Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 350/2021
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky ve výši částka, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka], a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky ve výši [částka], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení v této věci bylo zaplacení dluhu ve výši částka. Žalobce uvedl, že dne datum poskytl na žádost žalovaného úvěr a to na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši částka a totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím ověřovací platby ve výši částka, kterou žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu. Na úhradu poskytnutého úvěru žalovaný ničeho neuhradil, přestože byl úvěr splatný původně dne datum. Žalobce zaslal žalovanému dvě upomínky, z nichž jedna byla zpoplatněna částkou částka a druhá částkou částka. Dále byl žalobce nucen předat vymáhání pohledávky k inkasnímu řízení, kdy náklady na toto řízení činí částka, dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože žalovaný nesplnil povinnosti ze smlouvy, byla dle čl. 7 smlouvy žalovanému 2 x naúčtována smluvní pokuta ve výši vždy p částka, celkem tedy částka. Poplatek za poskytnutí úvěru činil částku částka Celkem tak žalobce po žalovaném požaduje uhradit částku částka. Uvěruschopnost žalovaného byla ověřena v exekučním rejstříku, v insolvenčním rejstříku i registru anonymizována dvě slova.
2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil a ústního jednání se neúčastnil. Soud žalovaného obesílal na evidenční adresu- ulice a číslo, obec, kdy dne datum byly žalovanému soudní písemnosti vhozeny do poštovní schránky a po uplynutí úložní doby mu byly vhozeny do poštovní schránky. Žalobce se z účasti na ústním jednání omluvil.
3. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobcem. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena elektronicky mezi žalobcem a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy se žalobce zavázal, že žalovanému poskytne úvěr v částce částka a žalovaný se zavázal, že vyjma uvedené jistiny, žalobci uhradí i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka. V čl. 7 je uvedeno, že pokud žalovaný úvěr řádně a včas nesplatí, budou mu zasílány upomínky, kdy první upomínka je zpoplatněna částkou částka, druhá upomínka částkou částka a dále náklady za vymáhání pohledávky ve výši částka. V čl. 7 smlouvy jsou stanoveny smluvní pokuty za porušení povinnosti při splácením úvěru ve výši 15% z jistiny, tedy v daném případě ve výši částka. Uvedená smluvní pokuta bude aplikována pokud žalovaný po dobu trvání smlouvy nepředloží potvrzení o trvání pracovního poměru a anebo do 5i dnů od uzavření smlouvy potvrzení příslušného okresního soudu, že vůči němu nejsou vedena soudní řízení. Zaslání částky částka na účet žalovaného je prokazováno Potvrzením o provedení tuzemské platby. Zaslání 3 upomínek a výzev k zaplacení je prokazováno dopisy ze dne datum, datum, datum.
4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením
smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové
výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a
přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvě-
ruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsled
ku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebi-
telský úvěr splácet.
7. Podle odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele
splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a
způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském
úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, ni-
koli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitel-
ský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
9. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou smlovou o úvěru se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr. Žalobce soudu nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly řádně zjišťovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, zda byl veden v registru dlužníků bank apod.
13. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, coby poskytovatel půjček, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr, resp. půjčku. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
14. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
15. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
16. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného. Žalobce sice v žalobě uvedl, že lustroval žalovaného v příslušných rejstřících, avšak pouhé provedení samotné lustrace není kvalifikovaným posuzováním bonity žalovaného. Navíc soudu nebylo vůbec doloženo, zda i tato lustrace byla skutečně provedena, když důkazy k tomu žalobce žádné nezaslal. Navíc tvrzení žalobce ohledně zjišťování bonity žalovaného jsou rozporná, když na jednu stranu v žalobě tvrdí) avšak neprokazuje), že si vyžádal potvrzení o jeho příjmech, na druhou stranu jej dle úvěrové smlouvy sankcionuje smluvní pokutou, za to, že žalovaný nedodal potvrzení o zaměstnání.
17. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalovaného prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413)„ poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“
18. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017-161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatné podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu.
19. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Ze shora uvedené smlouvy o úvěru žalovaný obdržel částku částka. Z žalobních tvrzení i z vyjádření žalovaného vyplývá, že na úhradu uvedeného úvěru nebylo nic uhrazeno. Protože uvedená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a částka ve výši částka byla žalovanému předána bez právního důvodu, je žalovaný povinen žalobci uvedenou částku vrátit. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka.
20. Protože má soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky vtělené do petitu žaloby a plynoucí z uvedené smlouvy, zamítl. Jedná se o částku částka, kdy tato částka se skládá ze smluvní pokut a poplatků za poskytnutí úvěru, které jsou svou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (smlouvě o úvěru), který byl neplatně sjednána (výrok II).
21. Nad rámec shora uvedeného soud je rovněž nutno smlouvu považovat za absolutně neplatnou i pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce žalovanému půjčil částka. Pokud žalobce požaduje po žalovaném se všemi poplatky, smluvními pokutami a odměnami za inkaso, uhradit dle žalobního petitu celkem částka, tak se smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům a je dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná. V této souvislosti lze poukázat i na několik nálezů Ústavního soudu ČR, kdy např. v nálezu pod sp. zn.: III ÚS 4129/18, bod 14, je uvedeno, že„ je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům - tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům - které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, kde jeho eventuální závazky jsou zajištěny biankosměnkami, smluvními pokutami ve výši desítek procent (tehdy Ústavní soud uvedl 30 % až 45 %) z dlužné částky nastupujícími již při prodlení v řádech jednotek dnů či týdnů, je proto nutné podle Ústavního soudu považovat za neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tyto závěry pak ve své rozhodovací praxi přijal i Nejvyšší soud (srov. například jeho usnesení z 21. 3. 2018 sp. zn. 20 Cdo 3324/2017) ...“.
22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. když žalovaný byl ve sporu úspěšnější než žalobce a náležela by mu tak poměrná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve sporu pasivní, žádné náklady mu nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
23. Pokud jde o lhůtu k plnění, tuto soud určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, je možné se jejich splnění domáhat v exekučním řízení či soudním výkonem rozhodnutí.