Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1644/2006

-94

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové  a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. D., zastoupeného  advokátem, proti povinnému S. D.,  zastoupenému Mgr. Ing. P. K. advokátem, pro 600.000,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci 29. 12. 2005, č.j. -77, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud zrušil usnesení ze dne 25. 7. 2005, č.j. -59 (jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí), a řízení zastavil. Zároveň rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podáním ze dne 29. 8. 2005 vzal oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí v celém rozsahu zpět; výroky o nákladech řízení opřel o ustanovení , větu první, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, směřující do všech výroků.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Přípustnost dovolání podle uvedených ustanovení je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu , věty první, a – dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení ( , věta první, ), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat svědčí toliko účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení  Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2000 pod č. 138).

Dovolateli však rozhodnutím, kterým odvolací soud zrušil usnesení soudu prvního stupně a řízení zastavil, újma nevznikla, neboť tímto rozhodnutím bylo plně vyhověno jeho návrhu na zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.

Protože dovolání proti výroku I. napadeného rozhodnutí podal někdo, kdo k němu nebyl (subjektivně) oprávněn, Nejvyšší soud je podle ustanovení , věty první, a odmítl.

Dovolání proti výrokům o nákladech řízení před soudy obou stupňů není přípustné.

Ustanovení , a nezakládají přípustnost dovolání proti těmto výrokům proto, že rozhodnutí o nákladech řízení ani rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení nejsou mezi tam vyjmenovanými usneseními uvedena. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení , neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jimiž však uvedené výroky nejsou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003 pod č. 4).

Nejvyšší soud proto dovolání proti výrokům II. a III. napadeného usnesení jako nepřípustné odmítl ( , věta první, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a , neboť oprávněný na jejich náhradu právo nemá a povinnému náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. ledna 2007

JUDr. Miroslava  J i r m a n o v á , v.r.

předsedkyně senátu