Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 982/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2002, č. j. -19, kterým tento soud zamítl návrh, jímž se navrhovatelka domáhala vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze odpůrce ze dne 23. května 2000, jímž byla vyloučena z družstva. Dále uložil navrhovatelce zaplatit odpůrci na nákladech řízení 17. 983,50 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2004, č.j. -64, kterým tento soud zrušil předchozí rozsudek odvolacího soudu v této věci a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, uzavřel, že z hlediska ostatních navrhovatelkou tvrzených důvodů neplatnosti napadeného usnesení členské chůze, lze jen opakovat závěry, které odvolací soud vyslovil ve zrušeném rozhodnutí. Jediné, v čem se odvolací soud ve zrušeném rozhodnutí rozcházel se soudem prvního stupně, byl závěr o nepřípustnosti „podmíněného vyloučení“. Nyní, jsa vázán právním názorem dovolacího soudu, již neshledává žádný důvod, pro který by bylo rozhodnutí o vyloučení neplatné. To, že žalobkyně po dobu delší než tři měsíce neplatila úhradu, sporné mezi stranami nikdy nebylo, jakož ani to, že tato skutečnost zakládala důvod pro vyloučení navrhovatelky z družstva. Předpokladem pro vyloučení je objektivní stav, aniž by stanovy či zákon rozlišovaly příčinu, pro které člen úhradu za byt neplatil. Navíc, jak z řízení před soudem prvního stupně vyplynulo, se navrhovatelka dostala do prodlení proto, že půjčila peníze do podnikání a nebyly jí vráceny. S verzí, že neplatila ze zdravotních a sociálních důvodů, přichází poprvé až v odvolání, aniž by vysvětlila, proč tím popírá své původní tvrzení, s nímž se obrátila na představenstvo se žádostí, aby jí byl prodloužen termín zaplacení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatelky protiprávností netrpí a důvod pro vyslovení jeho neplatnosti podle § 231 odst. 4 obch. zák., ve znění účinném před 1. lednem 2001, zde dán není.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení (dále jen „“), co do důvodu na ustanovení a b)

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že rozhodnutí spočívá, resp. mělo spočívat, na posouzení, zda je výkon práva odpůrce na její vyloučení z družstva v rozporu s dobrými mravy či nikoli a zda lze v souvislosti s posuzováním platnosti či neplatnosti vyloučení člena z bytového družstva brát vůbec ohled na institut dobrých mravů, když se na první pohled jedná čistě o obchodně právní věc, potažmo, zda odvolací soud tvrzený rozpor s dobrými mravy neměl posoudit z hlediska ustanovení § 265 obchodního zákoníku.

Dovolatelka rovněž namítá, že řízení před odvolacím soudem trpí vadou, která spočívá v tom, že se odvolací soud otázkou dobrých mravů vůbec nezabýval, ač dovolatelka tvrdila a prokazovala důvody, pro které nesplnila svoji povinnost člena bytového družstva. Dále pak dovolatelka namítá, že odvolací soud neprovedl důkazu ze dne 23. května 2000, resp. nevyvodil z tohoto důkazu žádné závěry. V danéě se dovolatelka údajně měla zavázat k převodu členských práv a povinností na pana Daniela Šotolu a současně i k doplacení dluhu do 24. května 2000. Dovolatelka soudí, že se odvolací soud měl zabývat tím, z jakých důvodů neplnila jednu ze svých základních povinností, a to zejména v případě, kdy prokazovala svoji tíživou sociální situaci způsobenou zdravotními potížemi.

Dovolání není přípustné.

Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné výhrady, kterými dovolatelka namítá, že řízení před odvolacím soudem trpí vadou, která spočívá v tom, že se odvolací soud vůbec nezabýval otázkou dobrých mravů, ač dovolatelka tvrdila a prokazovala důvody, pro které nesplnila svoji povinnost člena bytového družstva, tj., že se v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal se všemi jejími argumenty a námitkou, že odvolací soud neprovedl důkazu ze dne 23. května 2000, resp. nevyvodil z tohoto důkazu žádné závěry.

K tomu je třeba uvést, že tvrzení dovolatelky, že se odvolací soud nezabýval jejím tvrzením o rozporu usnesení členské schůze s dobrými mravy, není pravdivé, neboť odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uzavřel, že z řízení před soudem prvního stupně vyplynulo, že se navrhovatelka dostala do prodlení proto, že půjčila peníze do podnikání a nebyly jí vráceny. Dále uzavřel, že s verzí, že neplatila ze zdravotních a sociálních důvodů, přichází poprvé až v odvolání, aniž by vysvětlila, proč tím popírá své původní tvrzení, s nímž se obrátila na představenstvo se žádostí, aby jí byl prodloužen termín zaplacení. Z uvedeného plyne, že odvolací soud vyhodnotil na základě skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně, námitkou dovolatelky jako nedůvodnou.

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatelka jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení a odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a odpůrci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 2. ledna 2007

JUDr. Ivana Štenglová, v. r.

předsedkyně senátu