Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2679/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) M. K. a b) V. K., zastoupených advokátkou, proti povinným 1) J. K., 2) E. K., zastoupeným advokátem, pro částku 1.332.700,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti, pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně z 21. 1. 2005, č.j. -220, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud v napadené části, tj. ve výroku II. usnesení z 1. 4. 2004, č.j. -197, jímž okresní soud zamítl návrh povinných z 2. 1. 2004 (č.l. 177) na úplné zastavení výkonu rozhodnutí (zastaveného I. výrokem téhož rozhodnutí částečně, a to do částky 173.000,- Kč), potvrdil a „v zájmu jednoznačnosti a přehlednosti“ potvrdil i výrok III. usnesení, kterým okresní soud rozhodl, že „výkon pokračuje pro 1.119.700,- Kč a náklady řízení ve výši 35.404,- Kč“, jejž krajský soud považoval „de facto za výrok, kterým se upravuje další vedení řízení, takže zůstává otázkou, zda proti němu je vůbec odvolaní přípustné“; konečně pak odvolací soud potvrdil i IV. výrok usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení o zastavení výkonu.

Krajský soud se ztotožnil s názorem okresního soudu, že důvody k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení (spatřované povinnými v tom, že ke dni sepisu podkladového notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, tj. k 17. 12. 1996, neměli oprávnění na plnění – zaplacení částky 1.050.000,- Kč – podle hmotného práva nárok, jelikož povinný peníze, navíc však pouze v částce 700.000,- Kč, od oprávněného převzal a tedy smlouvu o půjčce perfektně uzavřel teprve následujícího dne, tedy 18. 12. 1996) nejsou.

K odvolacím námitkám povinných, že soud prvního stupně „dostatečně nepřihlédl ke zjevnému rozporu mezi potvrzením z 18. 12. 1996, z něhož plyne, že k předání a převzetí částky 1.050.000,- Kč došlo právě onoho dne, a notářským zápisem, dle něhož měla být půjčka poskytnuta v den jeho sepisu, tedy 17. 12. 1996, dále že nepřihlédl k rozporům ve výpovědi 2. oprávněné, že se při hodnocení výpovědi svědka Dufky nezabýval otázkou doby poskytnutí půjčky a že nehodnotil ani věrohodnost výpovědi 1. oprávněného, a k jejich výtkám, že v případě hodnocení všech uvedených důkazů v souvislosti s důkazy (zejména listinnými) dalšími by musel dospět k závěru, že povinný přijal peníze teprve den po sepisu notářského zápisu, navíc nikoli v částce 1.050.000,- Kč, nýbrž pouze 700.000,- Kč, odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že hodnocením důkazů provedených před soudy dospěl k závěru, že odvolací námitky stran věrohodnosti jednotlivých důkazů a případných rozporů mezi nimi důvodné nejsou, jelikož „žádný z přímých důkazů ani důkazů nepřímých, které by tvořily ucelený řetězec, nevyvrací, že jednání zainteresovaných stran bylo od prvního kontaktu motivováno snahou smlouvu o půjčce uzavřít, že tato smlouva nevyžadující písemnou formu také uzavřena byla, a že na jejím základě došlo k předání finanční částky“.

V dovolání (zásadní právní význam přisuzují tomu, že odvolací soud věc posoudil v rozporu s hmotným právem, konkrétně ustanoveními § 657 obč. zák., jehož výklad dovozuje, že k uzavření smlouvy dochází teprve skutečným odevzdáním předmětu půjčky, a obč. zák., z něhož plyne, že uznat dluh lze teprve poté, co tento dluh vznikl), povinní namítají nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřují v tom, že ačkoli podle potvrzení z 18. 12. 1996 povinný od oprávněného peníze převzal uvedeného dne, tedy 18. 12. 1996, zatímco notářský zápis obsahující uznání dluhu z titulu půjčky byl sepsán a podepsán 17. 12. 1996, tedy v době, kdy oprávnění podle hmotného práva nárok na plnění ještě neměli, přesto soudy obou stupňů návrh na zastavení výkonu odůvodněný ustanovením zamítly.

Oprávnění navrhli odmítnutí odvolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž pouze důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Takovýto dovolací důvod však – ač jej ohlásili – povinní ve skutečnosti neuplatnili. I když totiž podle jejich názoru „právní posouzení věci odporuje ustanovení a a “, dovolatelé nenamítají nesprávnou aplikaci ani interpretaci uvedených ustanovení, ale nesprávnost skutkového zjištění, jež pak vedlo k právnímu závěru o nesplnění předpokladů pro zastavení exekuce podle (ačkoli ty podle jejich názoru, vycházejícího z jejich vlastní skutkové verze, že notářský zápis obsahující uznání dluhu z titulu půjčky byl sepsán před uzavřením smlouvy, tedy v době neexistence nároků oprávněných na plnění, splněny byly).

Otázka, zda a případně kdy byla uzavřena smlouva o půjčce totiž není otázkou právní, nýbrž skutkovou. Neúplnost, případně nesprávnost skutkových zjištění však lze namítat pouze prostřednictvím dovolacích důvodů podle a odst. 3 , jež ovšem jsou k založení přípustnosti dovolání podle dost. 1 písm. c) nezpůsobilé.

Protože – jak vyplývá z výše uvedeného – není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( věta první ),“ podle ustanovení věty první a odmítl.

Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení vzniklo podle výsledků řízení oprávněným ( věta první, , ). Náklady představují odměnu za zastupování advokátem ve výši 750,- Kč [, , , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)], sníženou o 50 % podle a vyhlášky a o dalších 50 % podle , věty první, vyhlášky, (a zvýšenou o 125,- Kč podle vyhl.) a 2 paušální náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 150,- Kč ve smyslu ustanovení a 3 , ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2007

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu

Z