Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 329/2021-21
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 9 746 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6 500 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 967,12 Kč.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částka ve výši 3 246 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 491 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6 500 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 967,12 Kč. II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částka ve výši 3 246 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 491 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 9 746 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 31. 12. 2018. V rámci zjištěného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný jako dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně – korporací právnická osoba jako věřitelem smlouvu o úvěru a z ní poskytnuté finanční prostředky ve výš 12 000 Kč se zavázal splatit do 30. 1. 2019, což však posléze řádně nečinil a právní předchůdce žalobkyně mu proto vyúčtoval sjednanou smluvní pokutu ve výši 3 246 Kč.
Po právní stránce soud projednávanou věc hodnotil v intencích ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a otázku tzv.„ zákonného“ úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku .
Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně (na níž byla pohledávka postoupena) jako věřitel v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostála povinnostem, které jí ukládá shora uvedené zákonné ustanovení, jakož i svým povinnostem smluvním. Žalovaný však nesplnil základní povinnost dlužníka obsaženou ve výše uvedeném zákonném ustanovení, když žalobkyni řádně, včas, resp. dohodnutým způsobem předmět úvěru, a to dlužnou jistinu, vč. příslušenství, nevrátil. Proto soud tuto povinnost uložil žalovanému k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku, to včetně zákonného úroku z prodlení.
Analogicky v kontextu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 pak soud zamítl žalobu co do smluvní pokuty, neboť v rámci spotřebitelských smluv takovéto ujednání zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V projednávané věci se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, obsahující odkaz na všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí bylo právě ujednání o smluvní pokutě, absentující podpis žalovaného. Ujednání o smluvní pokutě tak bylo sjednáno v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, a je tedy neplatné.
O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a ve věci částečně úspěšné žalobkyni pak dle výsledku sporu přiznal 33% náhradu nákladů řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu ve výši 3x 200 Kč za tři úkony právní služby a 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 5 AT.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částka, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).