Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 267/2021
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 58 950,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 704 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 2. 7. 2020 do 8. 10. 2020 ve výši 395,07 Kč, s úrokem z prodlení z částky 17 704 Kč ve výši 8,25 % ročně od 9. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 41 246,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 822,15 Kč, úrok ve výši 29,28 % ročně z částky 56 520,26 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 924,04 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 41 246,26 Kč ve výši 8,25 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 704 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 2. 7. 2020 do 8. 10. 2020 ve výši 395,07 Kč, s úrokem z prodlení z částky 17 704 Kč ve výši 8,25 % ročně od 9. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 41 246,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 822,15 Kč, úrok ve výši 29,28 % ročně z částky 56 520,26 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 924,04 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 41 246,26 Kč ve výši 8,25 Kč od 9. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala soudu dne 15. 10. 2020 návrh, jímž se domáhala uložení povinnosti žalovanému k úhradě částky 58 950,26 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalovaný dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel se žalobkyní dne 30. 4. 2018 úvěrovou smlouvu číslo podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky, kdy žalovaný takto mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá, souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k předlužení. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, v důsledku které přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně poskytla žalovanému v souladu s úvěrovou smlouvou a odst. 2 úvěrových podmínek úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal řádně a včas splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou, tj. 2 876 Kč měsíčně. V jednotlivých splátkách byla zahrnuta příslušná část úvěru, případně pojištění, poplatky a úroky. První splátka je dle smlouvy splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru. K čerpání úvěru došlo dne 2. 5. 2018, splatnost první splátky byla tedy určena na 5. 6. 2018, datum splatnosti následujících splátek je patrné ze splátkového kalendáře. Úvěr byl úročen od 2. 5. 2018 sazbou uvedenou ve smlouvě. Roční úroková sazba byla sjednána na 29,28 % p. a. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 62 296 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, jistinu a poplatky, je patrné z přiloženého splátkového kalendáře. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a tak žalobkyně využila svého oprávnění (čl. 5 úvěrových podmínek) zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce tak úvěr zesplatnil ke dni 17. 6. 2020. Žalovaného vyzval ke splacení celého úvěru Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 17. 6. 2020, zasláno doporučenou poštou. Žalovaný nereagoval, po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku. Žalobkyně eviduje ke dni sepsání žaloby za žalovaným pohledávku 58 950,26 Kč sestávající z neuhrazené jistiny 56 520,26 Kč (odpovídá součtu neuhrazených položek Jistina a Zesplatněná jistina dle splátkového kalendáře), nákladů na vymáhání 430 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 2 000 Kč. Požadovaná částka 56 520,26 Kč na jistině se skládá z položek označených ve splátkovém kalendáři jako Jistina (součet nesplacených částí jistiny, které měly být uhrazeny v rámci pravidelných měsíčních splátek, předepsaných do zesplatnění úvěru, tedy do 17. 6. 2020, v celkové výši 4 686,11 Kč) a Zesplatněná jistina (51 834,15 Kč, tj. částka jistiny, která by byla žalovaným uhrazena, kdyby byl celý úvěr uhrazen řádně a včas a na jejíž jednorázovou úhradu vznikl žalobci nárok zesplatněním úvěru). Částka 56 520,26 Kč je tedy tvořena částkou, kterou žalovaný čerpal a neuhradil. K částce 530 Kč, náklady na vymáhání, žalobkyně dospěla součtem neuhrazených nákladů na vymáhání. Nárok žalobkyně na uhrazení nákladů na vymáhání vyplývá z odst. 6.3. úvěrových podmínek. S ohledem na účinnost zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tyto žalobkyně od 1. 12. 2016 požaduje jako účelně vynaložený náklad v souvislosti s prodlením žalovaného 100 Kč, pokud po procesu vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů a e-mailů byla žalovanému zaslána výzva k úhradě formou obyčejného psaní a 130 Kč v případě doporučeného psaní. Ke dni podání žaloby činí celková částka 530 Kč Smluvní pokuta 2 000 Kč je požadována dle smlouvy (oddíl Důsledky nesplácení úvěru) a podkapitoly odst. 6.3. úvěrových podmínek. Dle těchto ujednání byla žalobkyně oprávněna při prodlení s úhradou splátky účtovat smluvní pokutu 500 Kč. Byla-li dlužná splátka nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta účtována pouze ve výši dlužné splátky. Pro opakující se prodlení žalovaného s úhradou splátek byla smluvní pokuta do zesplatnění účtována v celkové výši 2 000 Kč. Celková částka smluvních pokut činí 2 000 Kč. Příslušenství představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby 10 822,15 Kč (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z jistiny a zesplatněné jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby, viz splátkový kalendář). Kapitalizovaný úrok 10 822,15 Kč byl spočten, viz splátkový kalendář, jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku 29,28 % p. a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 18. 6. 2020 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do 8. 10. 2020, z částky 56 520,26 Kč. Příslušenství dále tvoří úrok 29,28 % p. a. od 9. 10. 2020 do zaplacení z částky 56 520,26 Kč (obchodní úrok z jistiny ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení), úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby 1 319,11 Kč (kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu). Žalobkyně uplatňuje dle § 1970 zákona č. 89/2012., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši, celkem 1 319,11 Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení byl vypočten, viz splátkový kalendář, od 15. dne po zesplatnění úvěru (ode dne následujícího po uplynutí 14 denní lhůty uvedené ve Výzvě ke splacení celého úvěru z 17. 6. 2020), tj. od 02. 7. 2020, do 8. 10. 2020, tj. do dne sepsání návrhu, sazbou 8,25 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut. Dopočet z 2 000 Kč (Smluvní pokuta) činí 44.75 Kč, dopočet z 430 Kč (Náklady na vymáhání) činí 9.62 Kč, dopočet z 51 834,15 Kč (Zesplatněná jistina) činí 1 159,88 Kč, dopočet z 4 686,11 Kč (Jistina) činí 104,86 Kč. Příslušenství dále tvoří úrok z prodlení v zákonné výši od 9. 10. 2020 (ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 58 950,26 Kč (jistiny, případných poplatků a smluvních pokut). Žalovanému byla dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání bez jakékoliv další výzvy.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 30. 4. 2018 Smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále také jako„ Smlouva“). Ve Smlouvě je ohledně osoby žalovaného uvedeno, že je podnikatelem, bydlí ve vlastním domu/bytě, má střední vzdělání, jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč. Další údaje k majetkové situaci žalovaného nejsou uvedeny. Podpisem Smlouvy žalovaný stvrdil, že žádá o plnění z úvěrových smluv. Výše úvěru činila 80 000 Kč. Výplata úvěru měla být poskytnuta na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Ujednáno bylo splácení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 876 Kč. Roční úroková sazba činila 29,28 % a roční procentní sazba nákladů 35,4 %. Celková částka splatná spotřebitelem činila 138 048 Kč Smlouva obsahuje ustanovení o důsledcích nesplacení úvěru, kdy žalobkyně je v takovém případě oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním (které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů, a výše je vypočtena na 100 Kč za měsíc vymáhání), smluvní pokutu ve výši 500 Kč, jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného a úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. /smlouva o úvěru na č1. 34 spisu/
7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný načerpal celkem 80 000 Kč, uhradil celkem 62 296 Kč /výpis na čl. 32 spisu/
8. Žalovanému byla adresována výzva ke splacení celého úvěru ze dne 17. 6. 2020, ve které byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 64 648,97 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Dne 18. 6. 2020 žalobkyně podala tuto zásilku k poštovní přepravě. /výzva na čl. 30 spisu, podací arch na čl. 31 spisu/
9. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 7. 2020, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky ze Smlouvy. Téhož dne byla k poštovní přepravě podána zásilka žalovanému. /předžalobní upomínka na č.l. 37, podací arch na čl. 36 spisu/
10. Úvěrové podmínky žalobkyně stanoví, že úvěrovou smlouvou se žalobkyně zavazuje, že půjčí klientovi sjednané peníze, klient se oproti tomu zavazuje půjčené peníze vrátit i s úroky a případnými poplatky. Dle čl. 5. úvěrových podmínek je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit, pokud nebudou dodržovány podmínky splácení úvěru (tj. dlužno 2 a více splátek, nezaplacení splátky déle než 3 měsíce, uvedení nepravdivých osobních údajů, porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy). Dle čl. 6. úvěrových podmínek je žalobkyně oprávněna účtovat v případě opoždění splátky účelně vynaložené náklady a dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč, jednorázovou smluvní pokutu 10 % z nezaplacené jistiny, úroků a úhrady pojištění v případě prodlení po zesplatnění a úroky z prodlení v zákonné výši. /Úvěrové podmínky žalobkyně platné od 1. 11. 2016, elektronický systém soudu/.
11. Žalobkyně vystavila potvrzení o převodu částky 80 000 Kč na účet č. bankovní účet dne 2. 5. 2018 s variabilním číslem platby číslo /Opis výpisu proplacení smlouvy číslo na čl. 23 spisu/
12. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
13. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 30. 4. 2018 Smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit i s úroky a případnými poplatky. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2 876 Kč. Roční úroková sazba činila 29,28 % a roční procentní sazba nákladů 35,4 %. Celková částka splatná spotřebitelem činila 138 048 Kč. Na základě Smlouvy žalobkyně dne 2. 5. 2018 převedla peněžní částku ve výši 80 000 Kč, a to převodem na účet označený žalovaným ve Smlouvě. Žalovaný tak čerpal celkem 80 000 Kč, v souvislosti se Smlouvou uhradil celkem částku 62 296 Kč. Žalovanému byla adresována výzva ke splacení celého úvěru ze dne 17. 6. 2020, ve které byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 1. 7. 2021. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 7. 2020, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. V rámci kontraktačního procesu žalovaný vyplnil do Smlouvy údaje o tom, že je podnikatelem s čistým měsíčním příjmem 35 000 Kč, bydlí ve vlastním bytě/domě a příjem ostatních členů jeho domácnosti činí 25 000 Kč.
14. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.
15. Z provedených důkazů nezjistil soud žádné další skutečnosti, které by byly relevantní pro právní posouzení věci, nad rámec již shora uvedených.
16. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).
17. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
18. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
19. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
25. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude rezervována finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovanému nebyly finanční prostředky poskytnuty ihned při uzavření smlouvy, nýbrž byly převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, byl tudíž sjednán závazek k jejich rezervaci.
26. Dále, s ohledem na shora uvedené, soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Žalovaný ve smlouvě o úvěru uvedl, že je podnikatel, jehož čistý příjem činí 35 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč. Jednotlivé příjmy, vyjma příjmu žalovaného, nejsou žádným dalším způsobem specifikovány, není zřejmý počet členů domácnosti, zdroj příjmů (příjem z pracovní činnosti, sociální dávky, osoba samostatně výdělečně činná). Ohledně výdajů žalovaného není uvedeno ničeho. Pokud nejsou známy (doloženy a zhodnoceny) výdaje žalovaného, není možné uzavřít, že byly řádně přezkoumány majetkové a osobní poměry žalovaného. Není žádným způsobem zřejmé, jakou částku má žalovaný k dispozici po odečtu jeho výdajů od jeho příjmů, není zřejmé, zdali není zatížen dalšími závazky, zdali na jeho straně nejsou závazky po splatnosti. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného a nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.
27. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.
28. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný z úvěru čerpal celkem částku 80 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na uvedenou částku plnil 62 296 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 17 704 Kč a je povinen toto plnění dle § 2993 o. z. vrátit. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 17 704 Kč s příslušenstvím, když žalobkyni rovněž náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný tudíž byl zavázán k úhradě úroku z prodlení z uvedené částky od 2. 7. 2020 (14 dnů od data předpokládaného ve výzvě ze 17. 6. 2020), kdy žalovaný měl již vědomí o tom, že uvedenou částku musí vrátit, a nadále s ní nesmí disponovat. Za období od 2. 7. 2020 do 8. 10. 2020 (den sepsání žalobního návrhu, dle požadavku žalobkyně) činí kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 17 704 Kč částku 395,07 Kč. Nadále bylo žalovanému uloženo uhradit úrok z prodlení z částky 17 704 Kč od 9. 10. 2020 (dle požadavku žalobkyně) do zaplacení. Ve zbytku úroku z prodlení i v ostatních nárocích byl nárok žalobkyně shledán nedůvodným, proto byl v této části žalobní návrh zamítnut. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.
29. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řešené věci byl dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšným účastníkem žalovaný. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem ve výši 58 950,26 Kč (100 %), přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 17 704 Kč (30 %), žalovaný byl úspěšný pro částku 41 246,26 Kč (70 %). Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.