Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 246/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyň a/ F. J., b) J. P., c) J. H., všech zastoupených advokátem, proti žalované Československé obchodní bance, a.s., o zaplacení částky 159.581,28 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8.9.2005, č.j. -46, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25.1.2005, č.j. -26, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyním F. J. částku 79.790,64 Kč, J. H. 39.892,32 Kč a J. P. 39.892,32 Kč, všem spolu s úrokem z prodlení ve výši 6,5 % ročně od 16.4.2002 do zaplacení. Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud uzavřel, že platnost nájemní smlouvy ze dne 29.8.1991, uzavřené mezi první ze žalobkyň a právním předchůdcem ostatních spoluvlastnic nemovitosti (domu čp. 105 v Kladně) s pronajatými nebytovými prostorami jako pronajímateli           a právní předchůdkyní žalované jako nájemkyní, byla podmíněna předchozím souhlasem příslušného orgánu Městského úřadu v Kladně – jednalo se o obchodní prostory. Dopisy žalobkyň Městskému úřadu se sice obecně zmiňují o záměru prostory pronajmout (Investiční bance jako právnímu předchůdci žalované), ale jejich skutečným účelem bylo dosáhnout vyklizení nájemníků bytů v souvislosti se špatným stavem objektu a nezbytností rekonstrukčních prací. Městský úřad proto nemohl dovodit žádost o souhlas k uzavření nájemní smlouvy ve smyslu ,            o nájmu a podnájmu nebytových prostor, v tehdejším znění, a také jej neudělil; následkem byla absolutní neplatnost nájemní smlouvy ( cit. zák.). Neobstál ani dodatek č. 10 ze dne 15.2.2000 – je pouhou změnou nájemní smlouvy, sjednanou ve smyslu o.z. za účelem změny výše nájemného; je-li neplatná samotná nájemní smlouva, je stižen sankcí neplatnosti i tento dodatek (nelze jej považovat za samostatnou resp. novou smlouvu o nájmu). Mezi stranami tedy neexistoval nájemní vztah, a poněvadž navíc žalovaná prostory v době, za níž je požadováno nájemné, již neužívala (vyklidila je), nebylo žalováno poprávu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly všechny žalobkyně dovolání, které opřely o tvrzený zásadní právní význam napadeného rozsudku a o nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Podle nich bylo nutné zohlednit, že podmínka předchozího souhlasu správního orgánu byla zrušena (novelou ), a navíc dodatek č. 10 splňuje zákonné podmínky nájemní smlouvy; strany se také podle něj chovaly. Při výkladu relevantních právních úkonů mělo být náležitě použito ustanovení o. z. o vůli účastníka právního úkonu, projevené v souvislosti s jazykovým vyjádřením. Dovolatelky žádaly, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů nižších instancí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně, zastoupené advokátem, podaly dovolání v zákonné lhůtě (, ). Žalobkyně dovozovaly přípustnost dovolání z ustanovení a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo  možné podřadit  pod

Dovolání však není přípustné.

Přípustnost dovolání je podle dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle , b/ (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žádný z těchto znaků zásadního právního významu rozsudku, napadeného dovoláním, však nebyl naplněn. Právní otázky nastolené dovolatelkami nebyly odvolacím soudem vyřešeny v rozporu s hmotným právem a také postrádají judikatorní přesah resp. nestaly se předmětem rozhodovací kontradikce mezi odvolacími soudy či mezi senáty dovolacího soudu. Zejména zcela konkrétní otázka výkladu právního úkonu (dodatek smlouvy, sdílející její právní osud) je řešena právě a jen ad hoc.

Pokud jde o otázku (ne)platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor, sjednané mezi žalobkyní F. J. a MUDr. PhMr. F. P. jako právním předchůdcem dalších žalobkyň na straně jedné a Investiční bankou (předchůdcem žalované) na straně druhé, pak se dovolací senát cítí vázán právním závěrem, přijatým velkým senátem Nejvyššího soudu dne 20. 1. 2004 pod sp. zn. a publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7/2005. Nejvyšší soud tu deklaroval absolutní neplatnost nájemní smlouvy bez jakýchkoli výjimek, absentovalo-li splnění podmínky předchozího souhlasu obecního úřadu ke smlouvě o nájmu nebytových prostor, uzavírané za účelem provozování obchodu a služeb.

Dovolací soud proto podle věty první a dovolání žalobkyň odmítl.

Úspěšné protistraně nevznikly v řízení o dovolání žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 21. prosince 2006

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu