Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 874/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 24. července 2003, č. j. -39, uložil Okresní soud v Písku žalovanému zaplatit žalobci částku 623.082,- Kč s příslušenstvím (desetiprocentním úrokem z prodlení za dobu od 7. listopadu 1999 do zaplacení), a to v určených splátkách po 80.000,- Kč, pod ztrátou výhody splátek. Soud prvního stupně uzavřel, že v tomto rozsahu má žalobce právo na vyplacení majetkového podílu podle ustanovení Obranu žalovaného, že nárok uspokojil tím, že do soudní úschovy složil ve prospěch žalobce akcie a částku 3.082,- Kč, soud neuznal, uváděje mimo jiné, že usnesení o úschově není v právní moci a že na vypořádání nároku tak, že žalobci budou v převážné části vydány akcie, se účastníci nedohodli. Odkázal rovněž na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 50/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 50/2003“).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozsudkem „změnil“ rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalovaného zavázal zaplatit žalobci částku 583.518,- Kč s příslušenstvím (desetiprocentním úrokem z prodlení za dobu od 7. listopadu 1999 do zaplacení), a to opět v určených splátkách po 80.000,- Kč, pod ztrátou výhody splátek (první výrok) a ohledně částky 39.564,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (druhý výrok). Odvolací soud přihlédl k tomu, že žalovaná částka zahrnuje i transformační podíl ve výši 263.762,- Kč, jenž podléhá patnáctiprocentní srážkové dani z příjmu, o kterou přiznané plnění snížil. Námitku žalovaného, že pohledávku splnil složením akcií ve prospěch žalobce do soudní úschovy, nepokládal odvolací soud za rozhodnou, s tím, že účastníci se na tomto způsobu splnění dluhu nedohodli a žalovaný tak byl nadále v prodlení s placením.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, a to pouze v rozsahu týkajícím se přiznaného úroku z prodlení za dobu od 31. ledna 2001 do 24. února 2004, namítaje, že potud spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle dále též jen „ “) a dožaduje se vyslovení přípustnosti dovolání pro zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní. Konkrétně dovolatel poukazuje na to, že za účelem splnění vymáhané pohledávky složil do úschovy u Okresního soudu v Písku plnění, jež předtím nabízel žalobci a odvolací soud pochybil, jestliže tuto skutečnost neměl pro výsledek sporu za rozhodnou. Od uložení plnění do úschovy (31. ledna 2001) do prvního jednání okresního soudu v této věci (24. července 2003) měl proto dovolatel za to, že není v prodlení s úhradou dlužné částky, neboť v té době nevěděl, že usnesení o úschově nikdy nenabylo právní moci. Přiznání úroku z prodlení za uvedenou dobu je z této příčiny v rozporu s dobrými mravy. Proto dovolatel žádá, aby Nejvyšší soud rozhodl, že žalobce nárok na příslušenství pro tuto dobu nemá.

V dovoláním napadeném rozsahu je rozsudek odvolacího soudu potvrzující (odvolací soud přiznal žalobci sporný úrok stejně, jako to předtím učinil soud prvního stupně). Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné jen podle ustanovení a c/ O případ uvedený pod písmenem b/ nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ Nejvyšší soud nemá.

V posuzované věci spočívá rozsudek odvolacího soudu co do požadovaného příslušenství na závěru, že složení označeného plnění do soudní úschovy nemohlo vést ke splnění dluhu z příčin popsaných v R 50/2003, na něž odkázal soud prvního stupně (tedy proto, že k dohodě o způsobu vypořádání majetkového podílu mezi účastníky nedošlo a volba způsobu plnění složiteli nenáleží). Není tedy založen na závěru, že usnesení o soudní úschově nenabylo právní moci. Jinak řečeno, dovolatel snáší v dovolání argumenty k vyvrácení závěru, na kterém odvolací soud rozhodnutí o přiznání příslušenství nezaložil a naopak nenapadá závěr, pro který odvolací soud ke složení označeného plnění do soudní úschovy nepřihlédl. Za této situace dovolání přípustné dle býti nemůže (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ostatně, v řešení otázky, zda v souvislosti s konkrétními postupy týkajícími se složení plnění do soudní úschovy, by přiznání úroku z prodlení za požadované období mělo či mohlo být posuzováno jako rozporné s dobrými mravy, postrádá napadené rozhodnutí potřebný judikatorní přesah.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a u žalobce žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. prosince 2006

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.

předseda senátu