Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1367/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové, v právní věci  žalobkyně H. B., a. s., se sídlem , zastoupené advokátem, se sídlem,  proti žalovanému Ing. P. Z., bytem, jako správci konkursní podstaty úpadkyně G. s. r. o.,  zastoupenému Mgr. M. R., advokátem, se sídlem, o vyloučení pohledávky ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2006, č. j. -354, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. února 2005, č. j. -318, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala  vyloučení označené  pohledávky ve výši 20.162.152,50 Kč, ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyni nesvědčí právo k pohledávce, jejíhož vyloučení ze soupisu majetku konkursní podstaty se domáhá (a jde naopak o pohledávku vůči žalobkyni jako dlužnici).

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně do všech jeho výroků) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „“), uplatňujíc dovolací důvod dle , jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání pak podrobně kritizuje závěr odvolacího soudu, že se žalobou na vyloučení pohledávky ze soupisu majetku konkursní podstaty může uspět jen osoba z pohledávky oprávněná (tedy věřitel) a nikoli povinná (tedy dlužník). Uvádí, že aktivní věcná legitimace k podání takové vylučovací žaloby svědčí i osobě z pohledávky povinné (dlužníku), shledávajíc současně nepřiléhavým odkaz odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný  pod číslem 67/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 67/2002“). V řešení této otázky shledává dovolatelka napadené rozhodnutí zásadně významným ve věci samé po stránce právní. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, s tím, že dovolatelčin právní názor není správný a otázkou aktivní věcné legitimace u vylučovací žaloby se Nejvyšší soud zabýval (vždy stejným způsobem) v rozhodnutích (rozsudcích) sp. zn. (toto rozhodnutí ze dne 30. května 2002 bylo uveřejněno pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), sp. zn. (jde o rozhodnutí ze dne 28. února 2002, výše zmíněné jako R 67/2002) a sp. zn. (ze dne 30. června 2003)  a v rozhodnutí (usnesení) sp. zn. (ze dne 30. května 2006). S poukazem na rozhodnutí (usnesení) uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 4/2003“) rovněž namítá, že v rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti výrokům o nákladech řízení, není objektivně přípustné.

Odvolací soud - ve shodě s bodem 3. článku II. - odvolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. dubnem 2005 a podle stejného přechodného ustanovení proto bylo podle ve znění účinném před uvedeným datem projednáno a rozhodnuto i dovolání.

Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, tedy (jak správně upozornil žalovaný) i v rozsahu, ve kterém odvolací soud prvním výrokem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné  z ustanovení (srov. shodně např. R 4/2003). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení a bez dalšího odmítl.

V potvrzujícím výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být dovolání přípustné jen podle (o případ dle nejde), přičemž důvod připustit dovolání Nejvyšší soud neshledal. Otázku předkládanou mu v dovolání k řešení totiž zodpověděl již v R 67/2002, jakož i v mnoha dalších svých rozhodnutích (srov. např. dále důvody rozsudků Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 27/2003, 9/2005 a 72/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to shodně s odvolacím soudem, totiž tak, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. V žalovaném označeném usnesení sp. zn. Nejvyšší soud výslovně uzavřel, že typickým příkladem, kdy vylučovací žaloba podle , o konkursu a vyrovnání,  ve znění  pozdějších předpisů, musí být pro absenci uvedeného předpokladu zamítnuta, je právě situace, ve které se vyloučení pohledávky sepsané do konkursní podstaty domáhá nikoli osoba, která tvrdí, že věřitelkou pohledávky je ona sama, nýbrž osoba, která je povinna úhradou sepsané pohledávky (úpadcův dlužník). Dlužník má totiž možnost uplatnit (stejně, jako kdyby konkursu vůbec nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení (sepsané) pohledávky.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího říjení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.  Ty v dané věci sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle , a to - se zřetelem k době zahájení dovolacího řízení - ve znění účinném do 31. srpna 2006 (dále jen „vyhláška“).

Podle § 8 písm. b/ ve spojení s § 10 odst. 3 § 14 odst. 1 a § 15  vyhlášky činí sazba odměny 3.100,- Kč. Uvedená sazba se dále podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 1.550,- Kč, jelikož advokát žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Vzhledem k tomu, že vyjádření k dovolání bylo vyhotoveno 5. září 2006, je nutno náhradu hotových výdajů přiznat dle ve znění účinném od 1. září 2006, tj. ve výši 300,- Kč. Celkem tak jde o částku 1.850,- Kč. Spolu náhrada za 19% daň z přidané hodnoty (ve výši 351,50 Kč) tak činí částka přiznaná žalovanému k tíži žalobkyně 2.201,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 11. ledna  2007

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř, v. r

předseda senátu