Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3258/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelů: 1. Ing. A. P., 2. Ing. D. P., a 3. Mgr. I. J., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 30.5.2006 sp.zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. (žalobců Ing. D. P., Ing. A. P. a Mgr. I. J., zastoupených advokátem, proti žalovaným: A. JUDr. T. Ch., s. k. p. ú. P. s. O., s. p. v l., B. J. M., zastoupenému advokátem, C. s. s r. o. V., zastoupené advokátem, o vyklizení nemovitostí), takto:

I. Dovolání dovolatelů se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané u soudu 9.9.1992, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem z 29.6.2005, čj. -170, jímž byla zamítnuta žaloba žalobců Ing. D. P., Ing. A. P. a Mgr. I. J. se žalobním návrhem, aby žalovaným P. s. O., s. p. v l., J. M. a V., s.r.o., O. bylo uloženo vyklidit pozemek parc. č. 1412 (zastavěnou plochu a nádvoří) a pozemek parc. č. 1413 (zastavěnou plochu a nádvoří), jakož i stavby, které jsou na pozemcích parc. č. 1412 a parc. č. 1413, zapsané na listu vlastnictví 1547 pro katastrální území M. O. u Katastrálního úřadu pro M. k. se sídlem v O., katastrálního pracoviště O. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 30.5.2006, sp.zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Žádný z účastníků řízení nemá, jak rozhodl odvolací soud, nárok na náhradu nákladů řízení odvolacího.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobců nebylo shledáno důvodným. I odvolací soud vycházel ze skutkového stavu, zjištěného soudem prvního stupně, a měl za to, že soud prvního stupně správně posoudil věc i po právní stránce.

Odvolací soud poukazoval na to, že občanské soudní řízení v této právní věci (sp.z. Okresního soudu v Ostravě) úzce souvisí s projednáváním žaloby žalobců proti žalovanému J. M. o uzavření dohody o vydání věcí, jež probíhalo u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. . V tomto občanském soudním řízení byla žaloba týchž žalobců vůči žalovanému J. M. o uzavření dohody o vydání věcí zamítnuta rozsudkem Okresního v Ostravě z 23.5.2005, čj. -180 (potvrzeným pak i rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 30.5.2006); soudy obou stupňů tu dospěly k závěru, že na straně žalobců nebyla splněna základní podmínka vzniku nároku na vydání věcí podle , a to včasně a řádně učiněná výzva k vydání věcí ze strany oprávněné osoby proti povinné osobě.

Odvolací soud byl toho názoru, že již na základě toho, co vyplývalo z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp.zn. , nelze v řízení vedeném pod sp.zn. Okresního soudu v Ostravě vyhovět žalobě o vyklizení týchž nemovitostí, „neboť žalobci v tomto řízení nejsou aktivně věcně legitimováni“.

Aby mohlo být žalobě o vyklizení nemovitostí vyhověno, dovozoval odvolací soud, museli by žalobci prokázat vlastnické právo k věcem uváděným v žalobě žalobců a také to, že žalovaný (žalovaní) věci skutečně má ve své dispozici, a to neprávem. Nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, byly ke dni účinnosti ve správě státního podniku S. O., který byl takto zapsán i v evidenci nemovitostí; následně uzavřená dohoda o vydání nemovitostí z 9.3.1992 (k níž došlo mezi žalobci a P. s. O.) byla pak neplatná, neboť P. s. O. neměly vydávané nemovitosti ve své správě a ve svém držení.

Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle a náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků řízení nepřiznal, když žalovanému správci konkursní podstaty náklady nevznikly a žalovaní J. M. a s.r.o. V. se náhrady nákladů řízení vzdali.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 17.7.2006 a dovolání ze strany žalobců bylo podáno 14.9.2006 u Okresního soudu v Ostravě, tedy ve lhůtě stanovené v . Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 30.5.2006 (sp.zn. Krajského soudu v Ostravě) i rozsudek soudu prvního stupně z 29.6.2005 (čj. -170 Okresního soudu v Ostravě) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelé pokládali své dovolání za přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolatelé zdůrazňovali, že svůj žalobní návrh na vyklizení pozemků parc. č. 1412 a parc. č. 1413 v katastrálním území M. O. i staveb na nich stojících opírali o to, že dne 9.3.1992 uzavřeli se žalovanými P. s. O., s.p., dohodu o vydání těchto nemovitostí podle , která byla i registrována bývalým Státním notářstvím v O. rozhodnutím z 18.3.1992, Reh 64/92-20.

Názor odvolacího soudu, že uvedená dohoda z 9.3.1992 je neplatná (pro údajné nesplnění základní podmínky vzniku nároku na vydání věci, tj. řádně a včas podané výzvy k vydání věci) pokládají dovolatelé za zásadně nesprávný a odporující hmotněprávním ustanovením Žalobci totiž podali výzvu k vydání věcí u P. s. O., protože vycházeli z výpisu z 18.1.1991 z tehdejší evidence nemovitostí, kde byl tento podnik uveden jako vlastník; odvolací soud však vycházel z toho, že jedinou povinnou osobou tu byl státní podnik S. O., který byl ke dni účinnosti (k 1.4.1991) držitelem nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, a byl také zapsán v evidenci nemovitostí jako jejich vlastník. Žalobci nesdílejí názor odvolacího soudu, že si nedostatečně ověřovali totožnost povinné osoby; žalobci však mají za to, že postupovali odpovědně při zjišťování totožnosti povinné osoby, když vycházeli z údajů uvedených v evidenci nemovitostí, vedené střediskem geodezie, a vycházeli i z toho, že podnik, na který se obrátili jako na povinnou osobu, jim potvrdil, že touto osobou je, jednal se žalobci o uzavření dohody o vydání věci a tuto dohodu také uzavřel; žalobci proto neměli důvod ověřovat si, zda tu došlo ke změně zápisu v evidenci nemovitostí. Dovolatelé mají proto za to, že jejich výzvu k vydání nemovitostí je třeba považovat za řádnou a včas podanou výzvu k vydání věci.

Přípustnost dovolání dovolatelů bylo tu třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp.zn. Okresního soudu v Ostravě), ani z obsahu dovolání dovolatelů a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud řešil ve svém rozsudku, proti němuž směřuje dovolání dovolatelů, právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacím soudem. V řízení o odvolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil ve svém rozsudku, napadeném dovoláním, některou právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, popřípadě že by odvolací soud řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání dovolatelů, bylo uvedeno, že odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle ustanovení (o ochraně práv vlastníka), dále podle ustanovení (o neplatnosti právního úkonu) a také podle ustanovení (tedy zda tu šlo o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva).

Žalobci v odvolacím řízení i ve svém dovolání z 12.9.2006 uváděli, že svůj žalobní návrh na vyklizení nemovitosti v této právní věci „opírají o to, že dne 9.3.1992 uzavřeli se žalovanými P. s. O. dohodu o vydání věcí podle Ohledně této dohody však odvolací soud ve svém rozsudku z 30.5.2006 (sp.zn. Krajského soudu v Ostravě) uvedl (v odůvodnění rozsudku na str. 3), že soud prvního stupně „správně žalobu zamítl, když dovodil, že dohody o vydání pozemků ze dne 9.3.1992 je absolutně neplatná“.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 53/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor, že v řízení, v němž se žalobce domáhá vyklizení nemovitostí, může soud předběžně posoudit otázku platnosti smluv, a to i když účastníky řízení nejsou všechny osoby, které smlouvu uzavřely.

Ke zdůvodnění zamítnutí žalobního návrhu žalobců, poukazujícího na uzavřenou dohodu z 9.3.1992 o vydání pozemků parc. č. 1412 a parc. č. 1413 v katastrálním území M. O., odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku z 30.5.2006 uváděl: „Řízení v této věci úzce souvisí s projednáváním žaloby žalobců vůči žalovanému J. M. o uzavření dohody o vydání věcí. Tato žaloba byla podána u Okresního soudu v Ostravě dne 24.3.1992. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23.5.2005, čj. -180, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a na základě odvolání žalobců byl tento rozsudek potvrzen Krajským soudem v Ostravě dne 30.5.2006. K zamítnutí žaloby uveden závěr soudů obou stupňů, že tu nebyla splněna základní podmínka vzniku nároku na vydání věci, a to řádně a včas učiněná písemná výzva povinné osobě k vydání věcí. Již na základě tohoto právního názoru nelze žalobě na vyklizení nemovitostí vyhovět, neboť žalobci takto v řízení o vyklizení nemovitostí nejsou aktivně věcně legitimováni“. Odvolací soud tedy při předběžném posouzení otázky platnosti dohody z 24.3.1992 nevycházel v řízení o žalobě na vyklizení nemovitostí jen z vlastní úvahy, ale ze závěrů pravomocného soudního rozhodnutí o žalobě na uložení povinnosti k uzavření dohody o vydání týchž nemovitostí podle

Dovolací soud musel mít dále na zřeteli to, co bylo vyloženo o vztahu nároků na vydání věci podle zákonů č. a č. a nároků na ochranu práv vlastníka ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem (na str. 114-115 /248-149/): V případě nároku na vydání věci podle ustanovení ( ) nejde o ochranu práva ve smyslu ustanovení , nýbrž o právní institut restituce veškerých práv původních vlastníků; proto pojem vydání věci tu zahrnuje i vyklizení nemovité věci, aby mohlo dojít k úplné restituci (rehabilitaci) práv; proto rozsudek ukládající vydání věci podle ustanovení ( ) je i podkladem pro soudní výkon rozhodnutí vyklizením nemovité věci. Požadavek vydání dalšího rozsudku o vyklizení věci ve zvláštním soudním řízení, pokud povinná osoba dobrovolně na základě předchozího rozhodnutí nesplní povinnost věc vydat, by byla v rozporu se záměrem zákona, jímž bylo umožnit dostupnými prostředky, tj. pokud možno jednoduchou cestou, zmírnění křivd.

Bylo také třeba mít na zřeteli právní závěr (k němuž dospěl Nejvyšší soud už v rozhodnutí, byť i nepublikovaném, ), že neobsahuje jako zákonný předpoklad vydání věci (uzavření dohody o vydání věci) tu okolnost, aby v době podání výzvy k vydání věci (popřípadě je-li nárok již předmětem soudního řízení, pak v době rozhodování o tomto nároku) povinná osoba stále věc držela (vlastnila). Pozbude-li povinná osoba kdykoli po účinnosti držbu (vlastnictví) věci na základě nějakého právního úkonu, nemá tato skutečnost význam z hlediska důvodnosti nároku na vydání věci, neboť vymezení pasívní legitimace se v ustanovení váže na ten subjekt, který věc držel ke dni účinnosti (tj. k 1.4.1991).

Za těchto uvedených okolností nebylo možné přisvědčivě dospět k závěru, že tu odvolací soud ve svém rozsudku z 30.5.2006 (sp.zn. Krajského soudu v Ostravě) řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem (zejména s ustanovením a s ustanoveními , o mimosoudních rehabilitacích), pokud při posuzování žalobního návrhu na ochranu práv ve smyslu ustanovení vydáním (vyklizením) údajně zadržovaných nemovitostí vycházel shodně ze závěrů dosud pravomocného soudního rozhodnutí o neopodstatněnosti nároku na vydání týchž nemovitostí, uplatněného podle vůči osobám, žalovaným žalobci ve smyslu ustanovení , ale opírajícího se o mimosoudní dohodu, uzavřenou podle ustanovení , jako o právní úkon, který musí splňovat zákonné předpoklady uvedené v a , jakož i vůči žalované právnické osobě, která nemovité věci, o něž jde v tomto řízení, nedržela ke dni účinnosti Nebylo také možné přisvědčit názoru, že v této právní věci řešil odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. Shora již bylo také konstatováno, že odvolací soud ve svém rozsudku neřešil ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem.

Nebyly tedy u dovolání dovolatelů shledány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 .

Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelů podle ustanovení a , a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. ledna 2007

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu