Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3092/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 11. 10. 2005, č. j. - 46, zastavil podle řízení o určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí, tj. budovy č. p. 1573 v P. 3, situované na stavební parcele č. 3884

a pozemků parc. č. 3885 a 3886 v k. ú. Ž., zapsaných na LV 1498, a dále rozhodl

o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že projednání a rozhodnutí dané věci brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, spočívající v tom, že v době podání žaloby nebyl žalobce řádně zastoupen. J. J., který žalobu jako jednatel za žalobce podepsal, jím totiž nikdy nebyl, jak to vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne

8. 12. 2003, č. j. - 65, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze

ze dne 29. 9. 2004, č. j. - 89, jimiž bylo určeno, že usnesení valné hromady společnosti žalobce konané dne 16. 11. 1999, na které byl J. J. jmenován do funkce jednatele, je neplatné. Vzhledem k tomu, že tato rozhodnutí mají účinky

ex tunc, nebyl J. J. oprávněn za žalobkyni žalobu podat, tj. nemohl ani udělit plnou moc zástupkyni žalobce.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2006, č. j.

- 62, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje.  Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že nedostatek podpisu žaloby je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který by mělo být řízení podle věty prvé zastaveno, neboť skutečnost, že žaloba nebyla řádně podepsána, je vadou žaloby, kterou lze odstranit postupem podle ust.

Za nesprávný považoval též názor obvodního soudu, že účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2003, č. j. - 65, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, č. j. - 89, nastaly zpětně

ex tunc a že se tedy J. J. jednatelem žalobkyně nikdy nestal. Poukázal na právní teorii i soudní praxi, která dovodila, že neplatnost usnesení valné hromady podle ust.

§ 131 obchodního zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2000, je neplatností relativní

a nikoliv neplatností absolutní. Pro tento výklad svědčí i skutečnost, že žalobu

na neplatnost usnesení valné hromady podle ust. § 131 obchodního zákoníku lze podat pouze v  tříměsíční prekluzivní lhůtě od konání valné hromady, přičemž po uplynutí této lhůty toto právo zaniká. Vzhledem k tomu, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. , ve spojení s  rozsudkem Vrchního soudu v Praze

ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. - 89, nabyl právní moci až dne 8. 11. 2004, je zřejmé, že v červnu 2004, kdy žaloba byla podána, byl J. J. jako jednatel žalobce oprávněn za něj jednat, žalobu podepsat a udělit plnou moc advokátce.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. , neboť má za to, že k zastavení řízení mělo dojít podle ust. a nikoliv podle ust. ,

a podává je z důvodů podle a b) Neztotožňuje se s názorem odvolacího soudu, že právní účinky vyslovení neplatnosti valné hromady akciové společnosti nastávají ex nunc, a s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a Jc 65/98 a Rc 64/98 dovozuje, takové rozhodnutí má účinky ex tunc. Nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, že nebyla-li žaloba řádně podepsána, jde o vadu žaloby, kterou lze odstranit postupem podle ust. Dále poukazuje na to, že řízení o žalobě na vyklizení nemovitosti, kterou žalobce podal současně s určovací žalobou a která byla vyloučena k samostatnému projednání, bylo zastaveno podle , z čehož je zřejmé, že v téže věci vydaly soudy zcela odlišná rozhodnutí. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s usnesením odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení), řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338  za odst. 2.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc     byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104

odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka

(§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření ().

V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení tak, že se řízení nezastavuje.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není dána, neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutí ve věci samé; rozhodnutí, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje, není rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání není přípustné podle ustanovení a , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani

z ustanovení , 2 a 3 , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218

písm. c) odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. prosince 2006

JUDr. Olga  Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu