Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2130/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobců a) Ing. E. H., b) Ing. J. H., a c) Ing. T. H., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) Ing. arch. I. G., zastoupenému advokátkou, a 2) JUDr. M. F., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. srpna 2004, č.j. -280, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.350,- Kč, k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 11. 2002, č.j. -118 (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 23. 12. 1996, č.j. -65, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 1999, č.j. -97, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), opětovně vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k „3,5 pokojovému bytu s kuchyní a příslušenstvím, ve zvýšeném přízemí naproti schodiště v domě v B., Jiříkovského 8“ (dále předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“), určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční a uložil žalovaným byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního bytu; dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že uplatněné výpovědní důvody podle , písm. h) a písm. g) , , ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále jen „obč.zák.“) nejsou dány, avšak byl naplněn výpovědní důvod podle obč.zák. (potřeba bytu pro syna žalobkyně a/); na základě toho žalobě na přivolení k výpovědi vyhověl.

K odvolání žalobkyně a) a tehdejší žalobkyně PhMr. M. P. (právní předchůdkyně žalobců b/ a c/) a k odvolání žalovaných Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 8. 2004, č.j. -280, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se především zabýval otázkou, zda by byl splněn hmotněprávní předpoklad pro rozhodnutí soudu o přivolení k výpovědi, tj. existence platné výpovědi pronajímatele (žalobců) a její doručení nájemci (žalovaným). Uvedl, že stejnopis výpovědi ze dne 20. 9. 1994 obsažený ve spise sice splňuje formální náležitosti řádné výpovědi, avšak jeho právní účinky nenastaly, neboť nebylo prokázáno, že by byla žalovaným řádně doručena. Z neověřené fotokopie hromadného podacího lístku předloženého tehdejším právním zástupcem žalobců by bylo možno toliko dovodit, že zásilka obsahující výpověď z nájmu byla dne 20. 9. 1994 odeslána, avšak nikoliv, že byla též doručena. Navíc na zásilce nebylo správně uvedeno příjmení 1. žalovaného, byla tedy adresována neexistujícímu subjektu a je zde důvodný předpoklad, že ji nepřevzal (stejně tak jako ze stejného důvodu nepřevzal návrh na zahájení řízení). Na základě toho odvolací soud žalobu zamítl, aniž se zabýval otázkou, zda byly naplněny uplatněné výpovědní důvody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení a uplatnili v něm dovolací důvody podle a odst. 3 Naplnění dovolacího důvodu podle spatřují dovolatelé v tom, že závěr odvolacího soudu o tom, že výpověď z nájmu bytu nebyla žalovaným doručena, nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatelé mají za to, že v řízení bylo prokázáno doručení výpovědi, zejména hromadným podacím lístkem. Poukazují rovněž na to, že žalovaní namítli nedoručení výpovědi až po 8 letech od okamžiku, kdy jim měla být doručena a poté, co proběhlo rozsáhlé soudní řízení, a že by tato okolnost měla jít k jejich tíži a nikoliv k tíží žalobců. Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) spatřují v tom, že se odvolací soud (soud prvního stupně) dostatečně nezabýval otázkou doručení výpovědi; v řízení byl proveden toliko důkazu (hromadným podacím lístkem), z něhož odvolací soud dovodil, že na jeho základě nelze učinit závěr, že by výpověď byla žalovaným doručena. Odvolací soud však měl provést i jiné důkazy, než ty, které byly žalobci navrhovány ( ), např. vyjádřením držitele poštovní licence, zda se zásilku podařilo doručit, resp. kdo ji převzal, případně výslechem tehdejšího právního zástupce žalobců k okolnostem doručování (zda se zásilka vrátila jako nedoručená). Navrhli, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

První žalovaný ve svém dovolacím vyjádření obsáhle vyvracel námitky ohledně uplatněných dovolacích důvodů a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů, a je podle přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly dovoláním uplatněny ( ). Existence zmatečnostních vad nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává.

Dovolatelé výslovně namítají existenci tzv. jiné vady řízení ( ). K namítané vadě řízení, jež měla spočívat v tom, že odvolací soud v rozporu s neprovedl i jiné než žalobci navržené důkazy, které byly potřebné ke zjištění, zda výpověď z nájmu bytu byla žalovaným doručena, je třeba poukázat na to, že i pro řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu platí, že účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a že soud rozhoduje, které z navržených důkazů provede ( ). Je sice pravda, že v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány ( ), ani toto ustanovení však nelze vykládat tak, že by soud byl povinen po důkazech pátrat a nahrazovat na prvním místě stojící důkazní aktivitu účastníků. Dovolací soud je proto toho názoru, že řízení namítanou vadou netrpí.

V dovolání je dále uplatněn dovolací důvod podle , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až

Dovolacím důvodem podle lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Z obsahu dovolání vyplývá, že žalobci brojí proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění, jinak řečeno nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem. V konečném důsledku tak nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jejich názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit, tj. vlastní verzi skutkového stavu věci, když uvádí, že „v předchozím řízení bylo dokázáno, že výpověď byla žalovaným řádně doručena“. Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle nebyl užit oprávněně.

Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace správný. Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – proto dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobce, kteří nebyli v dovolacím řízení úspěšní, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které prvnímu žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.900,- Kč (, ve spojení s a , ve znění do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění do 31. 8. 2006), jakož i z DPH ve výši 19 %, tj. 375,- Kč. Ve vztahu mezi žalobci a druhou žalovanou bylo rozhodnuto, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení; přitom bylo přihlédnuto k tomu, že vyjádření k dovolání podal pouze první žalovaný.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 23. ledna 2007

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu