Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 825/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. června 2004, č. j. -97, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. listopadu 2003, č. j. -76, ve výrocích, jimiž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 415.200,- Kč s příslušenstvím blíže specifikovaným a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění platném do 31. 3. 2005 (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „ “. Dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Protože přípustnost dovolání v posuzované věci je spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, je dovolací přezkum otevřen výlučně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zcela vyloučeno je uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při rozhodování vycházel (srovnej výslovné znění ). Ani dovolací důvod podle , jímž lze vytýkat existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, není způsobilý sám o sobě (i kdyby byl dán) přípustnost dovolání podle založit.

Zcela bez významu z hlediska zvažování přípustnosti dovolání je proto výtka žalované, že soudy obou stupňů neprovedly jí navržený důkaz spisem Okresního soudu ve Vsetíně vedeným pod sp. zn. , neboť tím uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod podle

V rámci způsobilého dovolacího důvodu ( ) žalovaná předložila k dovolacímu přezkumu kontrolu správnosti právního závěru odvolacího soudu, že jí nesvědčí žádný právní titul k užívání nebytových prostor v objektu čp. 1484 ve V., jenž je ve vlastnictví žalobce a byl postaven z volných finančních prostředků mimo jiné V. z. s. V. (právního předchůdce žalované), která dne 11. 6. 1970 uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o sdružení finančních prostředků na výstavbu uvedeného objektu. Za zásadní přitom považuje právní otázku, zda jí bezplatné užívání nebytových prostor vzniklo bez dalšího vlastním sdružením finančních prostředků podle , hospodářského zákoníku, v tu dobu platném (dále jen „hosp. zák.“) a , o sdružování prostředků socialistických organizací za účelem postavení domu, jehož vlastníkem se stal stát, a zda toto její právo trvá i po přechodu vlastnictví státu k předmětnému domu na žalobce podle Takto nastolená právní otázka však nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které dosud nebyly řešeny, a nečiní proto napadené rozhodnutí zásadně právně významným. K předestřené právní otázce se Nejvyšší soud ČR vyjádřil již ve svém rozsudku ze dne 30. května 2006, sp. zn. (který se shodou okolností týkal týchž účastníků a téže problematiky), v němž vyslovil, že jak z ustanovení a násl. hosp. zák., tak i z , o sdružování prostředků socialistických organizací, ustanovení , o plánovitém řízení hospodářství, a , o správě národního majetku, je nepochybné, že právo trvalého a bezplatného užívání nebytových prostor muselo být sjednáno smluvně. Proto názor zastávaný žalovanou, že právo trvalého bezplatného užívání vznikalo přímo na základě smlouvy o sdružení prostředků na výstavbu budov a předpokladem jeho vzniku nebylo smluvní ujednání, nemá oporu v žádném z citovaných předpisů; ani pozdější právní předpisy upravující sdružování finančních prostředků ( a č. ) proklamovaný názor žalované nepodporují. Jestliže budova byla postavena sdružením prostředků z národního majetku ( ), stala se vlastnictvím státu a subjekt, jenž poskytl finanční prostředky na tuto výstavbu, pak užíval nebytové prostory v této budově na základě práva správy národního majetku v rozsahu jím vložených finančních prostředků. Poté, co stát jako vlastník budovy převedl správu národního majetku v rozsahu celé budovy na jiný - od státu odlišný subjekt (B. p. ve V.) - zanikla správa národního majetku právního předchůdce žalované k podílu, který do této budovy vložil. Od toho okamžiku užíval právní předchůdce žalované nebytové prostory bez právního důvodu. Vzájemný vztah mezi sdružovateli finančních prostředků, investorem a vlastníkem nelze srovnávat s právními instituty platnými v současné době, jak je nepochybné z obch. zák. Vzhledem k neexistenci práva trvalého bezplatného užívání nebytových prostor tak nabyvateli majetku při převodu vlastnictví v rámci tzv. velké privatizace podle nevznikl žádný závazek vůči tomu, kdo nebytové prostory fakticky užíval, neboť tomuto subjektu nesvědčilo žádné právo užívání či nájmu, ať již založené smlouvou nebo právním předpisem.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle žalovaná dále zpochybnila správnost právního závěru odvolacího soudu, že právo bezplatného užívání nebytových prostor nelze vydržet, neboť jde o právo obligační a nikoli věcné. Ani řešení této právní otázky nečiní napadené rozhodnutí zásadně významným po právní stránce. Dovolací soud totiž již v rozsudku ze dne 14. 2. 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 84/2000, vyslovil právní názor, že právo užívání bytu (nyní právo nájmu bytu) není právem věcným, nýbrž obligačním, a proto je nelze vydržet. Tyto závěry jsou přitom použitelné i na právo bezplatného užívání a odvolací soud se od nich nikterak neodchýlil. Nadto žalované žádné právo užívací či nájmu nesvědčilo (ať už na základě smlouvy či ze zákona), a proto ani z toho důvodu k vydržení dojít nemohlo.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za stavu, kdy žalobci v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalované právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 21. listopadu 2006

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu