Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1019/2006

U S N E S E N Í

I.     Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 11. 2005, č.j. -136, potvrdil rozsudek Okresního soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 5. 2003, č.j. -96, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je nájemkyní bytu č. 12 sestávajícího ze dvou pokojů a příslušenství, v domě č.p. 1159, ulice Č. v B., zapsaného na LV č. 4292 pro k.ú. B. u Katastrálního úřadu v B., který je v podílovém spoluvlastnictví žalovaných (dále jen „byt“ nebo „předmětný byt“), a uložení povinnosti žalovaným do tří dnů od právní moci rozsudku předat tento byt žalobkyni ve stavu způsobilém k užívání a umožnit jí nerušený výkon práva nájmu tohoto bytu a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Skutkový závěr soudu prvního stupně učiněný na základě provedeného dokazování, že žalobkyně neprokázala vedení společné domácnosti se svou babičkou – původní nájemkyní předmětného bytu – ke dni její smrti (23. 10. 1996), shledal odvolací soud správným. Ztotožnil se i s jeho právním závěrem, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, že je nájemkyní předmětného bytu ( ), protože otázkou, zda na žalobkyni přešlo právo nájmu  bytu ve smyslu obč. zák, se soud musel zabývat jako otázkou předběžnou v rámci posouzení žalobkyní uplatněného požadavku, aby jí byl byt předán a aby jí byl umožněn nerušený výkon práva nájmu. V otázce splnění podmínek pro přechod nájmu odvolací soud rovněž shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že podmínka vedení společné domácnosti s původním nájemcem bytu nebyla u žalobkyně splněna, proto požadavek žalobkyně na předání předmětného bytu a umožnění nerušeného výkonu práva nájmu žalovanými shledal nedůvodným. Odvolací soud se dále vypořádal s odvolací námitkou žalobkyně, že měla být  soudem prvního stupně v souvislosti s jeho posouzením naléhavého právního zájmu na určovací žalobě poučena o vadách podání a o jejich odstranění, a rovněž s odvolací námitkou, jíž žalobkyně napadala způsob hodnocení důkazů soudem prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále jen „o.s.ř“) a v němž uplatňuje dovolací důvod podle Zásadní právní význam spatřuje dovolatelka v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v rozporu s již dříve publikovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu a v rozporu sd, neboť odvolací soud nenapravil žalobkyní v odvolání vytčená pochybení soudu prvního stupně, čímž „zcela ignoroval ústavní pořádek ČR i judikaturu Nejvyššího soudu“. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který provedl výslech svědkyně V. bez toho, že by žalobkyni při něm umožnil účast (zde shledává dovolatelka rozpor s „rozhodnutími Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ÚS 8/98“) a odvolací námitkou uplatněnou ohledně tohoto pochybení se vůbec nezabýval, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Další vadu řízení shledává dovolatelka ve způsobu hodnocení důkazů. Postup, kdy odvolací soud shodně se soudem prvního stupně označil některé svědecké výpovědi za méně věrohodné než jiné, považuje dovolatelka za „nepřípustnou manipulaci se skutkovým stavem“ a porušení ustanovení Protože je celé řízení zatíženo vadami, navrhuje dovolatelka, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací  posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 2 a 3 – podle ustanovení ve znění účinném do 31. 3. 2005 (dále též jen „“) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena ustanoveními a c)

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam  ( )  zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle     , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Vady uvedené v , a b) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i kdyby jimi bylo řízení postiženo, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout (i z úřední povinnosti)  pouze v případě přípustného dovolání ( věta druhá ).

Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Jestliže tedy dovolatelka uplatňuje jako dovolací důvod vadu řízení, které se odvolací soud měl dopustit tím, že nenapravil pochybení soudu prvního stupně, jež mělo spočívat v tom, že neumožnil dovolatelce účast při výslechu svědkyně, nemůže tato námitka založit přípustnost dovolání podle     Nejvyšší soud k ní proto přihlédnout nemohl, i kdyby touto vadou bylo řízení skutečně postiženo.

Napadá-li dovolatelka způsob hodnocení důkazů odvolacím soudem, resp. soudem prvního stupně, uplatňuje tak, jak vyplývá z obsahové konkretizace této námitky, dovolací důvod podle a odst. 3 , kterým lze rozhodnutí vytýkat, že vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. K takto uplatněnému důvodu však dovolací soud rovněž přihlédnout nemohl, neboť jeho použití je spojeno toliko s dovoláním přípustným ve smyslu ustanovení nebo písm. b) ( ).

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud  podle věty první a dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl, aniž nařizoval jednání       ( věta první ).

Žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, avšak žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měly proti žalobkyni právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. prosince 2006

JUDr. Robert  W a l t r , v. r.

předseda senátu