Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 314/2006

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 5. 2004, č.j. -10 (ve znění opravného usnesení ze dne 13. 4. 2005, č.j. -30), kterým Okresní soud v Klatovech nařídil podle svého rozsudku ze dne 30. 1. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 1998, sp. zn. , k vymožení pohledávek 6.478,90 Kč a 15.038,80 Kč na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. J. H., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že vymáhané pohledávky jsou podloženy exekučními tituly (částka 6.478,80 Kč je 19 % úrokem z prodlení z jistiny, tj. z 12.409,- Kč, od 30. 9. 1995 do 11. 5. 1998, částka 15.038,80 Kč představuje náklady předcházejícího řízení). Právo na náhradu nákladů řízení je nárokem účastníka řízení, v němž bylo podkladové rozhodnutí vydáno, a účet jeho zmocněnce je pouhým platebním místem; případný nedostatek součinnosti zástupce oprávněné – pokud jde o sdělení čísla účtu, na který má být náhrada poukázána – může být podle odvolacího soudu zohledněn při úvaze o povinnosti k náhradě nákladů exekučního řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), a důvodnost spatřuje v nesprávném právním posouzení věci ( ) a v tom, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Dovolatelka tvrdí, že rozsudky, na jejichž základě byla exekuce nařízena, výslovně povinnost zaplatit 6.478,80 Kč nestanoví; byla totiž zavázána zaplatit oprávněné 19 % úrok z prodlení z částky 12.409,- Kč od 30. 9. 1995 do zaplacení (29. 6. 1998). Oprávněná jí nesdělila, jaká je výše úroků a „kam vlastně tyto úroky má … zaplatit“, takže se o nich dozvěděla až z návrhu na nařízení exekuce. Náklady nalézacího řízení – jak vyplývá z výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 1998, sp. zn. – měla zaplatit na účet JUDr. F. K. (tehdejšího zástupce oprávněné), jehož číslo jí ale sděleno nebylo. Se závěrem, že jde jen o určení platebního místa, dovolatelka nesouhlasí. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu. Povinnost zaplatit vymáhané částky vyplývá z podkladových rozhodnutí, aniž by bylo nutné před nařízením exekuce povinnou ke splnění dluhů upomínat.

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz ), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ).

K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést námitky podřaditelné ustanovení Dovolatelka ostatně – jak vyplývá z obsahu jejího dovolání – žádné výtky stran neúplnosti, případně nesprávnosti zjištění, která jsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce relevantní, nevznesla.

Ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, povinná argumenty dovolacímu soudu nepřednesla a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde. Odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil názory, jež odpovídají standardní soudní praxi.

Při nařízení exekuce soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinná oprávněné plnila; pochybnost (podávající se implicite z dovolání) o tom, zda titulem přiznané příslušenství jistiny bylo správně v návrhu na nařízení exekuce vyčísleno a soudem do výroku usnesení převzato, může být hodnocena pouze v řízení o zastavení exekuce ( , ).

Poskytnutí součinnosti oprávněnou k dobrovolnému splnění dluhu povinnou – ať již sdělením čísla účtu, popřípadě výpočtem výsledné částky úroků z prodlení – není rovněž okolností pro nařízení exekuce rozhodnou (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2005 pod č. 49, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. ).

To, že účet zmocněnce oprávněné, na který je podle podkladového rozhodnutí povinná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení, je pouhým platebním místem pro dobrovolné splnění povinnosti ( ), aniž by zavazoval oprávněnou požadovat návrhem na nařízení exekuce plnění jen do tohoto místa a aniž by pro soud zakládal povinnost přezkoumávat, zda platební místo, na které oprávněná požaduje plnění, souhlasí s platebním místem uvedeným ve vykonávaném rozhodnutí, dovodil Nejvyšší soud již ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/1998 pod č. 52, bod XV. (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2005 pod č. 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. ).

Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2006

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu