Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 844/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem výše označeným změnil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17.4.2003, č.j. -49, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení vlastnictví k pozemkům parc. č. 1604/1, 1604/2 - orná půda a k pozemku parc. č. 1604/3 - zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných u Katastrálního úřadu B.-v. na LV č. 10002 v obci a k. ú. M. Žalobce byl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaného ve výši 1.026,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odvolací soud nedovodil oprávněnou držbu a vydržení sporných pozemků žalobcem. Nepřistoupil na žalobcovu konstrukci, že desetiletá vydržecí doba počala běžet dnem 24. 6. 1991 jako dnem účinnosti (zkráceně „ “). Podle odvolacího soudu za stavu, nasvědčujícího možné dřívější existenci restitučního nároku žalobce k předmětným pozemkům, nutno vycházet právě ze zákona o půdě (lex specialis) a respektovat rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu (o vztahu restitučního nároku a vlastnické žaloby) ze dne 11.9.2003, sp. zn. . Podáním žaloby na určení vlastnictví tedy nelze zhojit absenci uplatnění restitučního nároku či rozhodnutí o něm.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytkl odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci; dovolací důvod podepřel tvrzeními o své oprávněné držbě (dobré víře) a řádném uplynutí lhůty pro vydržení (§ 130 a násl. o. z.). Poukázal též na skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, podle něhož jen žalobce měl zájem o dění na předmětných pozemcích a nikdo další na nich nehospodařil. Žádal, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Strana žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě, při existenci advokátního zastoupení ( , ), a jeho přípustnost je patrna z rozdílných rozhodnutí nižších instancí ( ). Dovolací důvod byl uplatněn podle

Dovolání není důvodné.

Nejvyšší soud sdílí právní názor odvolacího soudu, že podle skutkového              a právního stavu v minulosti, jak byl popsán v žalobě, připadalo v úvahu uplatnění restitučního nároku žalobcem („bezplatné odevzdání“ pozemků státu otcem žalobce dne 3. 12. 1969, tj. potenciální restituční důvod podle § 6 odst. 1 písm. h/ zákona o půdě). Pak musí být ovšem zásadní přístup k právnímu posouzení věci takový, že žalobce měl uplatnit restituční nárok a o něm mělo být – nebyla-li uzavřena dohoda o vydání věcí s osobou povinnou – rozhodnuto pozemkovým úřadem ve smyslu § 9 odst. 4 zákona      o půdě. Žaloba na určení vlastnictví k pozemkům se jeví jako protiřečící závaznému výkladu problematiky, jak jej v citovaném rozsudku velkého senátu (viz výše) provedl dovolací soud.

Žalobci dost dobře nelze přisvědčit, jestliže spojuje s datem nabytí účinnosti zákona o půdě počátek běhu vydržecí doby. Proti tomuto názoru mluví jak jeho prokázaná předchozí znalost vlastnických poměrů k pozemkům po jejich odevzdání jeho otcem, tak zejména  skutečnost, že - podle svých tvrzení - uplatnil restituční nárok jak výzvou osobě povinné, tak především u pozemkového úřadu (§ 9 odst. 1 zákona       o půdě). V krajním případě by žalobcova vydržecí doba mohla začít běžet dnem uplatnění restitučního nároku u pozemkového úřadu, jestliže by tento úřad zůstal pasivní; žalobcova tvrzení však jsou – stran řízení o restituci pozemků – zcela rámcová a blíže neupřesněná.

Je také velmi obtížné argumentovat nepřerušenou držbou resp. dobrou vírou při ní ve vztahu k pozemku parc. č. 1604/3, jestliže došlo k jeho zastavění čističkou odpadních vod.

Pro dovolací přezkum závazný skutkový stav, jak byl zjištěn nižšími instancemi, se stal oprávněně podkladem pro takové právní posouzení věci, k jakému přikročil odvolací soud. Odlišný právní názor by musel být opřen o jinak žalobními tvrzeními vymezený předmět žaloby; to se však zcela vymyká možnostem dovolacího přezkumu.

Dovolací soud proto, pro správnost rozsudku odvolacího soudu, dovolání žalobce zamítl ( ).

Protistrana byla v řízení úspěšná, náklady dovolacího řízení jí však nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 23. ledna 2007

JUDr. Ludvík  D a v i d , CSc.

předseda senátu