Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

65 C 264/2021

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Kohoutkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 7 350,75 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 350,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 816,75 Kč od 30. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 267 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 267 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 350,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 816,75 Kč od 30. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 267 Kč od 23. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 267 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení , , (dále jen „ ”)

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených faktur. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 2. 8. 2017„ Smlouvu o poskytnutí služby Elektromobilita“ číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě které se jako provozovatel sítě dobíjecích stanic pro dobíjení elektrických vozidel zavázala poskytovat žalovanému službu Elektromobilita zahrnující: a) možnost dobíjet za sjednaných podmínek elektrické vozidlo v jednotlivých dobíjecích stanicích žalobkyně prostřednictvím žalobkyní poskytnuté čipové karty, b) poskytnutí 1 ks čipové karty, c) přístup na specializované webové stránky žalobkyně, včetně přístupu k informacím o využívání infrastrukturní sítě žalovaným. Nedílnou součástí Smlouvy byly i přílohy č. 1-3 obsahující obchodní podmínky žalobkyně pro službu Elektromobilita, ceník služby elektromobilita a předávací protokol, kterým žalovaný potvrdil, že za účelem čerpání sjednaných služeb převzal při uzavření Smlouvy čipovou kartu číslo. Žalovaný se Smlouvou zavázal za poskytované služby hradit sjednanou úplatu, resp. úplatu stanovenou vždy aktuálně platným ceníkem. V době od uzavření smlouvy do 31. 12. 2017 platil ceník, který byl jako příloha č. 2 nedílnou součástí Smlouvy, podle kterého fakturačním obdobím bylo kalendářní pololetí a cena za poskytnuté služby Elektromobility měla být fakturována pololetně zpětně, tj. (mimo jiné) k poslednímu dni fakturačního období. Současně ceník stanovil, že žalovaný byl povinen hradit úplatu ve výši 450 Kč bez DPH za kalendářní měsíc a kartu, tj. 2700 Kč bez DPH za kalendářní pololetí a kartu. Žalobkyně změnila ceník s účinností od 1. 1. 2018 i 2019. V souladu s uzavřenou smlouvou žalovaný čerpal sjednané služby a žalobkyně v souladu s platným ceníkem účtovala:

za 2. pololetí 2018 fakturou-daňovým dokladem číslo ze dne 8. 1. 2019, splatnou dne 29. 1. 2019 částku 816,75 Kč s DPH,

za období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 fakturou-daňovým dokladem číslo ze dne 1. 7. 2019, splatnou dne 22. 7. 2019 částku 3 267 Kč s DPH,

za 2. pololetí 2019 fakturou-daňovým dokladem číslo ze dne 31. 12. 2019, splatnou dne 21. 1. 2020 částku 3 267 Kč s DPH.

Protože k úhradě vyúčtované úplaty k datu splatnosti daňových dokladů nedošlo, byly žalovanému postupně ke každému daňovému dokladu zaslány dvě upomínky, avšak ani poté žalovaný dluh neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky.

Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: účastníci uzavřeli dne 2. 8. 2017„ Smlouvu o poskytnutí služby Elektromobilita“ číslo dle které žalobkyně se jako provozovatel sítě dobíjecích stanic pro dobíjení elektrických vozidel zavázala poskytovat žalovanému službu Elektromobilita zahrnující: a) možnost dobíjet za sjednaných podmínek elektrické vozidlo v jednotlivých dobíjecích stanicích žalobkyně prostřednictvím žalobkyní poskytnuté čipové karty, b) poskytnutí 1 ks čipové karty, c) přístup na specializované webové stránky žalobkyně, včetně přístupu k informacím o využívání infrastrukturní sítě žalovaným. Nedílnou součástí Smlouvy byly i přílohy č. 1-3 obsahující obchodní podmínky žalobkyně pro službu Elektromobilita, ceník služby elektromobilita. Čipovou kartu číslo převzal žalovaný dne 2. 8. 2017, jak vyplývá z předávacího protokolu. Žalovanému byly následně vystaveny faktury za odebrané služby a to konkrétně: číslo ze dne 8. 1. 2019, splatnou dne 29. 1. 2019 částku 816,75 Kč s DPH, číslo ze dne 1. 7. 2019, splatnou dne 22. 7. 2019 částku 3 267 Kč s DPH, dokladem číslo ze dne 31. 12. 2019, splatnou dne 21. 1. 2020 částku 3 267 Kč s DPH. Protože žalovaný faktury neuhradil, bylo mu ze strany žalobkyně zasláno několik upomínek, a to dne 6. 8. 2019, 27. 8. 2019 (obojí dlužná částka 3 267 Kč), 19. 2. 2019, 12. 3. 2019 (obojí dlužná částka 816,75 Kč), 11. 2. 2020 a dne 25. 2. 2020 (obojí dlužná částka 3 267 Kč). Dne 18. 6. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.

Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce jako nárok žalobkyně opírající se o smluvní ujednání stran a ustanovení , (dále jen„ OZ“), neboť se v daném případě jedná o nepojmenovanou smlouvu, kdy věřitel má vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení pak soud vycházel z ust. ve spojení s , ve znění pozdějších nařízení.

Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s  za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, podání žaloby) dle uvedené vyhlášky.

Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.