Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 1348/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. I. byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 1. 2. 2006, sp. zn. , uznán vinným, že

„dne 6. 5. 2000 kolem 03:00 hodin v D. v pronajatém bytě fyzicky napadl H. V., a to údery pěstí do obličeje a dalších částí těla, údery skleněným popelníkem do hlavy a následně bodnutím nezjištěným nožem do levé části hrudníku a způsobil jí bodnou ránu vlevo vpředu na hrudníku se vbodem délky kolem 20 mm na spojnici přední podpažní čáry a 8 mezižebří, tržnou ránu délky kolem 20 mm na čele a další v týlní krajině, které dosahovaly až ke kosti, blíže nepopsané krevní podlitiny v obličeji, převážně vlevo a vlevo na krku, krevní podlitiny na horních končetinách, ranku délky 10 mm na levé paži, pokousané rty a dále bylo vysloveno podezření na otřes mozku, když poškozená byla hospitalizována od 6. 5. 2000 do 12. 5. 2000 v nemocnici, kdy byla propuštěna do domácího léčení“.

Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně posoudil jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. Za to a za trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2003, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. , obviněného odsoudil podle § 222 odst. 1 za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou. Současně soud zrušil výroky o trestech ohledně tohoto obviněného v rozsudcích Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 8. 2003, sp. zn. , a Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. , tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Uvedené usnesení odvolacího soudu obviněný napadl dovoláním. Učinil tak prostřednictvím obhájce JUDr. V. D. a vymezil jej důvodem dovolání uvedeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

Takové nesprávné právní posouzení přisouzeného jednání obviněný shledával v tom, že odvolací soud se bez dalšího spokojil se způsobem hodnocení důkazů, jak k němu přistoupil soud prvního stupně, a to přesto, že nalézací soud svým postupem porušil základní zásady trestního řízení obsažené v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Za pochybení dovolatel pokládal zejména to, že odvolací soud ve veřejném zasedání nevyslechl poškozenou H. V., ač v průběhu dosavadního řízení vyšly najevo důvodné pochybnosti o věrohodnosti její výpovědi (zejména to, že se jedná o osobu s psychopatickou deviací, hysterií a schizofrenií, která opakovaně měnila verzi své výpovědi). Měl za to, že odvolací soud měl z podnětu jeho odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušit a vrátit věc tomuto soudu k doplnění dokazování.

Ze shora uvedených důvodů obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. konstatoval, že obviněným uplatněné dovolací námitky se týkají výlučně neúplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. Poněvadž údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou, navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil podle 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 41 odst. 5 tr. ř.], na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

V mezích důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o hodnocení provedených důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění, což právě obviněný ve svém dovolání činí. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů.

Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Je tomu tak proto, že dovolatel prostřednictvím svých dovolacích argumentů brojil výlučně proti rozsahu provedeného dokazování, způsobu hodnocení důkazů a navazující správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů. Do této kategorie námitek patří tvrzení, že dokazování před nalézacím soudem bylo provedeno v rozporu se zásadami uvedenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť bylo neúplné a provedené důkazy – zejména výpověď poškozené H. V. – nebyly řádně hodnoceny.

Z povahy takto vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny rozsahu provedeného dokazování a odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků dovozoval nesprávné právní posouzení jednání, jímž byl uznán vinným.

Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. , ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. aj.).

Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své úvahy stran hodnocení výpovědi poškozené H. V. soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích dostatečně rozebraly.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. a , v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.

Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. listopadu 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a