Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 313/2021-16
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum z částky částka do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši částka a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] z částky [částka] do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobce se žalobou ze dne datum po žalovaném domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne datum se žalobcem smlouvu k službě anonymizováno účet – Smlouvu o nákupním účtu. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Žalobce je podnikající právnickou osobou, která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavazuje uhradit e-shopům kupní cenu za zákazníka a ten se v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, zavazuje zaplatit žalobci kupní cenu. Žalovaný zároveň využil i služby„ anonymizována dvě slova“ (dále jen„ Karta“), kterou si objednal prostřednictvím anonymizováno Účtu (dále jen„ Účet“) za podmínek daných obchodními podmínkami anonymizována dvě slova. Na základě Smlouvy o nákupním účtu byla žalovanému zřízena služba anonymizováno nákupní účet, přičemž dle čl. 1 Smlouvy činil limit odložených plateb žalovaného až částka. Žalovaný využil služeb v celkové výši částka. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá. Celková dlužná částka tak představuje částka s příslušenstvím, když žalovaný dle vyúčtování uhradil celkem částka.
2. Žalobce dále uvedl, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to jednak z informací, které si sám zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na žalovaném a jednak z historických informací o žalovaném např. z předchozích uzavřených smluv. Totožnost žalovaného žalobce ověřil s fotokopií dokladu totožnosti žalovaného. Dále žalobce prověřil platební morálku žalovaného z interní databáze žalobce, z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze příjmení a vyšel rovněž ze scoringových modelů, které dle historických zkušeností s žadateli predikují pravděpodobnost, že žadatel řádně dostojí svým úvěrovým závazkům. Zohledněny byly rovněž informace, které před uzavřením smlouvy poskytl žalobci sám žalovaný, který uvedl, že má měsíční příjem ve výši částka, měsíční výdaje ve výši částka, dosáhl středoškolského vzdělání, je svobodný a bezdětný.
3. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum elektronickými prostředky sjednána smlouva označená jako smlouva k službě anonymizováno účet, na jejímž základě byl žalovanému zpřístupněn finanční limit. Žalovaný byl oprávněn platit za zboží a služby prostřednictvím anonymizováno účtu do výše sjednaného finančního limitu a současně povinen řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Za vedení anonymizováno účtu byl žalovanému účtován poplatek (ze smlouvy k službě anonymizováno účet, ze všeobecných obchodních podmínek, z kopie občanského průkazu). Žalovaný vyčerpal částku částka, přičemž na úhradu zaslal celkem částka (z měsíčního vyúčtování). Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu předžalobní upomínkou (z výzvy k plnění a dokladu o odeslání).
5. Žalobce byl poučen dle § 118a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, že je povinen doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a k tomu označit důkazy. V případě, že tyto důkazy dle poučení neoznačí, může to mít za následek neunesení důkazního břemene. Soud rovněž žalobce poučil o možnosti absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a jiného právního posouzení věci v rámci bezdůvodného obohacení. Po tomto poučení žalobce navrhl jako důkaz informace získané od žalovaného s tím, že se však jedná pouze o informace skutečně získané pouze od žalované, žádné listinné důkazy o tom, že tyto informace byly ověřovány např. výpisem z účtu žalovaného, pracovní smlouvou nebo doklady o výdajích, k dispozici nemá. Vzhledem k tomu, že informace od žalovaného nebyly nijak ověřovány, soud návrh na provedení důkazu těmito informacemi zamítl, neboť by nepřispěly ke zjištění nových, pro věc podstatných, skutečností.
6. Na základě zjištěných skutečností ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že na základě smlouvy, která je spotřebitelskou úvěrovou smlouvou, poskytl žalobce žalovanému částku částka, přičemž žalovaný jí dosud uhradil ve výši částka. Žalobce neprokázal, že by řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Tvrzení žalobce, že vyšel ze scoringových modelů a informací poskytnutých žalovaným, nepovažuje soud za dostatečné, neboť informace nebyly ničím konkrétním (např. výpisem z účtu žalovaného, potvrzením o příjmu), doloženy. Ani lustrace žalovaného v žalobcem uvedených registrech, není pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dostatečná a navíc žalobce ani provedení těchto lustrací konkrétními důkazy nedoložil.
7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Jak již bylo uvedeno výše samotné tvrzení žalobce, že provedl lustrace žalovaného v dostupných registrech, aniž by toto tvrzení bylo jakkoli doloženo, není dostačující. Dostačující nejsou ani ničím nepodložené informace získané od žalovaného a ani závěr, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet, založený na scoringových modelech.
16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
17. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému částku částka, přičemž žalovaný mu dosud uhradila pouze částka a bezdůvodné obohacení tak bylo vyčísleno částkou částka, a proto soud uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobci uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Shora uvedenou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
19. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny (resp. poplatků z prodlení) soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náleží žalobci, a to v rozsahu, v němž měl ve věci úspěch za současného zohlednění úspěchu žalovaného. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku ve výši částka. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela částka částka sestávající ze soudního poplatku ve výši částka, dále z odměny advokáta ve výši částka za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon učiněný do podání návrhu na zahájení řízení včetně činí částku částka, učiněny byly 3 úkony (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a za jeden úkon učiněný po podání návrhu na zahájení řízení činí částku částka, učiněn byl 1 úkon (účast u jednání). K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za uvedené 3 úkony do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši částka za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem částka a za 1 úkon učiněný po podání návrhu na zahájení řízení ve výši částka. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobce dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši 567 Kč. Žalobci přitom náleží 43,2 % z částky částka, protože byl úspěšný ohledně částky částka (71,6 %) a neúspěšný ohledně částky částka (28,4 %).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).