Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 248/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované se odmítá.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit

na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobce částku 5.890,- Kč jeho zástupci, advokátu.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. prosince 2003, č.j. -143, ve znění opravného usnesení ze dne 9. listopadu 2004, č.j. -185, výroky I. a II. zastavil řízení o požadavku žalobce na zaplacení příslušenství z částky 82.648,40 Kč a na zaplacení částky 118.027,30 Kč s příslušenstvím. Výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s příslušenstvím. Výroky IV. a V. zamítl žalobu na zaplacení částky 210.969,90 Kč s příslušenstvím

a na zaplacení příslušenství z částky 100.000,- Kč. Výrokem VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. září 2004, č.j. -179, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. října 2004, č.j. -183, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil

a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud převzal skutková zjištění a právní posouzení učiněná soudem prvního stupně. Shodně s ním vzal za prokázané, že mezi účastníky řízení nebyla nikdy uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo vypracování literární verze scénáře

i poskytnutí různých služeb souvisejících s přípravou audiovizuálního díla. Žalobce měl zájem nejen na vytvoření scénáře, ale též na jeho užití, které bez souhlasu žalované bylo vyloučeno, jak vyplývá z ustanovení tehdy platného o literárních, vědeckých a uměleckých dílech (autorský zákon). Vyplacená částka 100.000,- Kč byla zálohou na scénář, a byla žalované vyplacena bez právního důvodu.

U žalované tím vzniklo bezdůvodné obohacení podle ustanovení a 2 (dále jen „“), které je povinna vydat.

Rozsudek Městského soudu v Praze byl doručen zástupci žalované dne

31. prosince 2004 a téhož dne nabyl právní moci.

Proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podala žalovaná dne 28. února 2005 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení (dále jen „“) s tím, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení

a b) s tím, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle dovolatelky v otázce, zda byla mezi účastníky uzavřena konkrétní smlouva, soudy obou stupňů správně neaplikovaly hmotněprávní ustanovení na zjištěný skutkový stav. Domnívá se, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena ústně, podle příslušných ustanovení a splněna byla odevzdáním scénáře žalobkyni. Dále namítá, že se soudy nezabývaly otázkou, jaká smlouva byla mezi účastníky uzavřena. Uvádí, že šlo o složitý komplex vztahů, který odpovídá uzavření několika smluv – smlouvy o dílo podle ustanovení ásl. , o vytvoření scénáře, dále smlouvy podle ustanovení autorského zákona, a smlouvy příkazní podle ustanovení ásl. Upozorňuje, že vyplacená částka 100.000,- Kč se pouze zčásti týkala scénáře, když dílem byla odměnou za její další činnosti pro žalobce. Soud měl tuto námitku posoudit na základě ustanovení poslední věty jako obranu žalované uplatněním vzájemných práv. Protože se tak nestalo, řízení je zatíženou vadou, když o tomto úkonu žalované soud vůbec rozhodl.

Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 zpět k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalobce podáním ze dne 18. dubna 2005. Má zato, že dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Žalovaná v dovolání uvádí řadu nových skutečností, ke kterým dovolací soud nemůže přihlížet. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl a přiznal žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení.

K vyjádření žalobce podala žalovaná repliku, ve které zdůrazňuje, že dovolání je přípustné především v otázce zda došlo k uzavření či neuzavření smlouvy o vytvoření

a užití autorského díla (scénáře).

Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 3 , jímž byl změněn , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnout podle dosavadních právních předpisů, tj. podle (dále opět již jen \"\") ve znění účinném do 31. března 2005.

Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , přičemž se tak stalo

ve lhůtě stanovené ustanovením Dále vzal v úvahu, že dovolání je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání, když dovolání vychází z úpravy přípustnosti dovolání podle Její předpoklady však naplněny nejsou.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil

( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností a dovolací soud dospěje

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

V dané věci není dovolání přípustné podle ustanovením § 237 odst. 1 písm. a)

a b) , neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle , je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Kdy tomu tak je, se příkladmo uvádí

v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy, resp. dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Podstatné současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.

Protože je dovolací soud vázán dovoláním ( věta první ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska v něm obsažených námitek.

Podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení se

od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení a b) nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle a b) , může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů ( a 3 ), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle , lze napadnout jen z důvodu vad řízení

a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a)

a b) To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení může být založena jedině v případě, že

v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení

Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení , není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v souzené věci). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením

ve spojení s je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp.zn. ). Proto také nelze přihlédnout k dovolatelkou současně fakticky uplatněnému dovolacímu důvodu podle ustanovení spočívajícího

ve výtkách nedostatků skutkových zjištěních.

Autorské právo k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno slovem, písmem, náčrtem, skicou nebo v jakékoliv jiné vnímatelné podobě ( tehdy platného , o literárních, vědeckých a uměleckých dílech – dále opět jen „autorský zákon“). Autor má právo na ochranu svého autorství, právo s dílem nakládat a právo na odměnu za tvůrčí práci ( cit. zákona). Užít dílo, pokud to není dovoleno přímo zákonem, lze jen se svolením autora. Svolení k užití díla uděluje autor smlouvou ( autorského zákona). Na smlouvy o jiném užití díla se přiměřeně vztahují ustanovení a autorského zákona ( citovaného zákona).

Bylo již konstatováno, že odvolací soud na základě provedeného dokazování dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že v souvislosti s vyplacením žalované částky neexistoval mezi účastníky smluvní vztah, a to ani na základě smlouvy o dílo ( násl. ), jejímž předmětem by bylo vypracování literární verze scénáře, stejně jako poskytnutí různých služeb s přípravou audiovizuálního díla, resp. ani

na podkladě smlouvy podle § 14 odst. 1 tehdy platného autorského zákona, apod. Dovolatelka s těmito závěry nesouhlasí, když má zato, že řešení případu si žádá nejen úplné zjištění skutkového stavu, ale též správné podřazení tohoto skutkového stavu pod konkrétní hmotněprávní normu. Zde je ovšem třeba připomenout, že odvolací soud v této souvislosti vycházel ze skutečnosti, že sama žalovaná se v průběhu řízení k okolnostem vztahu mezi účastníky nevyjadřovala konzistentně. Jeho závěr, že nebylo prokázáno uzavření jakékoliv smlouvy mezi účastníky, se proto jeví jako přiléhavý.

Z napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu tak nevyplývá, že by jej bylo možno považovat za rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, jak to má

na mysli ustanovení a odst. 3 Protože tedy není dán žádný

z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací

( ) dovolání jako nepřípustné odmítl ( ve spojení s téhož zákona).

Dovolací soud rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je za situace, když podané dovolání bylo odmítnuto, odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení

s , a , když v dovolacím řízení žalobci vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ,

o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je určena podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny

za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů

v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti

č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").

Podle § 2 vyhlášky se sazby a odměny stanoví pro řízení v jednom stupni

z peněžité částky, která je předmětem řízení, nebo podle druhu projednávané věci (odstavec 1). V sazbě podle prvního odstavce uvedeného ustanovení jsou zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem nebo notářem, s výjimkou odměny za úkony, které patří k nákladům řízení, o jejichž náhradě soud rozhoduje podle (odstavec 2).

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. V dané věci je určena podle § 3 odst. 1 bodu 5. částkou 19.500,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno s přihlédnutím k § 18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny zástupce žalobce snížit o 50 %, t.j. na částku 9.750,- Kč. Současně s ohledem na to, že dovolací soud dovolání odmítl, byla uvedená částka odměny podle ustanovení § 15 ve spojení

s § 14 odst. 1 vyhlášky dále snížena o 50 % na 4.875,- Kč.

upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů

a na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1 vyhlášky

č. ). K nákladům řízení žalobce proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč ( ). Celkem tak činí sazba odměny v tomto řízení spolu s paušální náhrada hotových výloh advokáta celkem 4.950,- Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), pak za situace, kdy dovolací řízení bylo zahájeno dne 28. února 2005, patří podle ustanovení k nákladům řízení žalobce rovněž částka odpovídající této dani představované částkou 940,- Kč. Celkem tak výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení žalobce činí 5.890,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2006

JUDr. Pavel   Pavlík, v.r.

předseda senátu