Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
7 C 129/2021
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 21.577,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.421 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,05 % z částky 18.421 Kč od datum do zaplacení, to vše do šesti měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1.140,98 Kč, smluvní pokutu 2.016 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19.561,98 Kč od datum do datum a úrok 14,48 % ročně z částky 19.561,98 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.421 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,05 % z částky 18.421 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do šesti měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1.140,98 Kč, smluvní pokutu 2.016 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19.561,98 Kč od [datum] do [datum] a úrok 14,48 % ročně z částky 19.561,98 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky 19.561,98 Kč, smluvní pokuty 2.016 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, a náhrady nákladů řízení, to vše na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 25.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem za poskytnutí, ve 30 měsíčních splátkách po 2.193 Kč, počínaje březnem 2013. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne datum na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný ke dni podání žaloby na svůj dluh uhradil celkem 6.579 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 19.561,98 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku z úvěru od
datum v sazbě 14,48 % ročně, což je sazba stanovená v souladu s §1802 občanského zákoníku, pro případ nejsou-li ujednány úroky z úvěru. Tato sazba odpovídá úrokům obvyklým, požadovaným za úvěry poskytované bankami v místě bydliště dlužníka a době uzavření smlouvy. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty 5 x 175,44 Kč, což je 8% z výše splátky číslo 1, 2, 3, 4 a 5 za prodlení přesahující 15 dní a smluvní pokutu 4 x 285,09 Kč, což je 13% z výše splátky číslo 2, 3, 4 a 5 a prodlení přesahující 30 dní, to vše v souladu s ujednáním čl. 12 smlouvy. Celkem na smluvních pokutách požaduje žalobkyně zaplacení 2.016 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení 7,05 % ročně z částky 19.561,98 Kč od datum do zaplacení. Podáním ze dne datum doplnila žalobkyně skutková tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. K vymožení pohledávky bylo vedeno rozhodčí řízení, exekuční řízení bylo následně zastaveno pro neplatnost rozhodčího nálezu. V rámci exekučního řízení nebylo ničeho vymoženo.
2. Žalovaný se ve věci samé, k výzvě soudu, nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
3. U jednání dne 20. 1. 2022 navrhla žalobkyně vyhovění žalobě v plném rozsahu. Žalovaný se k jednání nedostavil. I když žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud v daném případě tento rozsudek nevydal, neboť jak je níže uvedeno, shledal uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou.
4. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování listinnými důkazy:
Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum, smluvními ujednáními smlouvy o úvěru opatřenými podpisem žalovaného, platební bilancí ke smlouvě číslo kartou klienta k číslu smlouvy číslo ke dni tisku datum, oznámením o schválení úvěru ze dne
datum spolu s dodejkou ze dne datum, splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru číslo částečným výpisem žalobkyně z účtu vedeného u právnická osoba ze dne datum, fakturou číslo ze dne datum k úhradě smluvní pokuty ve výši 1.096 Kč za prodlení s úhradou splátky číslo fakturou číslo ze dne datum k úhradě smluvní pokuty ve výši 285 Kč za prodlení s úhradou splátky číslo fakturou číslo ze dne datum k úhradě smluvní pokuty ve výši 635 Kč za prodlení s úhradou splátky číslo listinou obsahující výpočet smluvního úroku, předžalobní výzvou ze dne datum spolu s dokladem o odeslání žalovanému ze dne datum, výpisem ze systému časových řad příjmení příjmení, hodnocením klienta ke smlouvě číslo ze dne datum, příkazem k povolení inkasa ze dne datum, předsmluvním formulářem, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, pracovní smlouvou, dodatkem k pracovní smlouvě, výplatnicemi za listopad, prosinec 2012 a leden 2013, výpisem registru NRKI ke dni datum, výpisem z registru SOLUS ke dni datum, výpisem z účtu u právnická osoba ze dne datum, rozhodčím nálezem č. j. 102 Rozh 4983/2013-7 ze dne 5. 11. 2013, usnesením Okresního soudu ve Vyškově č.j. 25 EXE 1452/2014-57 ze dne 11. 1. 2021.
5. Z infomačního systému Okresního soudu ve Vyškově bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba smlouvu o úvěru ve výši 100.000 Kč. Úvěr nesplácel, proto byl ke dni datum zesplatněn a od datum vymáhán soudně pro částku 121.671,82 Kč. Dále že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba smlouvu o úvěru ve výši 50.000 Kč. Úvěr nesplácel, proto byl ke dni datum zesplatněn a od datum vymáhán soudně pro částku 69.257,81 Kč. V letech 2013 až 2016 bylo proti žalované zahájeno 7 exekučních řízení k vymožení úvěrů od bankovních i nebankovních subjektů.
6. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
7. Žalovaný vyplněním formulářové žádosti zažádal dne datum o poskytnutí revolvingového úvěru – bezúčelového spotřebitelského úvěru, v celkové výši 25.000 Kč. K datu datum byla žalobkyní nabídka na uzavření smlouvy o úvěru akceptována, oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno poštou na korespondenční adresu dle smlouvy. V oznámení je sděleno schválení úvěru ve výši 25.000 Kč a konečné parametry poskytovaného úvěru, základní doba trvání činí 30 měsíců, základní počet měsíčních splátek 30, základní celková částka splatná úvěrovaným činí 65.790 Kč, celková výše měsíční splátky 2.193 Kč, výpůjční úroková sazba úvěru činí 118,38 %. Ke smlouvě je přiložen splátkový kalendář s rozpisem splátek splatných od datum do datum. Uvedenou akceptací došlo k uzavření smlouvy, kterou je uvedený návrh, ve spojení s oznámením o schválení úvěru. Dne datum byl úvěr ve výši 25.000 Kč vyplacen na účet uvedený ve smlouvě vedený u právnická osoba na jméno jméno příjmení. Nominální výše úvěru činila 65.790 Kč, kdy smluvní odměna činí 40.790 Kč. Žalovaný ke dni datum (datum tisku karty) splatil celkem 6.579 Kč, na nominální výši úvěru zbývá doplatit 59.211 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr formulářem hodnocení klienta. Dále prověřila žalovaného v Nebankovním registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS. Žalobkyně hodnotila klienta dle bodového systému, který má reflektovat věk, délku zaměstnání, příznak v SOLUS, příznak v NRKI, zda se jedná o nového nebo stávajícího klienta, bydliště, požadovanou délku splatnosti, poměr požadované částky vs. volné prostředky klienta a rodinný stav. Žalobkyně zjistila, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr ve zkušební době, ani dlouhodobě ve stavu pracovní neschopnosti, nebyla prováděna exekuce srážkami ze mzdy, žalovaný má volné zdroje ke splácení ve výši 3.130 Kč, nesplácí žádný jiný dluh, není evidován v insolvenčním rejstříku a nemá u žalobkyně smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Zaměstnavatel klienta nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, a obchodník jednající s klientem doporučil úvěr ke schválení. Z doloženého výpisu z databáze SOLUS (tištěn k datu datum) soud zjistil, že k žalovanému nebyla evidována dlužná částka po splatnosti, klientovi nebyl přiřazen žádný příznak. Z doloženého výpisu z NRKI, který je tištěn k datu datum, soud ničeho nezjistil, neboť klientovi nebylo přiřazeno skóre, kód příznaku 16 dle legendy znamená„ klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak)“. Z hodnocení klienta dále soud zjistil, že žalovaný byl v době sjednání úvěru zaměstnancem právnická osoba se sídlem v obec s průměrným měsíčním příjmem 11.465 Kč, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do datum. Dále žalovaný uvedl, že je svobodny, má maturitu a bydlí u rodičů. Jako měsíční výdaje žadatele je uvedena částka 3.800 Kč, která dle žalobkyně vychází z paušální částky pokrývající životní minimum a náklady spojené s výživou a zajištěním základních potřeb. Z úřední činnosti soudu je známo, že tato částka je uváděna pravidelně i v jiných smlouvách ve vztahu k jiným žadatelům o úvěr, a jedná se tak o zmechanizovaný a konstantní systém vyjádření fixních nákladů předpokládaných u průměrného žadatele o úvěr. V hodnocení klienta nejsou uvedeny žádné splátky půjček, úvěrů atd. a dále v položce nájemné, inkaso, doprava, ostatní částka 4. 000 Kč. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši 3.130 Kč. Žalovaný na svůj dluh z úvěru zaplatil celkem 6.579 Kč. Bankovní účet, na který byl úvěr vyplacen, je veden na jméno jméno příjmení. Na uvedený účet byla vyplácena mzda žalovaného, dále invalidní a vdovský důchod paní jméno příjmení, dále byla z tohoto účtu hrazena splátka úvěru ve výši 2.955,60 Kč. Na účtu byl k datum evidován minusový počáteční zůstatek.
8. K vymožení pohledávky žalobkyně za žalovaným ze smlouvy o úvěru číslo bylo vedeno rozhodčí řízení. Exekuce dle vydaného rozhodčího nálezu byla následně usnesením Okresního soudu ve Vyškově č. j. 25 EXE 1452/2014 -57 ze dne 11. ledna 2021 zastavena jako nepřípustná, z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy. V průběhu exekučního řízení nebylo ničeho vymoženo.
9. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovanou ze smlouvy o úvěru se řídí dle výslovného smluvního ujednání zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.
10. Dle § 9 odst. 1 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
11. V dané věci se jednalo o komerčně nazývaný„ rychlý“ spotřebitelský úvěr nabízený mimo jiné osobám v postavení spotřebitele, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr nebo zápůjčku od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s jejich osobou. Soudu je známo, že v případě tohoto poskytování peněžních prostředků, je vyžadováno minimální zajištění (pokud vůbec) ve srovnání s bankami a požadavky klientů jsou vyřizovány mnohem pružněji, než tomu bývá u tradičně konzervativnějších bank, což je ale vzhledem k jejich zaměření pochopitelné. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
12. Žalobkyně byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna si vyžádat od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výpisem z účtu, výplatní páskou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně se zabývala poměry žalovaného, avšak dle závěru soudu tak neučinila dostatečně, s vynaložením odborné péče. Z informací zjištěných soudem byla finanční situace a tedy i úvěruschopnost žalovaného špatná, jeho pevný příjem činil toliko 11.465 Kč, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do datum, tedy po dobu trvání úvěru neměl žalovaný zajištěn stálý příjem. Výdaje žalovaného byly stanoveny paušální částkou bez dalšího ověření. Soud zcela postrádá doložení výdajů na bydlení (např. dokladem SIPO), výdajů na dopravu do zaměstnání, když sídlo zaměstnavatele žadatele bylo v jiné obci než bydliště žadatele, stejně tak nebylo řádně ověřeno dluhové zatížení žadatele o úvěr, když lustrace v rejstříku NRKI postrádá hodnotu příznaku a lustrace v registru SOLUS má kód příznaku 16, což dle legendy znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná. Věrohodnost uvedených listinných důkazů je zpochybněna zjištěním soudu ohledně značného dluhového zatížení žalovaného od roku 2010. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud je výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele informace k jeho majetkové situaci (k jeho výdajům), resp. učinil by odpovídající závěry z pořízeného výpisu rejstříku SOLUS. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Ačkoli to žalobkyně v obecné rovině tvrdí, v tomto konkrétním případě neprokázala, že by zjišťovala (ověřovala) výdaje žadatele – náklady na bydlení, výši dluhového zatížení, náklady na dopravu do zaměstnání. Na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout, naopak s ohledem na nejisté pokračování pracovního poměru žalovaného po uplynutí sjednané doby trvání pracovního poměru bylo namístě více zvažovat možnosti žadatele řádně splácet. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
13. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným.
14. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 25.000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 6.579 Kč. Žalovaný tedy dluží žalobkyni 18.421 Kč, soud žalovaného k zaplacení této částky zavázal. Dále soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení od datum (první den prodlení po uplynutí lhůty k plnění stanovené předžalobní výzvou ze dne datum) do zaplacení v sazbě 8,05 % ročně. Ve zbytku nároku žalobu zamítl.
15. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a za použití (per analogiam) ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru o spotřebitelském úvěru, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného v řízení a také ke skutečnosti, že veškeré soudní písemnosti byly žalovanému doručovány náhradním doručením, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době šesti měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 21.577,98 Kč s úrokem z úvěru 14,48 % ročně (kapitalizovaným ke dni datum ve výši 23.514,25 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 18.421 Kč. V dané věci tedy byl úspěšný žalovaný v rozsahu 18,3% (čistý úspěch). Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.