Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1159/2006

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně A. C. s. r. o., proti žalovanému Bc. L. R., o zaplacení částky 89.852,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. července 2004, č. j. -44, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. června 2005, č. j. -86, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 13. července 2004, č. j. -44, se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. června 2005, č. j. -86, se odmítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 4.575,- Kč k rukám advokáta JUDr. T. M. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě  jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. června 2005, č. j. -86, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. července 2004, č. j. -44, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 89.852,- Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 10. 12. 2002 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti oběma rozsudkům, a to v celém jejich rozsahu, podal žalovaný dovolání, v němž namítl, že soudy rozhodly o meritu věci, aniž provedly všechny navrhované důkazy, a že při zjišťování skutkového stavu věci pominuly řadu podstatných skutečností, jež vyšly v řízení najevo. Své výhrady v tomto směru podrobně rozvedl, vyjádřil přesvědčení, že řízení je zatíženo vadou, neboť rozhodnutí soudů vycházejí z neúplně zjištěného skutkového stavu, a navrhl, aby oba napadené rozsudky byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně zpochybnila možnost žalovaného napadnout dovoláním rozsudek soudu prvního stupně i přípustnost jeho dovolání proti rozsudku soudu odvolacího a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. ), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále jen „“).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z tohoto ustanovení vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu a že rozhodnutí soudu prvního stupně jím úspěšně napadnout nelze. proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, v jehož důsledku musí být dovolací řízení podle a zastaveno (srovnej blíže např. usnesení ze dne 17. května 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 477). Jestliže v dané věci směřuje dovolání žalovaného kromě rozsudku odvolacího soudu výslovně i proti rozsudku  soudu prvního stupně, nezbylo dovolacímu soudu, než řízení o tomto dovolání ze shora uvedených důvodů zastavit.

Pokud jde o dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, zabýval se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v a c) . Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.  Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalovaného založena, neboť napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle , podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srov. ), a proto je dovolací soud povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít. Úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle , jímž lze namítnout, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak přichází v takovémto dovolání v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě však tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle založit nemůže.

Žalovaný sice v dovolání odkazuje mimo jiné i na , ale podle obsahu ( ) v něm uplatňuje dovolací důvody podle (poukaz na to, že nebyly provedeny všechny navrhované důkazy) a podle (námitka, že při hodnocení důkazů byly pominuty některé podle něho významné skutečnosti). Výhrady proti právnímu posouzení věci žalovaný ve skutečnosti nevznáší, pouze naznačuje, že nebýt vytýkaných pochybení soudů obou stupňů, muselo by i právní posouzení věci vyznít jinak. Jediný dovolací důvod, který je způsobilý založit přípustnost dovolání podle , tedy žalovaný neuplatnil a – jak bylo shora vysvětleno – použité dovolací důvody k závěru o přípustnosti jeho dovolání vést nemohou.

Dovolání žalovaného proti meritornímu výroku rozsudku odvolacího soudu tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Jelikož pak dovolání není přípustné ani proti výrokům, kterými odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003), nezbylo, než toto dovolání podle věty prvé a odmítnout.

Podle věty prvé, , a věty druhé a odst. 3 je žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto (resp. řízení o jehož dovolání bylo zastaveno), povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ ve znění před 1. 9. 2006, tedy před novelou provedenou – srov. článek II této vyhlášky], stanovená podle , bodu 5., , , a   ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. 9. 2006 (srov. článek II této vyhlášky) částkou 4.500,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle a 3 ve znění před 1. 9. 2006 ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 21. listopadu 2006

Vít Jakšič,v. r.

předseda senátu