Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2159/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné L. K., zastoupené advokátem, proti povinnému J. D. H., zastoupenému advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci z 24. 11. 2005, č.j. -42, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 17. 8. 2005, č.j. -28, jímž okresní soud nařídil podle svého usnesení ze 14. 12. 2004, č.j. -9, výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 75.000,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že otázku splnění vymáhané povinnosti, namítaného povinným, soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá; tato skutečnost je relevantní až ve stádiu zastavení výkonu. Výši pokuty stanovené v souladu s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), shledal s přihlédnutím k povaze vymáhané povinnosti a poměrům povinného přiměřenou.

V dovolání povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí „obsahuje nesprávné právní posouzení, které má ve věci samé zcela zásadní význam.“ Vadu řízení spatřuje v tom, že soudy neprověřovaly, zda povinnost uloženou exekučním titulem splnil. Soud prvního stupně mu navíc návrh na nařízení výkonu rozhodnutí doručil teprve po jeho nařízení, zatímco naopak jeho odvolání oprávněné k dispozici dal, čímž porušil zásadu rovnosti účastníků. Povinný je přesvědčen (a v tom spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle ), že výkon rozhodnutí nařízen být neměl, jelikož uloženou povinnost dobrovolně splnil; byl-li již nařízen, měl být podle obč. zák., a zastaven. Na zaplacení nepřiměřeně vysoké pokuty povinný navíc nemá finanční prostředky; vzhledem ke všemu výše uvedenému tedy navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném od 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu zřetelně nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinný splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem či nikoli, je v souladu s ustálenou soudní praxí, jež dovodila, že tato okolnost je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR z 20. 8. 1965, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod č. 69).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemůže založit ani námitka nepřiměřenosti uložené pokuty; pokuta ukládaná v exekučním řízení je institutem procesního práva, a proto nemůže jít o rozpor s právem hmotným ve smyslu Jelikož výše pokuty je závislá na povaze konkrétní vynucované povinnosti a na poměrech konkrétního povinného, nemůže se při aplikaci ustanovení (tedy normy s relativně neurčitou hypotézou) z povahy věci jednat ani o případ se širším judikatorním přesahem (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. 5. 2003, sp. zn. ).

Námitkou, že soudy neprověřovaly, zda a v jakém rozsahu byla vymáhaná povinnost splněna, a že výkon rozhodnutí měl být podle zastaven, uplatňuje dovolatel dovolací důvod uvedený v , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle ( ) založit nemůže.

Argumentem, že doručením návrhu na nařízení exekuce teprve s usnesením o jejím nařízení byla dovolateli odňata možnost vznést připomínky, je uplatněna zmatečnost řízení ve smyslu , jež však není dovolacím důvodem vůbec a soud se jí vzhledem k nepřípustnosti dovolání nemůže zabývat ani podle věty druhé Pro úplnost ovšem třeba dodat, že tato námitka je stejně nedůvodná, jelikož výkon rozhodnutí se nařizuje v zásadě bez slyšení povinného ( věta první ).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle věty první a odmítl.

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 375,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem ( , , ., , a ), sníženou o 50 % podle vyhlášky, a v částce 75,- Kč představující paušální náhradu podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 22. listopadu 2006

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu