Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1169/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I.  Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl změněn rozsudek  Městského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2004, č.j. -99, a to tak, že žaloba o zaplacení částky 33.887,- Kč s 19 % resp. 21 % úrokem z prodlení z jistin tamtéž vyčíslených se zamítá. Žádnému z účastníků nebyly přisouzeny náklady řízení před některým ze soudů obou stupňů.

Odvolací soud doplnil dokazování a vyšel ze zjištění, že k datu počátku nájemního poměru mezi účastníky, tj. k 16. 9. 1994, měl žalovaný zapsán jako jediný předmět podnikání v obchodním rejstříku činnost obchodní – koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Pokud tedy byla mezi stranami sjednána nájemní smlouva k nebytovým prostorám na dobu pěti let ohledně kanceláře a skladu v nemovitosti ve vlastnictví žalobce, pak mělo dojít k udělení předchozího souhlasu orgánu obce ( , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném v rozhodné době). Jestliže takový souhlas dán nebyl, pak byla nájemní smlouva neplatná podle citovaného zákona a žalobce nemohl být úspěšný, požadoval-li nyní plnění převážně ze smluvní pokuty (30.000,- Kč) a dále ze zbytku doby užívání nebytových prostor vázané na smlouvu (prostory však fakticky užívány nebyly).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil v něm důvod spočívající v tvrzeném nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem s tím, že akcentoval posouzení předmětu nájmu. V případě nájmu kanceláří a skladů nemohlo podle něj jít o provozování obchodu a služeb ve smyslu stavebního určení části nemovitosti a ani podle v relevantním znění. Nebyl tedy nezbytný souhlas obecního úřadu (žalobce poukázal na některé judikáty NS), nájemní smlouva byla platná a žalobce byl oprávněn požadovat plnění z ní vycházející. Dovolatel označil rozsudek odvolacího soudu za „projev rozhodovací libovůle“ a žádal, aby byl tento rozsudek zrušen a věc vrácena odvolací instanci k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl v písemném vyjádření k dovolání, aby bylo dovolání zamítnuto.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas prostřednictvím advokáta; dovolání je pro diformitu rozsudků nižších instancí přípustné podle Dovolací důvod byl uplatněn podle

Dovolání není důvodné.

Zásadní právní otázkou věci zůstalo, zda pojem „místnosti určené k provozování obchodu a služeb“ – a návazně pak požadavek předchozího souhlasu orgánu obce s nájemní smlouvou – má být interpretován jen tak, že v místnostech musí být prováděna obchodní činnost v bezprostředním kontaktu s obchodními partnery nájemce (resp. s jeho odběrateli), nebo zda má být zastáván výklad závislý též na povaze předmětu činnosti nájemce.

Dovolací soud se přiklání ke druhé z těchto variant, což zároveň znamená, že nepovažuje stavební určení předmětných prostor za jediné kritérium řešení této právní otázky.

Byl-li jediným registrovaným předmětem činnosti žalovaného nájemce obchod spočívající v koupi a dalším prodeji zboží, pak byly pronajaté nebytové prostory užívány v příčinné souvislosti s obchodní činností nájemce. Nebylo podstatné, zda žalovaný v těchto prostorech prováděl administrativní (kanceláře) či skladovací činnost výhradně pod svou kontrolou či zda v nich též jednal se svými smluvními partnery. Důležité je, že žalovaný mohl provozovat svou obchodní činnost s využitím obou z uvedených způsobů. Odporovalo by zásadě rovnosti postavení subjektů občanskoprávních vztahů, kdyby žalovaný, podnikající v oblasti dispozice se zbožím, nepotřeboval (s tvrzeným ohledem na povahu tohoto předmětu podnikání) vůbec souhlas obce k nájmu nebytových prostor.

Nejvyšší soud je současně toho názoru, že žádné z jeho rozhodnutí těmto právním závěrům neprotiřečí; dovolatel ostatně řadu rozhodnutí jen letmo citoval, aniž by se podstatou jejich obsahu podrobněji zabýval.

Byla-li proto nájemní smlouva ze dne 3. 8. 1994, jak byla uzavřena mezi účastníky s počátkem nájemního vztahu dne 16. 9. 1994, neplatná, pak žalobci nevznikl nárok požadovat ta plnění, která se stala předmětem žaloby.

Odvolací soud proto rozhodl správně ( ) a žalobcovo dovolání bylo zamítnuto.

Žalovanému sice vznikly v dovolacím řízení náklady skrze podání písemného vyjádření, avšak dovolací soud mu je nepřiznal. Vyšel ze stejné úvahy jako soud odvolací; oporu v okolnostech hodných zvláštního zřetele ( ) spatřuje shodně v tom, že nevyžádání předchozího souhlasu orgánu obce lze přičíst k tíži obou stran.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 23. ledna 2007

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu