Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 620/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 5. 2004, č.j. -6, ve výroku pod bodem I., jímž Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2002, č.j. -45, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2004, č.j. -74, výkon rozhodnutí uložením pokuty 50.000,- Kč. Usnesení soudu prvního stupně odvolací soud změnil jen ve výroku pod bodem II. tak, že výši nákladů, které je povinna zaplatit povinná oprávněnému, určil částkou 2.650,- Kč. Dále rozhodl, že je povinná povinna zaplatit oprávněnému náklady odvolacího řízení 825,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že splnění vymáhané povinnosti zdržet se užívání označení „t“, jak je uvedeno v přihlášce ochranné známky č. 176466 podané u Ú. p. v. dne 7. února 2002, soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá a vychází v tomto směru z tvrzení oprávněného. Výši pokuty shledal s ohledem na povahu vymáhané povinnosti přiměřenou.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) – namítá povinná, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (, b/ ). Vady řízení spatřuje v tom, že odvolací soud neprovedl dokazování, zda-li povinná povinnost uloženou jí exekučním titulem splnila a že se v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval ani opodstatněností jejího tvrzení, že vymáhanou povinnost splnila s poukazem, že jde o irelevantní námitku. Nesprávné právní posouzení shledává v tom, že nesplnění vymáhané povinnosti nebylo posuzováno jako jeden z předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí, zejména když z ustanovení vyplývá, že soud pokutu povinnému subjektu uloží za porušení příslušné povinnosti. Navrhla, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu zřetelně nepřednesla, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.        O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Právní závěr odvolacího soudu, že předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí není zjištění, že povinná nesplnila povinnost uloženou jí exekučním titulem, je v souladu s ustálenou soudní praxí. Ta je přitom dlouhodobě jednotná v tom, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezjišťuje, zda (v jakém rozsahu) povinná vymáhanou povinnost dobrovolně splnila, popřípadě zda ve smyslu „jinou“ povinnost porušila (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí“, Cpj 159/79, ze dne 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek sešit 9-10, ročník 1981 pod č. 21, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. , uveřejněný pod č. 69, ročník 1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR). Okolnost takové povahy může být hodnocena jen v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (, ).

Námitkou, že soudy neprověřovaly, zda a v jakém rozsahu byla vymáhaná povinnost splněna, a že tuto skutečnost nehodnotil odvolací soud ani v odůvodnění svého rozhodnutí, uplatňuje dovolatelka dovolací důvod uvedený v , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle ( ) založit nemůže.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první o.s.ř, a ; oprávněnému však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2006

JUDr. Pavel  K r b e k , v. r.

předseda senátu