Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 423/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy                JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobců a) V. Ch., b) V. E., c) Z. E., d) J. Z., a e) B. K., všech zastoupených  advokátem, proti žalované Zemědělské akciové společnosti P., a. s., zastoupené  advokátem, o zaplacení majetkového podílu z transformace družstva, vedené u Okresního soudu v Nymburku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. září 2005, č. j. -244, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Nymburku (soud prvního stupně) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 22. prosince 2004, č. j. -180, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit do patnácti dnů od právní moci rozsudku žalobkyni a) částku 242.475,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 30. října 1999 do zaplacení a každému z žalobců b) až d) částku 121.238,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 30. října 1999 do zaplacení (výrok I.), výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení úroku z prodlení ve výši 1 % z přisouzených částek za dobu od 30. října 1999 do zaplacení a výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Pro úplnost zbývá dodat, že v pořadí první (mezitímní) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. února 2003, č. j. -87, byl k odvolání žalované rozsudkem Krajského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 9. října 2003, č. j. -111, změněn tak, že mezitímní rozsudek se nevydává.

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 8. září 2005, č. j. -244, citovaný (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. o  věci  samé a ve výroku IV. o nákladech řízení státu, změnil jej ve výroku III. o prvostupňových nákladech řízení účastníků a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Soudy obou stupňů vzaly z provedených důkazů především za zjištěno, že žalobci jsou vlastníky pozemků (o výměře 21,7471 ha) převzatých a užívaných žalovanou (jejím právním předchůdcem Jednotným zemědělským družstvem ve V., resp. od 1. března 1961 Zemědělským družstvem P. v K. /dále jen „družstvo“/), že ostatní majetek převzatý družstvem od právních předchůdců žalobců činil 1.059.823,- Kč, že žádný z žalobců nebyl členem družstva, že jejich pozemky družstvo užívalo ke dni účinnosti , o zemědělském družstevnictví, že valná hromada oprávněných osob schválila dne 28. října 1992 transformační projekt (dále jen „schválený transformační projekt“), že podle schváleného transformačního projektu byly z čistého jmění družstva ve výši 82.868.000,- Kč odečteny restituční náhrady podle části III. transformačního projektu v celkové výši 7.791.000,- Kč, dále vložený inventář oprávněných osob ve výši 27.405.000,- Kč, zůstatková hodnota meliorací ve výši 6.250.000,- Kč a tzv. členské podíly družstevníků ve výši 41.422.000,- Kč a že čisté jmění družstva po odpočtu uvedených částek (tj. upravené čisté jmění k rozdělení na majetkové podíly) činilo 0,- Kč. Ze znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika, specializace účetní evidence, ceny a odhady podniků JUDr. V. H. mimo jiné zjistily, že celková výměra půdy obhospodařované žalovanou činila k 1. lednu 1990 2.062,777 ha, že výměra půdy všech oprávněných osob obhospodařované k 30. červnu 1992 žalovanou činila 1274,8084 ha (tedy 61,8 % celkové obhospodařované výměry půdy družstva) a že z toho výměra půdy ve vlastnictví žalobců činila 21,7471 ha. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), že žalovaná je osobou povinnou, že žalobci se nestali účastníky žalované podle transformačního projektu a neprovozují ani zemědělskou výrobu a že pokud se s žalovanou nedohodli jinak, mají nárok na vypořádání majetkového podílu v plné výši po sedmi létech od schválení transformačního projektu ( ). Dále rovněž dovodil, že při stanovení majetkových podílů oprávněných osob je zapotřebí vycházet z čistého jmění družstva, které se – nedošlo-li k prodeji majetkových podílů předpokládaných ustanovením – vypočte způsobem upraveným v ustanoveních a 2 Zaujal také názor, že při výpočtu čistého jmění družstva ve smyslu „nelze odečítat členské podíly členů družstva (pokud byly stanoveny z majetku, který členové do družstva skutečně nevznesli) jako majetkový vklad člena dle “. Čisté jmění družstva podle odvolacího soudu činilo 76.618.000,- Kč (tj. čisté jmění družstva v částce 86.868.000,- Kč /správně 82.868.000,- Kč/, od níž lze odečíst zůstatkovou hodnotu meliorací v částce 6.250.000,- Kč), přičemž po odpočtu částek 7.791.085,- Kč (podle       ) a 27.405.000,- Kč (podle ) jde o částku 41.422.000,- Kč zbývající k rozdělení na majetkové podíly podle Podle připadá na žalobce při výměře půdy v jejich vlastnictví (21,7471 ha) částka 353.311,- Kč, tedy 117.770,- Kč pro žalobkyni a) a 58.885,- Kč pro každého z dalších žalobců. Podle jde při vneseném majetku právními předchůdci žalobců ve výši 1.059.823,- Kč o částku 374.190,- Kč, tedy 124.730,- Kč pro žalobkyni a)                a 62.365,- Kč pro každého z dalších žalobců. Za této situace je výsledný majetkový podíl všech žalobců (ve smyslu písmen a/ a c/ ) představován částkou 727.426,- Kč, tj. 242.475,- Kč pro žalobkyni a) a 121.238,- Kč pro každého z dalších žalobců. Odvolací soud – s odkazem na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) – rovněž dovodil, že žalobcům přísluší úrok z prodlení ve výši přisouzené soudem prvního stupně. V této souvislosti rovněž dovodil, že splatnost majetkového podílu nenastává bez dalšího uplynutím sedmi let od schválení transformačního projektu; podle odvolacího soudu uplynutí této doby (doby podle ) zakládá jen nárok na výplatu, pro jejíž splatnost je však zapotřebí, aby věřitel o zaplacení požádal ( obč. zák.). Poté konstatoval, že „i když v této věci byl nárok žalobců soudně uplatněn zjevně předčasně, existující řízení, v němž se žalobci zaplacení domáhali, však po uplynutí sedmi let od schválení transformačního projektu jako faktická výzva k zaplacení působí“.

Proti rozsudku odvolacího soudu (jeho potvrzujícímu výroku ve věci samé) podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , odst. 3 , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „). Za zásadně právně významnou pokládala otázku, „zda je možno žalobce upřednostnit před ostatními oprávněnými osobami, totiž členy zemědělského družstva, kterým byl v souladu  se zákonem o zemědělském družstevnictví č. vypočten jejich majetkový podíl“. V této souvislosti vyjádřila přesvědčení, že se tak stalo „v rámci zákonné procedury, která se celá uskutečnila do 24. 6. 1991, kdy nabyl účinnosti zákon o půdě č. “. Podle názoru žalované proto nelze dovodit, že „tyto majetkové podíly nemohou být odečteny od čistého jmění družstva určeného k rozdělení v rámci transformace v roce 1992“; za této situace „není opodstatněný základ žalobního návrhu směřující vůči žalované, neboť žalovaná stanovila podíly podle zcela v souladu s tímto zákonem, tedy nestanovila je nově až po přijetí transformačního zákona“. Dále v této souvislosti namítla, že odvolací soud při rozhodování zcela opomenul ustanovení . , podle něhož je schválený transformační projekt, jehož součástí je i vymezení čistého jmění družstva, závazný pro oprávněné osoby i pro orgány družstva. Uvedla rovněž, že „v souladu s tehdy platnou metodikou Federálního ministerstva financí, č. j. V/1 – 11 320/92 odečetla od čistého jmění určeného k rozdělení oprávněným osobám hodnotu nepoužitelného majetku, v daném případě hodnotu dožilých a nefunkčních meliorací v objemu kolem 6.250.000,- “. Podle názoru dovolatelky došlo na straně žalobců k neodůvodněnému zvýhodnění, neboť „měli být na svém nároku zkráceni o cca 18 %, stejně jako ostatní oprávněné osoby“, přičemž „toto zkrácení (z důvodu nedostatku majetku, resp. čistého jmění určeného k rozdělení) schválila valná hromada oprávněných osob a soud neměl právo toto rozhodnutí měnit“. Odvolacímu soudu konečně vytkla nesprávné posouzení otázky, „zda žalobcům náleží právo na příslušenství přisouzeného nároku …“. Zdůraznila, že „žalobci byli zvýhodněni už tím, že jim byl přiznán nárok podle náhradového předpisu a nikoliv podle skutečnosti, dále byli zvýhodněni pokud jde o plnění v penězích“, přičemž „nelze souhlasit s tím, aby žalobci ještě inkasovali úrok z prodlení v nemalé výši“. K tomuto podotkla, že „pokud by soud pravomocně rozhodl o plnění v naturální formě, kterou zákon (konkrétně , o úpravě vlastnických vztahů k půdě            a jinému zemědělskému majetku) v souvislosti se zajišťováním zemědělské výroby upřednostňuje, pak by samozřejmě nebyl dán nárok na příslušenství pohledávky“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil nejen napadené rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž         i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Žalobci ve vyjádření k dovolání vyvraceli správnost dovolacích námitek, ztotožnili se s právním posouzením věci soudy obou stupňů a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 8. září 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/

Podle názoru dovolacího soudu je v daném případě vyloučeno uvažovat o přípustnosti dovolání podle Je tomu tak především proto, že v daném případě není naplněna podmínka normovaná citovaným ustanovením, tj. podmínka, že „soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku …“; svým druhým (odvolacím soudem potvrzeným) rozsudkem totiž uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobcům tam uvedené částky s příslušenstvím, zatímco v dřívějším (mezitímním) rozsudku (který byl usnesením odvolacího soudu změněn tak, že mezitímní rozsudek se nevydává) pouze rozhodl, že základ žalobního nároku je opodstatněný.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle   rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle       , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Již na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že je neopodstatněná námitka týkající se nutnosti odečíst od čistého jmění družstva hodnotu „dožilých a nefunkčních meliorací v objemu kolem 6.250.000,- “ a s tím související námitka o neodůvodněném zvýhodnění žalobců, neboť ti „měli být na svém nároku zkráceni o cca 18 %, stejně jako ostatní oprávněné osoby“. Odvolací soud totiž dovodil (viz výklad výše), že čisté jmění družstva činí 76.618.000,- Kč (tj. čisté jmění družstva v částce 86.868.000,- Kč /správně 82.868.000,- Kč/ po odpočtu zůstatkové hodnoty meliorací v částce 6.250.000,- Kč); zůstatkovou hodnotu meliorací v částce 6.250.000,- Kč tedy odvolací soud při výpočtu čistého jmění družstva podle zohlednil (od čistého jmění družstva ji odečetl).

V projednávané věci – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – dovolatelka uplatnila vedle (způsobilého) dovolacího důvodu podle rovněž dovolací důvod podle , jímž brojila proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění pro posouzení otázky příslušenství pohledávky v podobě požadovaných úroků z prodlení. Pro tyto účely nabídla vlastní (odlišný) skutkový stav, zčásti založený na ničím nepodložených úvahách o zvýhodnění žalobců. Přehlédla však, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Jestliže tedy dovolatelka zpochybnila rovněž správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle

S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci je předmětem dovolacího přezkumu otázka, zda při výpočtu čistého jmění družstva lze ve smyslu věty druhé odečítat jako majetkový vklad členů ( ) tzv. členské podíly členů družstva, pokud byly stanoveny z majetku, který členové do družstva skutečně nevnesli. Uvedená právní otázka, jejíž řešení dovolatelka v dovolání zpochybnila, by mohla činit napadené rozhodnutí zásadně prvně významným. Jde však současně o otázku, jejíž výklad se v soudní praxi ustálil a odvolací soud se v daném případě od tohoto ustáleného řešení neodchýlil.

V ustálené soudní praxi nebyl zaznamenán odklon od názoru, že podle , ve znění pozdějších předpisů, je schválený transformační projekt pro oprávněné osoby a orgány družstva závazný ( a tohoto zákona) v částech, které byly schváleny valnou hromadou oprávněných osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. dubna 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 1 v sešitě č. 1 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu z 18. ledna 2005, sp. zn. , z 26. října 2005, sp. zn. a , a usnesení z 1. února 2006, sp. zn. ). V již zmíněném rozsudku ze dne 21. dubna 1998, sp. zn. , Nejvyšší soud rovněž dovodil, že samotný výpočet majetkového podílu podle transformačního zákona má pouze pořádkovou povahu a jeho závaznost pro účastníky transformace nelze ze zákona dovodit. Je-li výpočet majetkového podílu provedený družstvem nesprávný, může se oprávněná osoba domáhat opravy výpočtu u družstva a nebude-li jí vyhověno, může se dovolat soudní ochrany. Stejně tak, zjistí-li družstvo, že jím provedený výpočet je nesprávný, může jej opravit; jestliže již oprávněné osobě nesprávně vypočtenou vyšší částku vyplatilo, může se domáhat vydání bezdůvodného obohacení.

Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 21. září 1999, sp. zn. , uveřejněném pod č. 108 v sešitě č. 10 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, tj. v rozsudku, na nějž odkázaly soudy obou stupňů, jakož i v dalších rozhodnutích (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 11. února 1998, sp. zn. /uveřejněné pod č. 82 v sešitě č. 11 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura/, z 12. prosince 2000, sp. zn. , z 24. září 2001, sp. zn. , a z 28. června 2006, sp. zn. ), také dovodil, že stanovy družstva, které upravily rozdělení hospodářského výsledku vzniklého z činnosti družstva a z využívání majetku členů družstva i jiných osob (později oprávněných osob podle ) mezi členy družstva (personifikační projekt) formou stanovení členských vkladů, jsou v této části v rozporu se zákonem. K odůvodnění uvedeného právního názoru Nejvyšší soud uvedl, že z porovnání ustanovení a   vyplývá, že vytváří-li se majetek družstva mj. sdružením členských podílů a členských vkladů, je za členské podíly i členské vklady možno považovat pouze majetkové vnosy členů do družstva a nelze tedy prohlásit za členský podíl či členský vklad to, co členové do družstva nevnesli. Teprve umožnil postupem zachovávajícím rovnost všech oprávněných osob, tedy nejen členů družstva, rozpočítat na majetkové podíly oprávněných osob i jiný majetek družstva než ten, který pochází z majetkových vnosů členů do družstva. Jestliže tedy družstvo ve stanovách rozhodlo o rozdělení hospodářského výsledku vzniklého z činnosti družstva a z využívání majetku členů družstva, ale i jiných osob (později oprávněných osob podle ) formou stanovení členských vkladů rozdělením majetku družstva mezi členy, postupovalo v rozporu se zákonem, když zákon takové rozdělení, natož výplatu takto určeného “vkladu” na majetku družstva jednotlivým členům, nepřipouštěl. Jakýkoli jiný výklad ustanovení ve vazbě na ustanovení , by založil nerovnost při určení podílu na majetku družstva mezi členy družstva a ostatními oprávněnými osobami. Takový závěr vyplývá i z ustanovení , v němž se jednoznačně určuje, co lze považovat pro účely tohoto zákona za majetkový vklad člena, přičemž ustanovení na ustanovení jeho – co do určení majetkových vkladů – výslovně odkazuje.

Odvolací soud se od uvedené judikatury neodchýlil, jestliže na skutkovém základě, jehož správnost nelze v daném případě zpochybnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle (viz výklad shora), shodně se soudem prvního stupně dovodil, že při výpočtu čistého jmění družstva nelze ve smyslu věty druhé odečítat jako majetkový vklad členů ( ) tzv. členské podíly členů družstva, pokud byly stanoveny z majetku, který členové do družstva skutečně nevnesli; jeho rozhodnutí je proto výrazem standardní soudní praxe.

Se zřetelem k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovanou, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobcům vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 12.723,- Kč (,         položka 6. ve spojení s , ve spojení s , a , ve znění do 31. srpna 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 5 krát 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění do 31. srpna 2006), a z částky 2488,- Kč představující 19 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 19. prosince 2006

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu