůže dojít k její záměně za jinou věc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 13. 10. 1971, sp. zn. , nebo obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2002 pod č. 25).

Namítá-li dovolatel, že do vlastnického práva oprávněného nikdy nezasahoval, zpochybňuje tím věcnou správnost exekučního titulu; tu však v exekučním řízení již nelze přezkoumávat, neboť obsahem exekučního titulu je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2007

JUDr. Miroslava  J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu