Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 1249/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný V. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. , uznán vinným, že

„1) od přesně nezjištěné doby roku 1998 do 21. 5. 2001 na různých místech, různým osobám prodával a zdarma poskytoval k dalšímu užívání ve větším rozsahu návykovou látku pervitin s obsahem psychotropní látky methamphetaminu, který je uveden v příloze č. 5 jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, a to:

P. B. v nezjištěném období letních měsíců roku 2000 do prosince 2000 nejméně v 10-ti případech, prodal nejméně 10 gramů za částku nejméně 7.000,- Kč,

J. B. v nezjištěném období roku 1998 – 1999 poskytl bezúplatně přesně nezjištěné množství,

J. H. v období roku 1998 až květnu 2001 nejméně ve 20-ti případech poskytl i prodal nejméně 50 gramů za nejméně 20.000,- Kč,

I. H. v období roku 2000 nejméně ve 3 případech bezúplatně poskytl přesně nezjištěné množství,

M. H. v období roku 2001 nejméně v 5-ti případech bezúplatně poskytl přesně nezjištěné množství,

Š. J. v období července až srpna 2000 nejméně ve dvou případech, prodal nezjištěné množství za nejméně 1.000,- Kč,

L. M. v období roku 2000, poskytl bezúplatně i prodal v nejméně 4 případech přesně nezjištěné množství za nejméně 700,- Kč,

J. N. od poloviny roku 1999 do konce roku 2000 nejméně v 10-ti případech prodal nejméně 20 gramů za nejméně 15.000,- Kč,

J. N. v roce 2000 nejméně ve 40-ti případech prodal nejméně 35 gramů za nejméně 25.000,- Kč,

E. S. v období května 2000 do května 2001 v nezjištěných případech prodal i bezúplatně předal nejméně 28 gramů za nejméně 20.000,- Kč,

V. Š. v nejméně 10-ti případech prodal nejméně 10 gramů za přesně nezjištěnou cenu,

2) od přesně nezjištěné doby do 21. 5. 2001 přechovával v pronajaté garáži předměty určené k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky, a to láhev s kyselinou chlorovodíkovou, která je uvedena v příloze č. 11 jako pomocná látka zařazená do tabulky 2 dle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami dle , dále 1 kus modré nádoby o obsahu 2 kg fosforu červeného a nejméně 41 gramů látky prokainu, jíž se užívá ve směsích omamných a psychotropních látek jako ředící látka,

3) přesně nezjištěného dne měsíce února 2001 v pronajaté garáži převzal od dosud neustanovené pachatele za částku 1.000,- Kč defibrilační přístroj značky Defigard 2000, a dva kusy gelu o obsahu 500 gramů v celkové hodnotě 61.673,- Kč, ačkoli se následně dověděl, že tento přístroj pochází z trestné činnosti, ponechal si jej k užívání a nevrátil jej, kdy tento přístroj byl dne 10. 2. 2001 odcizen ze sanitního vozu,

4) od přesně nezjištěné doby do 21. 5. 2001 v pronajaté garáži neoprávněně přechovával 48 kusů nábojů ráže 6,35 mm a podomácku, pro střelbu upravenou plynovou pistoli značky BBM model 345 auto, původní ráže 8 mm, která byla v rozporu se , předělána na palnou zbraň ve smyslu zákona, a to na ráži 6,35 mm, přesto že není držitelem příslušného oprávnění k držení střelné zbraně,

5) v přesně nezjištěné době do 21. 5. 2001 na blíže nezjištěném místě si dosud nezjištěným způsobem opatřil osobní doklady znějící na jméno Ing. R. P., a to občanský průkaz, řidičský průkaz, jež opatřil posléze svou podobenkou v úmyslu tyto doklady dále užívat jako pravé, a dále osvědčení o technickém průkazu, do něhož se stejným úmyslem vepsal RZ svého vozidla“.

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil v bodě 1) jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., v bodě 2) jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák., v bodě 3) jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., v bodě 4) jednak jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle tr. zák. a jednak jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle tr. zák. a v bodě 5) jako trestný čin padělání a pozměňování veřejnéy podle tr. zák. Za to jej odsoudil podle tr. zák. za použití tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků se zařazením podle tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále soud obviněnému uložil podle , b) tr. zák. trest propadnutí v rozsudku vyjmenovaných věcí a podle tr. ř. rozhodl o nároku na náhradu škody.

O odvolání obviněného, které směřovalo pouze do výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně a do výroku o trestu odnětí svobody, rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl dovoláním. Učinil tak prostřednictvím obhájkyně JUDr. D. H., vymezil jej důvodem dovolání uvedeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že jím napadá výroky o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu.

Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný brojil zejména proti provedení výslechů svědků J. N., J. N. a E. S. jakožto utajených svědků; domníval se, že pro takový postup neexistoval zákonný důvod. Za nesprávné pokládal, že uvedení svědci nebyli v hlavním líčení vyslechnuti, a vyjádřil obavu z jejich ovlivnění ze strany policie, neboť se jedná o problematické osoby. Podle jeho názoru byl v tomto bodě uznán vinným toliko na základě výpovědi těchto svědků, což je v rozporu s nálezem Ústavního soudu (o jaký nález se mělo jednat konkrétně, obviněný neuvedl), neboť tímto způsobem nebylo zajištěno jeho právo na řádný proces. Popřel, že by těmto osobám prodal drogy, a poukázal na údajné nesrovnalosti v soudy zjištěném (podle jeho názoru velmi vysokém) množství pervitinu, které od něho měli jmenovaní odebrat. Uvedené pochybení soudů mělo ve svém důsledku ovlivnit i jejich závěry stran jeho viny a trestu, protože množství pervitinu, které podle skutkových zjištění těmto osobám poskytl, představovalo téměř polovinu celkového množství, které předal nebo prodal ostatním osobám uvedeným v rozsudku soudu prvního stupně.

V další části dovolání obviněný vznesl námitky ke skutku popsanému pod bodem 3) odsuzujícího rozsudku a konstatoval, že příslušný defibrilační přístroj nevrátil jen z toho důvodu, že zapomněl, že jej měl uskladněný v garáži. Podle jeho přesvědčení nebylo ve vztahu k tomuto skutku prokázáno jeho úmyslné zavinění.

V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. , a aby podle § 265l tr. ř. tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) v úvodu svého vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. poukázala na to, že obviněný napadl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně odvoláním zaměřeným do výroku o vině pouze pod bodem 1), jímž byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a do výroku o trestu. Tím omezil přezkumnou povinnost a zároveň právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek výhradně na výrok o vině pod bodem 1) tohoto rozsudku a na výrok o trestu, a v dovolání proto mohl uplatit své dovolací námitky pouze proti těmto výrokům, případně proti průběhu řízení, které jeho vydání předcházelo. Za těchto okolností není možné přezkoumávat výrok o vině trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., přičemž výrok o trestu lze přezkoumat pouze v návaznosti na výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., to vše navíc pouze za předpokladu, že obviněným uplatněné námitky by byly subsumovatelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato podmínka však v daném případě splněna nebyla, neboť obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních.

Ze shora uvedených důvodů a s ohledem na to, že obviněný ve vztahu k citovanému důvodu dovolání uplatnil pouze výhrady, které mu neodpovídají, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v dané trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.]. Z toho je patrno, že dovolání je přípustné tehdy, pokud dovolatel soudu druhého stupně vytkne, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý ze zákonem vymezených důvodů dovolání, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak učinit měl a mohl.

V posuzovaném případě obviněný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu odpovídajícím toliko (a výlučně) výroku o vině pod bodem 1) a výroku o trestu odnětí svobody napadeného rozsudku; měl za to, že soudem prvního stupně provedené dokazování bylo neúplné, neboť v hlavním líčení nebyly vyslechnuty osoby, které v přípravném řízení vystupovali jako utajení svědci, tyto osoby označil za nevěrohodné a tvrdil, že uložený trest odnětí svobody je z důvodu jeho dosavadní bezúhonnosti nepřiměřeně přísný.

Právě rozsah a důvody citovaného odvolání vymezily podmínky odvolacího přezkumu soudem druhého stupně. Bylo tomu tak proto, že odvolací řízení spočívá podle § 254 odst. 1 tr. ř. na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, tj. vytýkanými nedostatky. To znamená, že nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§ 258 odst. 2 tr. ř.), např. i výrok o trestu. Jiné (odvoláním nenapadené) výroky odvolací soud nesmí (s výjimkami uvedenými v § 254 odst. 2, 3 tr. ř.) zásadně přezkoumávat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým by odvolatel mohl odvolání podat.

Přitom současně platí, že podle § 254 odst. 2 tr. ř. jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§ 254 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Stejně tak nejde o situaci předvídanou ustanovením § 254 odst. 3 tr. ř.

Zmíněné zásady pro rozhodovací činnost odvolacího soudu bylo nutno zmínit proto, že jsou významné i z hlediska dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Dovolatel(tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) totiž může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, a to z hlediska ustanovení § 254 odst. 1 až 3 tr. ř. V tomto rozsahu se totiž jedná o rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle , 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle tr. ř. (srov. rozhodnutí č. rozh. tr.).

Vzhledem k tomu, že odvolání obviněného směřovalo v projednávaném případě pouze do výroku o vině pod bodem 1) a do výroku o trestu odnětí svobody rozsudku soudu prvního stupně, přičemž nebyl dán důvod k postupu odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř. (a zároveň nešlo ani o případ upravený ustanovením § 254 odst. 3 tr. ř.), byla tím přezkumná povinnost odvolacího soudu (a současně i jeho právo přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně) limitována výhradně na předmětné výroky a řízení jemu předcházející. Z tohoto důvodu a za situace, kdy obviněný v dovolání neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (a to ani povahou uplatněné argumentace), mohl uplatnit své pozdější dovolací námitky výhradně proti těmto výrokům, tj. výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně a výroku o trestu odnětí svobody, případně proti průběhu řízení, které jim předcházelo.

Obviněný však své dovolání opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a ač v jeho úvodu výslovně uvedl, že jej zaměřil proti všem výrokům o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně, v dalším obsahu tohoto podání brojil toliko proti správnosti výroků o vině pod body 1) a 3) rozsudku soudu prvního stupně. Namítl přitom, že nebyl důvod pro výslech vyjmenovaných svědků v režimu utajení podle § 55 odst. 2 tr. ř., nesouhlasil se soudem zjištěným množstvím drogy, které měl těmto osobám poskytnout [skutek pod bodem 1)], a tvrdil, že nebylo prokázáno jeho úmyslné zavinění [skutek pod bodem 3)].

Jinými slovy řečeno, pokud dovolatel napadl rozhodnutí soudu druhého stupně dovoláním, které směřovalo výhradně proti výrokům o vině pod body 1) a 3) rozsudku soudu prvního stupně, je třeba z důvodů výše rozvedených uzavřít, že takové dovolání není v části, jíž brojil proti výroku o vině pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně, přípustné.

Pokud by obviněný uplatnil námitky pouze ve vztahu k výroku o vině popsanému pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně, Nejvyšší soud by musel jeho mimořádný opravný prostředek odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustný.

Jak vyplývá z předchozího textu tohoto usnesení, obviněný současně uplatnil i námitky vztahující se k výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně, ve vztahu k němuž je podané dovolání přípustné podle § 265a odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud proto dále zkoumal, zda dovolání bylo v této části podáno v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit, zda je podala osoba oprávněná a zda splňuje náležitosti obsahu podání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Jelikož shledal, že výše uvedené podmínky byly v této části dovolání splněny, přistoupil k posouzení otázky, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v ustanovení § 265b tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o hodnocení provedených důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění, což právě obviněný ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.

Do kategorie námitek skutkových, resp. procesních, patří ta tvrzení obviněného, jestliže jednak namítl, že pro výslechy svědků J. N., J. N. a E. S. v režimu utajení podle § 55 odst. 2 tr. ř. nebyly splněny zákonné podmínky, že soudy pochybily, pokud tyto osoby znovu nevyslechly v hlavním líčení a spokojily se s jejich výpověďmi z přípravného řízení, kde na ně mohl být činěn nátlak ze strany policie, nebo pokud popřel, že by těmto osobám prodal drogy, a poukázal na údajné nesrovnalosti v soudy zjištěném množství pervitinu, které od něho měly jmenovaní odebrat.

Takto formulované dovolací výhrady nemohly obstát, neboť z povahy vytýkaných vad je evidentní, že jsou z pohledu hmotně právního posouzení skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně zcela irelevantní a nevyhovují ani zvolenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani ostatním důvodům dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř.

Stejný charakter má rovněž ta výhrada obviněného, vytkl-li, že soudy jej v tomto bodě uznaly vinným toliko na základě výpovědí výše jmenovaných svědků, z čehož dovozoval porušení svého práva na řádný proces (mimo jiné také pro rozpor s nálezem Ústavního soudu, jenž však obviněný nikterak neoznačil ani blíže nespecifikoval).

V návaznosti na tuto námitku Nejvyšší soud konstatoval, že právo obviněného na spravedlivý proces, tak jak je zakotveno v d, nelze vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je toliko zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. ). Tyto předpoklady přitom byly v posuzované věci naplněny, neboť z odůvodnění napadených rozhodnutí soudů obou stupňů je patrné, že soudy své závěry nevystavěly výlučně či v rozhodující míře na výpovědích výše jmenovaných utajených svědků, jak tvrdil obviněný. Soudy naopak vycházely rovněž z celé škály dalších důkazů, a to zejména z výpovědí ostatních slyšených svědků a listinných důkazů stran provedené domovní prohlídky, týkající se bytu, kde se obviněný zdržoval, a garáže. V rámci úvah o vině pak soudy zohlednily zejména období, po které se obviněný distribuce drog formou prodeje a darování dopouštěl, počet osob, jimž pervitin takto předával, a v potaz vzaly rovněž charakter psychotropní látky metamfetaminu jakožto stimulační drogy s rizikem, že po určité individuálně dlouhé době dochází prakticky u každého konzumenta k zásadním proměnám psychiky.

Protože Nejvyšší soud neshledal v postupu soudů při provádění dokazování žádná pochybení, jichž se obviněný ve svém dovolání dovolával, uzavřel, že postupem soudů k porušení práva obviněného na řádný proces nedošlo a dále k této části námitek nepřihlížel.

Jelikož dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno podřadit pod uplatněný důvod dovolání a poněvadž námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. , ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o tom, že se přisouzeného jednání dopustil právě obviněný, soudy obou stupňů přesvědčivě a transparentním způsobem odůvodnily.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. a , v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a