Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1321/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v B. usnesením ze dne 28. dubna 2003, č.j. -73 rozhodl, že rozhodnutí členské schůze B. d., V. (dále jen „družstvo“), konané dne 8. června 1999, o vyloučení navrhovatele podle článku 4 odst. 3 stanov družstva, je neplatné (výrok I.) a zavázal družstvo k náhradě nákladu řízení (výrok II.).

Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že členská schůze konaná dne 14. května 1998 schválila změnu stanov družstva, poté rozhodla o přijetí navrhovatele za člena družstva, schválila smlouvu o majetkové účasti a spolupráci uzavřenou mezi navrhovatelem a družstvem a přiznala navrhovateli jako členu družstva pro hlasování na členské schůzi 17 hlasů. Navrhovatel však tento počet hlasů nezískal, neboť ustanovení § 240 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) svěřuje rozhodnutí o odchylném počtu hlasů člena družstva stanovám, nikoli členské schůzi. V té souvislosti soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. prosince 2000, ve věci sp. zn. , zabývající se i posouzením platnosti stanov družstva v části svěřující rozhodnutí o počtu hlasů členské schůzi a konstatoval, že tato skutečnost je bez významu pro vyslovení neplatnosti členské schůze konané dne 8. června 1999 z procedurálních i věcných důvodů. Členská schůze nebyla svolána ve lhůtě 10 dnů přede dnem konání určené v souladu s ustanovením obch. zák. ve stanovách družstva, doba mezi svoláním a konáním schůze nepřesáhla 3 dny, doručení pozvánky navrhovateli oproti podpisu nebylo prokázáno. Podle ustanovení obch. zák. ve znění účinném před novelou provedenou , kterým se mění obchodní zákoník, může být člen vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Důvody vyloučení jsou vymezeny ve stanovách družstva v článku 4 odst. 3, žádný z těchto důvodů však nebyl naplněn a rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatele z družstva je proto neplatné.

Vrchní soud v O. k odvolání družstva usnesením ze dne 17. února 2004, č. j. -122, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a družstvu uložil zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 10.150,- Kč.

Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že řízení o neplatnost usnesení členské schůze je řízením upraveným v (dále jen „“), v němž soud provádí dokazování i bez návrhu účastníků, proto doplnil dokazování ke zjištění vzniku členství navrhovatele k družstvu a uzavřel, že navrhovateli podle stanov družstva ze dne 14. května 1998 vzniklo členství v družstvu ke dni 25. května 1998, kdy zaplatil členský vklad a splnil tak poslední z podmínek vzniku členství obsažených ve stanovách. Odvolací soud zopakoval i důkaz zápisem z členské schůze družstva ze dne 8. června 1999, z něhož zjistil, že důvody vyloučení navrhovatele z družstva v zápise uvedeny nejsou a dospěl k závěru, že rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z družstva je neplatné, neboť neumožňuje přezkoumání důvodů, pro které byl navrhovatel vyloučen. Nad rámec tohoto závěru konstatoval, že pokud by rozhodnutí o vyloučení důvody vyloučení obsahovalo, pak s důvody, na nichž soud prvního stupně založil své rozhodnutí o neplatnosti rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatele, se ztotožňuje.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení a odst. 3 Zásadní právní otázku dovolatel shledává v tom, že odvolací soud ani soud prvního stupně se nezabýval otázkou vzniku členství navrhovatele v družstvu jako otázkou nezbytnou k určení, zda navrhovatel je aktivně legitimován k podání návrhu na určení neplatnosti usnesení členské schůze a to vzhledem k té skutečnosti, že v době přijetí navrhovatele za člena platily stanovy družstva z roku 1996, podle nichž se členem družstva mohla stát pouze fyzická osoba užívající byt v domě V. Navrhovatel však byt v uvedeném domě neužíval, nemohl se proto ani stát členem družstva.

V dovolání dále namítá, že navrhovatel nemohl platně získat ani 17 hlasů pro hlasování na členské schůzi, jak již bylo konstatováno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , a smlouvu o majetkové účasti a spolupráci uzavřenou mezi účastníky považuje družstvo na neplatné.

Dovolatel navrhuje, aby rozhodnutí soudu obou stupňů byla Nejvyšším soudem zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení , jehož se dovolatel výslovně dovolává, je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( )

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy, že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu, zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudu vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění), přípustnost dovolání nezakládají.

V daném případě v dovolání formulovaná otázka vzniku členství navrhovatela za podmínek obsažených ve stanovách družstva z roku 1996 a nikoli z roku 1998, jak mělo být zjištěno k posouzení aktivní legitimace navrhovatele, není otázkou právní, byť jako dovolací důvod je uvedena „neřešená právní otázka mající určující význam pro rozhodnutí“, ale otázkou skutkových zjištění, jejich úplnosti a správnosti, jimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich obsáhlého popisu skutkových zjištění, zabývaly. Odvolací soud pak doplnil dokazování právě k otázce doby vzniku členství navrhovatele k družstvu. Nejedná-li se o řešení právní otázky ve smyslu ustanovení , je přípustnost dovolání podle ustanovení vyloučena.

V té souvislosti Nejvyšší soud odkazuje na usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, v němž byl formulován a odůvodněn závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení , nebo podle ustanovení , nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, pak může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Za otázku zásadního právního významu nelze považovat ani otázku platnosti rozhodnutí o počtu hlasů navrhovatele při hlasování na členské schůzi či otázku neplatnosti smlouvy o majetkové účasti a spolupráci uzavřené mezi účastníky, neboť se nejedná o otázky, na nichž by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

Jelikož dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, bylo dovolání odmítnuto podle ustanovení a

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání družstva bylo odmítnuto a navrhovateli žádné prokazatelné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. listopadu 2006

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu