Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 259/2021-18

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 23 775,72 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 970,42 Kč a částky 2 775,72 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 568,42 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 19 568,42 Kč od 3. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 431,58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 239,81 Kč, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 111,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 970,42 Kč a částky 2 775,72 Kč, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 568,42 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 19 568,42 Kč od 3. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 431,58 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 000 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 239,81 Kč, zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 111,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 23 775,72 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 27. 2. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Friendly Finance, s.r.o.) a žalovanou.

2. Soud usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. -9, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké informace byly získány o schopnosti žalované splácet úvěr a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná.

3. Podáním ze dne 23. 11. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 970,42 Kč (kapitalizovaný úrok) a částky 2 775,72 Kč (smluvní pokuta), žalobní tvrzení nedoplnila a další důkazy neoznačila.

4. V souladu s ust. , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. neměli k tomuto postupu námitky. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla soudem písemně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání (viz odst. 2.), což neučinila, nepovažoval soud za nezbytné ve věci nařizovat jednání.

5. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 27. 2. 2018 uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek www.pujckomat.cz. Na základě této smlouvy byly právní předchůdkyní žalobkyně žalované na její účet č. bankovní účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 21 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit úvěr do 29. 3. 2018 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 402 Kč. Žalovaná však dosud na svůj dluh uhradila pouze částku 1 431,58 Kč, zbytek úvěru ani poplatek za jeho poskytnutí do dne podání žaloby žalobkyni ani její právní předchůdkyni neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni.

6. Podle ustanovení žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

7. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení a procesní postup žalobkyně, soud výrokem I. řízení zastavil co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 970,42 Kč a částky 2 775,72 Kč Stanovisko žalované k tomuto postupu soud nevyžadoval s ohledem na to, že ve věci samé dosud neproběhlo žádné jednání.

8. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení , (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. neprokázala, že by tak učinila. Žalobkyně na výzvu soudu nedoplnila svá tvrzení ohledně úkonů, které učinila její právní předchůdkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované. Smlouva o úvěru je proto ve smyslu citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná.

19. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- právnická osoba Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. S ohledem na shora uvedené tak má žalobkyně vůči žalované právo na to, aby jí žalovaná zaplatila zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že žalovaná žalobkyni ani její právní předchůdkyni dosud uhradila pouze částku 1 431,58 Kč. Ve vztahu k částce 19 568,42 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými finančními prostředky (21 000 Kč) a žalovanou dosud uhrazenou částkou (1 431,58 Kč) má proto žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila úroky z prodlení z této částky podle o. z. ve spojení s

21. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2019, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalované podle podacího lístku odesláno dne 20. 8. 2019. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tedy 23. 8. 2019. Desetidenní lhůta pro zaplacení uplynula dne 2. 9. 2019. Ode dne 3. 9. 2019 je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 19 568,42 Kč.

22. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku II. co do částky 19 568,42 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 3. 9. 2019 ve výši platné k uvedenému dni dle ust.

23. Ve zbylém rozsahu soud ve výroku III. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, resp. vzala svoji žalobu částečně zpět bez udání důvodu, přiznal jí soud náhradu nákladů řízení podle ve spojení s ust. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 75 %: 25 % (tedy poměr úspěchu žalobkyně včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných do dne 12. 1. 2022 ve výši 24 189,78 Kč k celkové žalované částce opět včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných k datu vyhlášení rozsudku ve výši 32 392,21 Kč, přičemž neúspěšná byla žalobkyně ohledně částky 8 202,43 Kč). V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení vyčíslená jakou součet následujících položek:

skutečně zaplacený soudní poplatek ve výši 952 Kč,

odměna advokáta ve smyslu ustanovení , advokátního tarifu (dále též jen„ AT“), ve výši 2 x 300 Kč za dva úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby), a 1 x 150 Kč za jeden půlúkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění),

3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 AT, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 300 Kč.

25. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

26. Žalobkyně by tedy měla nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 223 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v tomto sporu, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 111,50 Kč, která po započtení vzájemného úspěchu a neúspěchu (tj. 75 % - 25 %) představuje 50 % shora vyčíslených nákladů řízení žalobkyně.

27. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení ; lhůta k jejich úhradě byla stanovena obecná dle ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.