Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1293/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce M. M., proti žalované J. V., o 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2005, č. j. -131, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 20.325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. F. N., advokáta se sídlem v P.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 600.000,- Kč s 13 % úrokem z prodlení od 2. 12. 2000 do zaplacení s tvrzením, že jde o nezaplacenou kupní cenu za prodej spoluvlastnického podílu žalobce k bytu č. 1256/12 na pozemku parc. č. 1350, ke společným částem domu č. p. 1256 a k pozemku parc. č. 1350, vše zapsáno v katastru nemovitostí pro k. ú. H., obec P., u Katastrálního úřadu P.

Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem pro uznání ze dne 23. ledna 2002, č. j. -31, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 600.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 2. 12. 2000 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení 3 % úroku z prodlení od 2. 12. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. srpna 2003, č. j. -70, k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou zamítavého výroku opovinnosti k zaplacení 3 % úroku z prodlení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytkl soudu prvního stupně procesní pochybení při aplikaci , neboť pominul, že žalovaná uznala nárok žalobce jen v rozsahu jistiny, a nikoliv již co do příslušenství, tj. úroků z prodlení. Nebyly proto splněny předpoklady pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání o celém žalobou uplatněném nároku.

Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 2. února 2004, č. j. -84, ve spojení s usnesením ze dne 15. července 2004, č. j. -118, žalobu zcela zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázané, že účastníci dne 27. 7. 2000 uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl spoluvlastnický podíl ve výši 1/3 k bytové jednotce č. 1256/12 nacházející se v domě č. p. 1256 na pozemku parc. č. 1350 se spoluvlastnickým podílem k pozemku a ke společným částem předmětného domu a nebytových prostor, vše zapsáno na LV č. 998 pro k. ú. H., obec P., u Katastrálního úřadu P. Kupní smlouvou žalobce prodal žalované spoluvlastnické podíly za částku 600.000,- Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit po provedení zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí s tím, že v době mezi podpisem smlouvy a zaplacením kupní ceny bude úhrada ceny zajištěna směnkou. K zápisu vlastnického práva došlo na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu P., č. j. V-31002/2000, dne 1. 12. 2000 s právními účinky vkladu ke dni 14. 11. 2000. Žalovaná kupní cenu do dnešního dne neuhradila. Výkladem kupní smlouvy ze dne 27. 7. 2000 soud prvního stupně dovodil, že splatnost částky 600.000,- Kč byla dohodnuta a nelze proto aplikovat ani (dále jen „obč. zák.“). Soud prvního stupně se neztotožnil se závěrem o prodlení žalované s úhradou kupní ceny, protože ze smlouvy nevyplývá splatnost dnem provedení zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Použitou formulací byl stanoven pouze počátek lhůty k plnění, bez uvedení jejího konce, z čehož soud prvního stupně dovodil, že lhůta k plnění byla podle obč. zák. ponechána na vůli dlužníka. Přestože žalobce existenci takové dohody popírá, ujednání o splatnosti v kupní smlouvě „dává zapravdu spíše tvrzení žalované“. Pohledávka žalobce není ještě splatná, a proto soud prvního stupně žalobu z důvodu předčasnosti zamítl.

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 19. ledna 2005, č. j. 11 Co 342, 343/2004-131, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku dílem změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 600.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 7.2. 2001 do zaplacení, dílem jej (ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení 13 % úroku z prodlení z částky 600.000,- Kč od 2. 12. 2000 do 6. 2. 2001 a 3 % úroku z prodlení z částky 600.000,- Kč od 7. 2. 2001) potvrdil; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházeje ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně dospěl odvolací soud na rozdíl od něj k právnímu závěru, že plnění nebylo ponecháno na vůli dlužníka (§ 564 obč. zák.). Dovodil, že doba splnění nebyla stranami smlouvy přesně stanovena, bylo však dohodnuto, že povinnost k plnění vzniká v den zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, od kterého mohla žalovaná kdykoli plnit, tedy v době sice účastníky neurčené, nikoli však až tehdy, bude-li sama chtít. Podle odvolacího soudu jde o případ splatnosti dluhu podle § 563 obč. zák. Protože žalobce neprokázal, že by žalovanou vyzval k zaplacení kupní ceny před podáním žaloby (tj. přede dnem 31. 1. 2001), za kvalifikovanou výzvu považoval až doručenou žalobu, a proto úrok z prodlení přiznal žalobci od 7.2.2001 ve výši dvojnásobku diskontní sazby platné k prvnímu dni prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o písm a) Prostřednictvím dovolacího důvodu podle odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Z citace kupní smlouvy ze dne 27. 7. 2000 dovozuje, že odvolací soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávnou právní normu. Jestliže povinnost zaplatit kupní cenu nebyla sjednána konkrétně určeným dnem (tj. dnem, měsícem a rokem), ale tak, že zaplaceno mělo být až „po provedení zápisu vlastnického práva na LV č. 998 pro k. ú. Holešovice“, byla podle dovolatelky doba splnění ponechána na její vůli. Není srozuměna s tím, že podle odvolacího soudu splatnost nastala dnem požádání (doručením žaloby). Odvolací soud se se svým právním názorem dostal do rozporu s ustanovením obč. zák., jelikož přijal závěr, že doba splnění nebyla přesně stanovena, avšak citované ustanovení spojuje splatnost s neexistencí jakékoli dohody o době plnění; byla-li doba splnění dohodnuta, byť nepřesně, nemůže soud dospět k závěru, že dohoda o splatnosti nebyla. Všechny okolnosti případu naopak nasvědčují závěru, že doba plnění byla ponechána na vůli žalované, protože byl určen jen počátek doby, kdy se její vůle splnit dluh měla začít naplňovat (po provedení zápisu vlastnického práva); odvolací soud se podle odůvodnění napadeného rozhodnutí navíc dostatečně nezabýval vůlí smluvních stran. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby byly jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl zamítnutí dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu, opírající se o závěr o splatnosti dluhu žalované podle § 563 obč. zák., považuje za správné.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení [ , ], a že jde o rozhodnutí, proti kterému je podle ustanovení písm a) dovolání přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Dovolatelka nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v , a b) a , případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož nic takového neplyne ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej dovolatelka obsahově vymezila.

Dovolání není opodstatněné.

Podle lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Dovolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení věci v tom, že odvolací soud na správně zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval § 563 obč. zák., ačkoliv měl použít §564 obč. zák. Tato výtka není ovšem důvodná.

Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

Podle § 564 obč. zák. je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy.

Odvolací soud dospěl k závěru, že smluvní ujednání účastníků týkající se splatnosti kupní ceny je natolik neurčité, že nelze než dovodit, že lhůta splatnosti nebyla účastníky dohodnuta, a proto správně posoudil dobu splnění právě podle ustanovení § 563 obč. zák. Smluvní ujednání, podle něhož dohodnutá cena bude zaplacena „po provedení zápisu vlastnického práva na LV č. 998 pro k. ú. H.“, posoudil jako dohodu o tom, od kterého okamžiku je žalobce oprávněn vyvolat splatnost dluhu. Jinak řečeno, až po shora dohodnutém datu mohl žalobce požádat podle § 563 obč. zák. o plnění; před tímto okamžikem měla dovolatelka právo plnění žalobci odmítnout. Ustanovení § 563 obč. zák. platí v případech, kdy splatnost nebyla určena dohodou, právním předpisem nebo rozhodnutím soudu; naproti tomu ustanovení § 564 obč. zák. dopadá na případy, kdy byla splatnost dohodnuta tak, že závisí na vůli dlužníka. Takovému ujednání by odpovídala formulace, že dlužník zaplatí, až bude chtít, až bude ochoten nebo až bude moci. Nic takového mezi účastníky ale ujednáno nebylo. Je-li pak dohoda o splatnosti dluhu neplatná pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.), nastává v otázce splatnosti stejná situace, jako by dohoda o určení splatnosti dluhu nebyla (§ 563 obč. zák.). Jestliže žalobce jako věřitel vyvolal splatnost dluhu tím, že žalovanou ke splnění dluhu vyzval doručením žaloby po provedení zápisu vlastnického práva v její prospěch, je právní posouzení věci odvolacím soudem správné.

Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v nebyl naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně zamítl ( část věty před středníkem ).

Podle věty prvé, , a má v dovolacím řízení úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Tyto náklady představuje odměna zavyjádření k dovolání sepsané advokátem [ , ve znění platném do 31. 8. 2006], stanovená podle , bodu 6., a ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. ) částkou 20.250,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle a 3 ve znění platném do 31. 8. 2006 ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. listopadu 2006

Vít Jakšič,v.r.

předseda senátu