Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3001/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) částečným rozsudkem ze dne 21. července 2003, č. j. -161, výrokem pod bodem I. určil, že žalobce je vlastníkem ve výroku rozsudku specifikovaných pozemků, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u katastrálního úřadu v K. na LV č. 10001 pro k. ú. K., obec K., a výrokem pod bodem II. rozhodl, že „o zbylém předmětu řízení a  o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.“

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 1. 2004, č. j. -185, částečný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, rozsudkem ze dne 15. 12. 2005, č. j. -207, rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně  k dalšímu řízení.

Dovolací soud ve svém rozhodnutí odkázal na právní názor, vyjádřený v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2003, sp. zn. , podle něhož  nelze se domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, je-li k  ochraně tohoto práva příslušný předpis zvláštní, a dále že převzetím věci státem bez právního důvodu ve smyslu ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále „“), je i „převzetí na základě právního důvodu sice existujícího, ale nezpůsobilého vyvolat zamýšlené právní důsledky.“ V této souvislosti odkázal dovolací soud i na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu  ze dne 7. prosince  2005, sp. zn. , a judikaturu Ústavního soudu (nálezy  sp. zn.   a  sp. zn. ).

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. března  2006, č. j. -223, zamítl (v celém rozsahu) žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že „je vlastníkem parcel v k. ú. K., obec K., a to: a) p. p. č. 943, původ pozemkový katastr, díl „a“ dle geometrického plánu č. 761-0106/69 ze dne 29. 9. 1969 o výměře 1,5894 ha, b) p. p. č. 880/1, původ pozemkový katastr, díl „f“ dle geometrického plánu č. 761-0106/69 ze dne 29. 9. 1969 o výměře 5,2247 ha.“ Dále rozhodl o nákladech  řízení.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 22. 6. 2006, č. j. -239, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Oba soudy při rozhodování vycházely ze závazného právního názoru dovolacího soudu, doplněného odkazy na příslušnou judikaturu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně,  že stát převzal nemovitosti na základě neplatného právního úkonu -  kupní smlouvy z roku 1961, čímž  byl naplněn restituční důvod podle § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě, jak konstatoval již ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud. Žalobce se tedy nemohl domáhat ochrany vlastnického práva podle obecného předpisu za situace, kdy k tomuto účelu sloužila právní úprava obsažená v předpisu zvláštním.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z   (dále „OSŘ“), a uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a  je v rozporu s hmotným právem. Důvodem pro podání dovolání je, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce poukazuje na stanovisko kolegia Nejvyššího soudu k restitučním zákonům, sp. zn. , publikované pod R 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého faktické, právně nepodložené zmocnění se věci, nemá za následek její přechod do vlastnictví státu, nýbrž jde o případ, kdy stát získal věc bez právního důvodu. Dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1997, sp. zn. , publikovaný pod R 9/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud uvedl, že aplikace zák. , o mimosoudních rehabilitacích, připadá v úvahu jen tehdy, jestliže stát převzal věc, aniž k tomu kdy existoval právní důvod. Toto ustanovení tedy nelze použít na případy, kdy stát převzal věc na základě formálně existujícího právního úkonu, jak tomu bylo i v daném případě, tedy neplatné kupní smlouvy. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněným, řádně zastoupeným účastníkem řízení, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Rozsudek odvolacího soudu nelze považovat za rozhodnutí, které by řešilo otázku zásadního právního významu. Soudy obou stupňů vycházely z právního názoru, vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, č. j. -207, jímž Nejvyšší soud v této věci již rozhodoval. V uvedeném rozsudku Nejvyšší soud také odkázal na relevantní judikaturu - rozsudky  velkého senátu  Nejvyššího soudu ČR ze dne  11. září 2003, sp. zn. ,  a  ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. . Už v  rozsudku z 15. 12. 2005, č. j. -207, Nejvyšší soud také zdůraznil, že těmito rozhodnutími velkého senátu  byla podle , o soudech a soudcích, sjednocena dřívější rozdílná judikatura v otázce vztahu ochrany vlastnického práva podle předpisu obecného a zvláštního a  výklad pojmu převzetí věci bez právního důvodu podle restitučních předpisů. Je tedy bezvýznamný poukaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu, předcházející uvedeným rozhodnutím velkého senátu.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není ani v rozporu s hmotným právem.  Z tohoto důvodu není dovolání proti tomuto rozsudku podle přípustné. Dovolací soud proto dovolání odmítl  [ a   ].

Žalovaným by vzhledem k odmítnutí dovolání příslušela podle a náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jim však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. listopadu 2006

JUDr. Marie  Rezková, v. r.

předsedkyně senátu