Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 988/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy          JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR, zastoupené advokátkou, proti povinnému J. M., zastoupenému advokátem, 1.631.330,35 Kč s příslušenstvím, postižením obchodních podílů, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 11. 2004, č.j. -48, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 3. 2004, č.j. -34, jímž okresní soud nařídil podle platebních výměrů oprávněné ze dne 16. 11. 1998, č. 2140106122, ze dne 9. 8. 2000, č. 4140000632 a č. 2140000631, ze dne 7. 9. 2001,  č. 2140100744, ze dne 23. 8. 2000, č. 2140000669 a č. 4240000670, ze dne 8. 10. 2001, č. 2140100845, ze dne 9. 10. 2001, č. 4240100846, ze dne 6. 11. 2002, č. 4240201349 a č. 2140201348 k uspokojení pohledávky oprávněné 1.631.330,35 Kč, pro náklady předcházejícího řízení 83.492,83 Kč a pro náklady vykonávacího řízení 28.135,- Kč, výkon rozhodnutí postižením obchodních podílů povinného ve  společnostech L. M. – F., s.r.o. se sídlem v K. – T. čp. 4, L. M. – T., s.r.o. se sídlem v K. – T. čp. 4  a L. M. – T., s.r.o. se sídlem v K. – T. čp. 4. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, zejména uzavřel, že podkladová rozhodnutí jsou vykonatelná (, , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“), a že navrhovaný způsob výkonu není s ohledem na výši vymáhané pohledávky zřejmě nevhodný ( ). Za nedůvodnou považoval námitku, že osoba, která podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, není aktivně legitimována, postrádá právní subjektivitu a procesní způsobilost.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení ve spojení s ustanovením V dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v tom, že v usnesení označená oprávněná neodpovídá označení účastníka, který je právnickou osobou (blíže viz a , o V. z. p. ČR ve znění do 31. 3. 2006). Z toho dovozuje, že „jde o nedostatek aktivní legitimace na straně oprávněné, resp. způsobilosti být účastníkem exekučního řízení a procesní způsobilosti vůbec“. Naplnění dovolacího důvodu podle shledává jednak v tom, že soud nepřípustně nařídil výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu v obchodních společnostech, ve kterých je povinný jediným společníkem, a jednak v tom, že soud nařídil výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, neboť souběžně probíhají řízení pod sp. zn. a E 2980/2003 o výkon rozhodnutí prodejem podniku, a výkon rozhodnutí v této věci bude mít negativní dopad na cenu podniku a naopak. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení   , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit (a kterým je při přezkumu dovolací soud vázán, viz , věta první, ), je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci).

Povinný, byť v dovolání namítá nedostatek aktivní legitimace oprávněné, nedostatek její procesní způsobilosti a způsobilosti být účastnicí řízení, podle obsahu dovolání ( ) brojí proti jejímu nesprávnému označení v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (z uvedeného důvodu pak nesprávně směšuje vady podání a nedostatek podmínek řízení). Uvedená argumentace – upozorňující na neúplnost či nesprávnost v označení oprávněné osoby – je podřaditelná důvodu podle , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takovým vadám, jakož i k tzv. zmatečnostním vadám však může dovolací soud přihlédnout jen za – zde nenaplněného – předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. , větu druhou, ).

Dovolání není důvodné ani v části vytýkající odvolacímu soudu nesprávnost právního závěru, že výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu lze nařídit i tehdy, je-li povinný jediným společníkem společnosti s ručením omezeným. Dovolací soud již dříve dovodil, že účast povinného ve společnosti s ručením omezeným v důsledku pravomocného nařízení výkonu rozhodnutí postižením jeho podílu zaniká i tehdy, je-li povinný společníkem jediným. Společnost samotná se tím ovšem nezrušuje (srov. ustanovení a a contr. , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“ a společníkovi (zde povinnému) vzniká podle obch. zák. právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výkon rozhodnutí pak podle (včetně poznámky 86 odkazující, kromě jiných, právě i na ustanovení obch. zák.) postihuje – tím, že ji přikazuje oprávněné – pohledávku z tohoto práva na vypořádací podíl (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. ). Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s tímto právním závěrem.

Dovolání není rovněž důvodné, pokud je namítána nevhodnost způsobu nařízeného výkonu rozhodnutí ve smyslu Při nařízení výkonu rozhodnutí nelze na oprávněném požadovat, aby dokládal vhodnost navrženého způsobu výkonu, a je naopak na povinném, aby – avšak teprve ve stadiu řízení o zastavení výkonu – tvrdil a prokazoval, že jde o způsob zřejmě nevhodný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2004, pod č. 38).

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (, věta první, ) podle ustanovení , věty první, a odmítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , větu první, a (oprávněné v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu náklady nevznikly a povinný na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2006

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu