Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 135/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobců a) P. K., b) J. Ch. a c) I. Ch., všech zastoupených JUDr. D. B., advokátem, proti žalované o. Š., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. září 2004, č. j. -164:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 9. 2004, č. j. -164, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. 6. 2004, č. j. -135, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v po právní stránce zásadní význam.

Žalobci prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v otevřeli dovolacímu přezkumu správnost závěru odvolacího soudu dovozujícího, že předmět koupě nebyl ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě sjednán určitě, pročež je tato smlouva podle obč. zák. neplatná. Řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť úvaha, zda předmět koupě byl ve smlouvě o smlouvě budoucí sjednán určitým způsobem, tj. způsobem v daném případě jednoznačně stanovujícím, jakou konkrétní pozemkovou parcelu má nabýt ten který budoucí kupující, se odvíjí od interpretace projevu vůle účastníků každého právního úkonu individuálně a závěry učiněné v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit.

Dovoláním zpochybněná právní otázka (posouzení určitosti právního úkonu, resp. jeho výkladu) navíc nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které by dosud nebyly řešeny, a závěr odvolacího soudu vyjadřující se k této otázce koresponduje s hmotným právem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 7/1999, příp. další - ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. , a ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. , v nichž je shodně dovozováno, že právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem a že interpretace obsahu právního úkonu soudem podle § 35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahemy, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textuy. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob).

V posuzované věci neobsahuje smlouva o budoucí kupní smlouvě určité vymezení jejího předmětu. Za situace, kdy si účastníci smlouvy sjednali, že převáděné nemovitosti budou před uzavřením kupní smlouvy rozděleny na dvě části, z nichž jednu nabude do výlučného vlastnictví jeden z budoucích kupujících a zbývající část ostatní do podílového spoluvlastnictví, nestačí z pohledu určitosti vymezení předmětu koupě, jsou-li specifikovány pozemkové parcely, jejichž budoucí části by měli budoucí kupující kupní smlouvou nabýt. Vymezení předmětu koupě by v takovém případě bylo dostatečné, pokud by všichni budoucí kupující nabývali vymezené pozemkové parcely společně, tj. do podílového spoluvlastnictví. Tak tomu však v posuzovaném případě není a ze smlouvy o smlouvě budoucí není zřejmé, jaké z uvedených pozemkových parcel (případně jaké jejich reálně vymezené části) má nabýt ten který z budoucích kupujících. Tento nedostatek není zhojen ani ujednáním, že rozdělení pozemků zajistí společně budoucí kupující na své náklady, a to vyžádáním geometrického plánu, který bude součástí každého vyhotovení kupní smlouvy. Takové ujednání totiž řeší pouze technickou stránku věci, nevyplývá z něj však oprávnění budoucích kupujících, aby sami určili, kdo z budoucích kupujících se má stát vlastníkem té které konkrétní pozemkové parcely a nedává účastníkům posuzované smlouvy o smlouvě budoucí možnost domáhat se podle ní uzavření budoucí kupní smlouvy, neboť není bez dalšího zřejmé, co má být jejím předmětem.

Otázka platnosti smlouvy o smlouvě budoucí zavazující účastníky k budoucímu převodu pozemkové parcely, která má být teprve v budoucnu vymezena geometrickým plánem, byla obdobně řešena například v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. .

Odkaz dovolatelů na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , publikované v Bulletinu NS ČSSR roč. 87, č. 2, str. 47 (nesprávně jimi označené jako „Rs 31/87“) je nepřípadný. V tomto rozhodnutí byla posuzována určitost smluvního ujednání kupní ceny a bylo zde dovozeno, že je možné sjednat kupní cenu nejen výslovně, nýbrž i dohodou o jasném způsobu jejího určení - v tomto případě již existujícím znaleckým posudkem, popřípadě posudkem, který některý z účastníků smlouvy opatří - přijmou-li smluvní strany výslovně závazek se takto stanovené kupní ceně podřídit.

Zpochybňují-li dovolatelé i jiné závěry učiněné odvolacím soudem, nelze s jejich přezkumem spojovat případnou přípustnost dovolání v posuzované věci, neboť odvolací soud své rozhodnutí na těchto závěrech nezaložil a - jak vyplývá přímo z odůvodnění jeho rozsudku - učinil je nad rámec právního posouzení nutného k rozhodnutí ve věci, když považoval za vhodné vyjádřit se k některým právním závěrům soudu prvního stupně.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2007

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu