Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 112/2021-30

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 22 180,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 338 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 338 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 842,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 932,62 Kč, s úrokem ve výši 1 325,07 Kč,

s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 393,08 Kč od 21. 5. 2020 do 26. 11. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 055,08 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení,

s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 7 338 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení a

s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 672,63 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 338 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 338 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 842,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 932,62 Kč, s úrokem ve výši 1 325,07 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 393,08 Kč od 21. 5. 2020 do 26. 11. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 055,08 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 7 338 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 8 672,63 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 22 180,01 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne

datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr společně s kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a poplatkem za splácení v hotovosti ve výši 1 800 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Ve smlouvě byla dohodnuta úroková sazba 15 % ročně. K posouzení úvěruschopnosti žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovanou poskytnuté údaje o zaměstnání a výši příjmů a výdajů, přičemž tyto údaje byly ověřeny listinami označenými v žádosti o úvěr. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nehradila. Žalobkyně žalobou uplatnila i nárok na smluvní pokutu ve výši 6 250 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne datum postoupila pohledávku za žalovanou v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky. Žalovaná dluh neuhradila, přestože jí byla před podáním žaloby zaslána upomínka.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek projednal věc a rozhodl ji v nepřítomnosti účastníků.

3. Právní osobnost žalobkyně byla doložena výpisem z obchodního rejstříku.

4. Z y označené jako„ Smlouva o úvěru číslo“ soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 963 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč.

Ve smlouvě žalovaná svým podpisem potvrdila, že celou výši úvěru převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Ve smlouvě byla mezi stranami sjednána úroková sazba ve výši 15 % ročně.

5. Z žádosti o úvěr vyplývá, že totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem. Žalovaná uvedla, že je od května 2018 na mateřské dovolené s čistým měsíčním příjmem ve výši 8 100 Kč, přičemž celkové měsíční výdaje činily 6 590 Kč. V části nazvané„ Doložení příjmu Žadatele“ je vyplněn výměr mateřské. Podle transakční historie uhradila žalovaná na úvěr částku 2 662 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou v dosud neuhrazené výši. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího lístku vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy datované datum a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 25 526,69 Kč ve lhůtě do

datum.

7. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 963 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 800 Kč. Při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalované a žalovaná jí sdělila své příjmy a výdaje. Podle vyplněné možnosti v žádosti o úvěr byl k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou využit právní předchůdkyní žalobkyně toliko výměr mateřské. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou v dosud neuhrazené výši na žalobkyni. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhů s určenou lhůtou k plnění do datum.

Do podání žaloby žalovaná na svůj dluh z uvedené smlouvy zaplatila pouze částku 2 662 Kč.

8. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (Úř. věst. L 133, datum, s. číslo) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

9. Transpozice uvedené směrnice do českého právního řádu je obsažena v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle a e) téhož zákona je poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr, a zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr. Podle a 2 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle věta první , , (dále též „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39 (dostupný na webová adresa), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. (dostupný na webová adresa). I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ( , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou podle názoru soudu plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. a číslo Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008 číslo, která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) pak již v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo CA Consumer Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z webová adresa) vyložil směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu.

13. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně výše příjmů a výdajů. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů o příjmech poskytnutých žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to výměr mateřské, soudu neprokázala, neboť takovým důkazem nemůže být toliko zatržení v dotazníku. Je otázkou, zda již samotné tvrzení o jediném příjmu tvořeném mateřskou lze považovat za dostatečné. Pokud jde o výdaje, pak u nich právní předchůdkyně žalobkyně zjevně ničeho neověřovala a nedisponovala ani relevantními údaji o struktuře domácnosti žalované, včetně počtu vyživovaných dětí. Pro řádné posouzení úvěruschopnosti je přitom nezbytné posoudit i výdajovou stránku žadatele o spotřebitelský úvěr. Tím, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, připravila se o možnost být dále poučena o nenaplnění břemene tvrzení a důkazu, když z části se žalobkyni dostalo poučení formou usnesení soudu, přičemž předmětné poučení soud zásadně poskytuje toliko při jednání. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou by tak bylo možno posoudit jako neplatnou. Soud se proto zabýval otázkou, zda lze na projednávaný případ bez dalšího aplikovat § 87 odst. 1 větu druhou zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda ke konstatované neplatnosti úvěrové smlouvy může soud přihlédnout pouze k námitce spotřebitele vznesené v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. V projednávané věci totiž nebylo zjištěno, že by žalovaná jako spotřebitel takovou námitku uplatnila. Tuto a navazující otázky závazně vyřešil Soudní dvůr v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo anonymizováno (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí). Soudní dvůr v prvé řadě navázal na svou dlouholetou judikaturu (jak byla shrnuta v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo příjmení a příjmení, elektronická Sbírka rozhodnutí – obecná Sbírka rozhodnutí, body 62 – 67) a konstatoval, že vnitrostátní soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, jinak by nebylo možno spotřebitele efektivně chránit (body 18 až 23 rozsudku). Pokud vnitrostátní soud z úřední povinnosti konstatuje porušení této povinnosti, má povinnost vyvodit veškeré důsledky, které z takovéhoto porušení podle vnitrostátního práva vyplývají, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, za podmínky že sankce je účinná, přiměřená a odrazující (bod 24 rozsudku). Soudní dvůr se dále zabýval sankcí obsaženou v § 87 odst. 1 českého zákona o spotřebitelském úvěru (tj. že spotřebitel je povinen vrátit věřiteli toliko jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a dospěl k závěru, že taková sankce vedoucí ke ztrátě věřitelova nároku na sjednané úroky a poplatky se jeví přiměřená závažnosti porušení a má skutečně odrazující účinek (bod 30 rozsudku). Soudní dvůr však shledal podmínku, podle níž musí spotřebitel neplatnost smlouvy namítnout v tříleté promlčecí době, za rozpornou se zásadou efektivity (body 34 a 36 rozsudku). Lze tak shrnout, že podmínka obsažená v § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru je neslučitelná se směrnicí 2008 číslo.

14. Jelikož se v nyní projednávané věci jedná o horizontální právní vztah mezi účastníky řízení, nepřichází v úvahu užití přímého účinku směrnice (rozsudky Soudního dvora ze dne datum ve věci číslo příjmení, Recueil, s . 723, a ze dne datum ve věci C číslo příjmení příjmení, Recueil, s . I číslo). Podle názoru soudu lze však výše uvedený nesoulad české právní úpravy se směrnicí vyřešit nepřímým účinkem směrnice – eurokonformním výkladem českého práva (rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo Adeneler a další, Sb. rozh. s . I číslo, bod 113, podrobně viz Bobek, M., obec, P., příjmení, J. Vnitrostátní aplikace práva Evropské unie. Vydání 1. Praha: C. H. Beck, 2011, s . 147 a násl.). K tomuto postupu ostatně české soudy výslovně vybídl i Soudní dvůr v rozsudku ve věci OPR-Finance (viz body 41 až 45 rozsudku). Podle doktríny nepřímého účinku je vnitrostátní soud povinen vykládat své vnitrostátní právo ve světle znění a účelu směrnice tak, aby bylo dosaženo výsledku, který směrnice sleduje (rozsudek Soudního dvora ze dne datum, ve věci číslo Von Colson a příjmení, Recueil, s . číslo, body 25 – 28). Povinnost výkladu vnitrostátních předpisů v souladu s právem Evropské unie se přitom neomezuje jen na ustanovení přijatá k provedení příslušné směrnice, nýbrž vyžaduje, aby vnitrostátní soud vzal v úvahu celé vnitrostátní právo za účelem posouzení, nakolik může být uplatněno způsobem, který nevede k výsledku, jenž je v rozporu s výsledkem zamýšleným směrnicí (rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve spojených věcech C číslo až C číslo příjmení a další, Sb. rozh. s . I číslo, bod 115).

15. Právní vztah mezi účastníky tohoto řízení se kromě zákona o spotřebitelském úvěru řídí též jako normou obecnou. Výše citovaný věta první o. z. ukládá soudu povinnost přihlédnout z moci úřední k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Neposouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr podle a 2 zákona o spotřebitelském úvěru nepochybně odporuje zákonu. Současně má soud za to, že toto porušení zákona zjevně narušuje veřejný pořádek reprezentovaný nejen výše uvedenou judikaturou Soudního dvora na ochranu spotřebitele a cíli směrnice 2008 číslo (vysoká a rovnocenná úroveň ochrany všech spotřebitelů v Evropské unii), ale též nálezovou judikaturou Ústavního soudu Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. (dostupný na webová adresa), dospívá k závěru, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (…) to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli“. Z toho nelze než dovodit, že neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které je poskytovateli úvěru uloženo zákonem o spotřebitelském úvěru, zasahuje do jednoho z obecných principů právního státu, a je tudíž zjevným narušením veřejného pořádku. Ostatně, ve světle uvedeného nálezu by bylo možné konstatovat i to, že neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je rozporné s dobrými mravy.

16. Při řešení konfliktu norem tak soud dospěl k závěru, že před aplikací sice speciálního, ale se směrnicí 2008 číslo a judikaturou Soudního dvora a Ústavního soudu rozporného § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je třeba upřednostnit použití § 588 věty první o. z., který povede k výsledku předvídanému čl. 8, 22 odst. 1 a 2 a čl. 23 směrnice 2008 číslo. Jestliže tedy – tak jako v projednávaném případě – poskytovatel úvěru porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je uzavřená úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 věta první o. z., k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti. Tento eurokonformní výklad § 588 o. z. není dle názoru soudu výkladem contra legem, neboť sám zákon o spotřebitelském úvěru stanoví jako důsledek neposouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr neplatnost úvěrové smlouvy; pouze tuto sankci v rozporu s unijním právem váže na další podmínku (rozsudek Soudního dvora ze dne

datum ve věci C číslo Impact, Sb. rozh. s . I číslo). Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

17. Žalobkyně v této souvislosti prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, z nichž žalovaná zaplatila pouze částku 2 662 Kč. Tuto úhradu žalované soud s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započetl na dlužnou jistinu, a tudíž žalovaná dluží na jistině částku 7 338 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny úvěru bez souvisejících poplatků vrátila. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. V souladu s  věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru tak soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 7 338 Kč. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle ustanovení o. z. ve výši podle , neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Úrok z prodlení byl přiznán od datum, když k prodlení došlo již dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění určené v předžalobní výzvě (do datum). V souladu s ustanovením , (dále jen „ “), pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

18. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků a poplatků i smluvní pokuty soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl. Stejně tak byl zamítnut nárok na úrok z prodlení do datum, když pro tuto dobu nebyla žalovaná v prodlení, jakož i část úroku z prodlení uplatňovaný nad rámec zákonem stanovené sazby.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 7 338 Kč a neúspěšná ohledně částky 14 842 Kč (pro zjednodušení soud počítal toliko s vyčíslenou jistinou), tj. žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 33 % a neúspěšná v 67 %. Poměr úspěchu a neúspěchu je tedy takový, že by náhrada nákladů řízení měla náležet žalované. Žalované však žádné náklady nevznikly a tato byla v řízení nečinná, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě výdajů, a proto soud žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.